Vzpomínka na Aloise Piňose

Vzpomínka na Aloise Piňose

Pro hudbu Aloise Piňose (1925–2008) je charakteristický pozitivní vztah k životu, hledání trvalých hodnot a hra s logickými principy.  Už v padesátých letech si po studiu u Viléma Petrželky, Jaroslava Kvapila a Theodora Schaefera začal vytvářet vlastní kompoziční metodu a stal se součástí silné vlny brněnských skladatelů v šedesátých letech. Na JAMU se habilitoval v roce 1969 Koncertem pro orchestr a magnetofonový pás a studií Vyvážené intervalové řady. Byl průkopníkem multimediálních produkcí a site specific performancí. K nejvýznamnějším počinům v tomto směru patří paralelní produkce ve všech prostorách Křížové chodby Nové radnice zároveň, završená premiérou týmového „elektroakustického hororu“ Mlčení ptáčků v lese 2. 6. 1970, a SpeleofonieKateřinské hry provedené v Kateřinské jeskyni Moravského krasu. Opakovaně se účastnil mezinárodních letních kurzů v Darmstadtu  (P. Boulez, B. Maderna, K. Stockhausen), kam byl později zván i jako lektor.

Byl průkopníkem týmové skladatelské práce, spolupracoval ve skupině s Ivo Medkem a Milošem Štědroněm (jejich společným dílem je mimo jiné opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán o setkání Henryho Cowella a Leoše Janáčka, role janáčkovy fenky Čipery byla napsána pro Magdalenu Koženou). V Malém divadle hudby uspořádal kolem sto padesáti pořadů s hudebními novinkami, uváděl zde i díla perzekuovaných československých skladatelů. Pověstné byly jeho mystifikační akce ve spolupráci s Josefem Bergem,  např. celovečerní produkce Dějiny hudebního experimentu v Praze a na Moravě v pražské Redutě.

Alois Piňos byl učitelem řady našich významných hudebníků, jeho třídou prošli mimo jiné Miloš Štědroň, Petr Kofroň, Peter Graham, Daniel Forró a Ivo Medek. Vytvořil v Brně moderně orientovanou kompoziční školu.

Alois Piňos zemřel před pěti lety 19. září 2008, bylo mu téměř osmdesát tři let.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více