Zážitkový workshop o hudbě a odkazu Leoše Janáčka pro děti a rodiče.
Jaký byl příběh a hudební svět Leoše Janáčka?
Během tohoto workshopu se vydáme po stopách Janáčkova života, prozkoumáme, jak jeho osobní zkušenosti ovlivnily jeho hudbu, a skrze tvořivé a interaktivní úkoly poznáme jeho dílo a inspirace.
Workshop je vhodný pro děti navštěvující 1. stupeň ZŠ.
Workshop se koná na zkušebním jevišti Janáčkova divadla – vstup služebním vchodem, kde účastníky lektorka vyzvedne na vrátnici.
Vítěz 31. ročníku mezinárodní Soutěže Leoše Janáčka v Brně v kategorii Smyčcové kvarteto.
Leoš Janáček:Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“, JW VII/8
Dmitrij Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 8 c moll, op. 110
Béla Bartók:Smyčcový kvartet č. 4 C dur, Sz. 91, BB 95
Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka (1854–1928) pochází z roku 1923. Jeho kořeny ovšem sahají až do roku 1908, kdy Janáček zkomponoval dnes nezvěstné Klavírní trio, inspirované stejnou Tolstého povídkou. Její hlavní hrdinkou je žena terorizovaná svým despotickým a chorobně žárlivým manželem, jehož rukou je nakonec utýrána k smrti. „Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou“, charakterizoval Janáček motiv, který se jako červená nit proplétá mnoha jeho dalšími díly. Kvartet svým vášnivým výrazem proniká doslova na dřeň lidských emocí a do nejintimnějších sfér lidské duše. Dílo si vydobylo úspěch záhy po své premiéře v roce 1924 a i po více než stu letech zůstává jedním z nejpůsobivějších děl kvartetního žánru.
Drásavá tragika a hluboká melancholie zní v hudbě Smyčcového kvartetu, č. 8 c moll, op. 110 Dmitrije Šostakoviče (1906–1975). Kvartet vznikl roku 1960 skladatelova jeho pobytu v Drážďanech, kam byl vyslán kvůli kompozici hudby k filmu „Pět dní, pět nocí“ o bombardování tohoto východoněmeckého města během druhé světové války. Kvarteto bylo následně veřejně prezentováno jako Šostakovičova zděšená reakce na válečné zničení tohoto města západními spojenci, ve skutečnosti však skladatel do svého kvartetu vložil zdrcující osobní zpověď. Tu podtrhl jak citáty ze svých klíčových děl, tak užitím svého hudebního monogramu D-S-C-H. „Hudba napsaná krví srdce“, jak Šostakovičovu hudbu výstižně charakterizoval americký básník Carl Sandberg, dala vznik jednomu z mistrovských děl 20. století.
Smyčcový kvartet č. 4 C dur, jedno z vrcholných děl Bély Bartóka (1881–1945), je prostoupen prvky maďarské, rumunské a bulharské lidové hudby. Vznikl v roce 1928 a skladatel, který se již tehdy těšil mezinárodnímu renomé jako průkopník moderního hudebního výrazu, zvolil při jeho kompozici cestu novátorského hledání. Skladba představuje jedinečný experiment se zvukovými efekty a technickými možnostmi smyčcových nástrojů, ale i se zrcadlově symetrickou hudební formou, která je naplněna drsnými disonancemi, příkrým kontrapunktem a nepravidelnými rytmy. Toto přelomové dílo světové kvartetní literatury přivádí interprety až na samé hranice jejich hráčských limitů a pro kvartetní soubory představuje skutečnou interpretační výzvu. Kompozici Bartók věnoval proslulému belgickému Pro Arte Quartetu, poprvé však zazněla v provedení maďarského kvarteta Waldbauer-Kerpelyho v Budapešti v roce 1929.
Nejslavnější liška na operním jevišti je přece ta brněnská od Janáčka! Podmanivá, laskavá, plná dětí a jejich hraček, které hravě proměňují Revírníkův dům v les a sebe v lesní zvířata.
Každá Janáčkova opera je solitér a Příhody lišky Bystroušky, kde se na jevišti prolíná svět lidský se světem zvířecím, nemá v operním žánru obdobu. Janáček hledal téma, které by odráželo jeho pohled na svět a na věčný koloběh života, a proto jeho Bystrouška umírá rukou pytláka Harašty. Ale je tu další malá Bystrouška… život pokračuje dál. Tak to má být a říká to i Janáčkova hudba, lyrická a melodická, kde orchestr hýří barvami bílovických lesů a té havěti v nich žijící. Vše tu jiskří humorem, trochu po janáčkovsku ježatým, ale vlastně laskavým.
Autor literární předlohy Rudolf Těsnohlídek je zakladatelem krásné tradice vánočního stromu republiky a nalezení malé Lidušky v lese v čase předvánočním se stalo jednou z inspirací k liščímu příběhu i Leoši Janáčkovi. To se odrazilo i v podobě inscenace režiséra Jiřího Heřmana: „Inspirace vzešla z Těsnohlídkovy velké myšlenky postavit Dětský dům Dagmar, kam jsme naší inscenaci umístili. Děj Lišky rozehráváme očima dětí.“
Premiéra: 17. listopadu 2018 v Janáčkově divadle
Nastudováno v českém originále s českými, anglickými a německými titulky.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Leoše Janáčka pojilo s o třináct let starším Antonínem Dvořákem přátelství, obdiv i hudební porozumění.
