Vzpomínka na Aloise Piňose

Vzpomínka na Aloise Piňose

Pro hudbu Aloise Piňose (1925–2008) je charakteristický pozitivní vztah k životu, hledání trvalých hodnot a hra s logickými principy.  Už v padesátých letech si po studiu u Viléma Petrželky, Jaroslava Kvapila a Theodora Schaefera začal vytvářet vlastní kompoziční metodu a stal se součástí silné vlny brněnských skladatelů v šedesátých letech. Na JAMU se habilitoval v roce 1969 Koncertem pro orchestr a magnetofonový pás a studií Vyvážené intervalové řady. Byl průkopníkem multimediálních produkcí a site specific performancí. K nejvýznamnějším počinům v tomto směru patří paralelní produkce ve všech prostorách Křížové chodby Nové radnice zároveň, završená premiérou týmového „elektroakustického hororu“ Mlčení ptáčků v lese 2. 6. 1970, a SpeleofonieKateřinské hry provedené v Kateřinské jeskyni Moravského krasu. Opakovaně se účastnil mezinárodních letních kurzů v Darmstadtu  (P. Boulez, B. Maderna, K. Stockhausen), kam byl později zván i jako lektor.

Byl průkopníkem týmové skladatelské práce, spolupracoval ve skupině s Ivo Medkem a Milošem Štědroněm (jejich společným dílem je mimo jiné opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán o setkání Henryho Cowella a Leoše Janáčka, role janáčkovy fenky Čipery byla napsána pro Magdalenu Koženou). V Malém divadle hudby uspořádal kolem sto padesáti pořadů s hudebními novinkami, uváděl zde i díla perzekuovaných československých skladatelů. Pověstné byly jeho mystifikační akce ve spolupráci s Josefem Bergem,  např. celovečerní produkce Dějiny hudebního experimentu v Praze a na Moravě v pražské Redutě.

Alois Piňos byl učitelem řady našich významných hudebníků, jeho třídou prošli mimo jiné Miloš Štědroň, Petr Kofroň, Peter Graham, Daniel Forró a Ivo Medek. Vytvořil v Brně moderně orientovanou kompoziční školu.

Alois Piňos zemřel před pěti lety 19. září 2008, bylo mu téměř osmdesát tři let.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více