Antonín Dvořák (1841–1904) se věnoval klavírní tvorbě intenzivněji než Janáček. Bylo to mimo jiné dáno zájmem hudebních nakladatelů právě o jeho klavírní tvorbu, a to především okolo roku 1880. Právě v tomto roce Dvořák zkomponoval cyklus šesti klavírních mazurek. Nebyl přitom zdaleka jediným skladatelem, který se nechal inspirovat polským národním tancem, ale na rozdíl např. od Chopina je stylizoval skromněji, i když s velmi bohatou melodikou. Dodnes patří Mazurky k Dvořákovým nejlepším klavírním stylizacím.
Nejslavnější liška na operním jevišti je přece ta brněnská od Janáčka! Podmanivá, laskavá, plná dětí a jejich hraček, které hravě proměňují Revírníkův dům v les a sebe v lesní zvířata.
Každá Janáčkova opera je solitér a Příhody lišky Bystroušky, kde se na jevišti prolíná svět lidský se světem zvířecím, nemá v operním žánru obdobu. Janáček hledal téma, které by odráželo jeho pohled na svět a na věčný koloběh života, a proto jeho Bystrouška umírá rukou pytláka Harašty. Ale je tu další malá Bystrouška… život pokračuje dál. Tak to má být a říká to i Janáčkova hudba, lyrická a melodická, kde orchestr hýří barvami bílovických lesů a té havěti v nich žijící. Vše tu jiskří humorem, trochu po janáčkovsku ježatým, ale vlastně laskavým.
Autor literární předlohy Rudolf Těsnohlídek je zakladatelem krásné tradice vánočního stromu republiky a nalezení malé Lidušky v lese v čase předvánočním se stalo jednou z inspirací k liščímu příběhu i Leoši Janáčkovi. To se odrazilo i v podobě inscenace režiséra Jiřího Heřmana: „Inspirace vzešla z Těsnohlídkovy velké myšlenky postavit Dětský dům Dagmar, kam jsme naší inscenaci umístili. Děj Lišky rozehráváme očima dětí.“
Premiéra: 17. listopadu 2018 v Janáčkově divadle
Nastudováno v českém originále s českými, anglickými a německými titulky.
Leoš Janáček:Capriccio, JW VII/12 / pro klavír levou rukou a komorní dechový ansámbl (choreografie: Megumi Nakamura)
Janáčkova tvorba, která měla hluboké kořeny v lidové hudbě, je věnována také klavíru, skladatelovu snad nejintimnějšímu nástroji.
První řada klavírního cyklu poetických skladbiček Po zarostlém chodníčku vznikala postupně v letech 1900, 1908 a 1911. Pět skladeb cyklu napsal Janáček v roce 1900, tedy ve svých 46 letech. Vyšly jako drobné kusy pro harmonium v sešitech Slovanské melodie, které vydával ivančický učitel Emil Kolář. Na rozšíření cyklu měl svůj podíl redaktor Jan Branberger, jenž v roce 1908 smluvil vydání skladeb u pražského nakladatele Bedřicha Kočího. Tento nakladatelský zájem o vydání stávajících skladeb vedl Janáčka ke kompozici dalších částí, takže cyklus se rozrostl na deset čísel, ke kterým skladatel přiřadil poetické názvy. Tyto drobné, intimní skladbičky přinášející některé skladatelovy vzpomínky, se dnes řadí k jeho nejznámějším a nejhranějším dílům.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Žesťový orchestr Moravia Brass Band každoročně na podzim zve posluchače na slavnostní Galakoncert, kterým otevírá novou koncertní sezónu – a ročník 2026 bude výjimečný.
Již 25. října 2026 se hlavní hvězdou večera stane trombonista světového formátu, vedoucí trombonové skupiny New York Philharmonic, Joseph Alessi. Publikum se může těšit na virtuózní výkon interpreta, který patří k absolutní světové špičce a vystupuje na nejprestižnějších pódiích světa. Dirigentské taktovky se ujme charismatický Chuhei Iwasaki.
Koncert se poprvé uskuteční v moderních prostorách SONO Centra v Brně. Dramaturgie nabídne to nejlepší ze světového žesťového repertoáru, nová aranžmá pro brass band i atraktivní skladby pro sólový trombon a orchestr.
Galakoncert Moravia Brass Band není jen zahájením sezóny – je to hudební událost, která posouvá hranice hry na žesťové nástroje a přivádí do Brna umělce světového renomé.
Mottem 10. ročníku festivalu jsou „Kořeny“ a právě k nim směřuje premiérový příspěvek brněnského souboru. Tentokrát se v podobě site-specific inscenace v Besedním domě, který je pevně spojen s Janáčkovým působením v brněnské kultuře, vrátíme na samotný začátek Mistrovy operní tvorby.
Opera Šárka existuje ve dvou podobách – z roku 1887, kdy Janáček dílo dokončil pouze v klavírním výtahu, a z roku 1925, v přepracované a instrumentované verzi. Na festivalu zazní obě verze, režisér Jiří Heřman si však pro svůj projekt zvolil původní podobu z roku 1887, aby v prostoru Besedního domu zavedl diváky přímo doprostřed dramatického střetu mezi muži a ženami, který vrcholí tragédií. Klavírního partu se ujme vynikající britský klavírista Julius Drake, kterého publikum festivalu dobře zná z předchozích ročníků jako skvělého interpreta Janáčkovy hudby.
Janáčka k první opeře inspirovalo dílo Julia Zeyera, významného českého básníka a dramatika. Hudební drama Šárka vycházelo na pokračování v časopise Česká Thalie v lednu a únoru roku 1887. Zeyer zde zpracoval čtvrtou část svého básnického eposu Vyšehrad do podoby operního libreta, které původně zamýšlel pro Antonína Dvořáka. Když Dvořáka text nezaujal, rozhodl se Zeyer alespoň jej otisknout v časopise. A tak upoutal pozornost jiného skladatele.
Janáček do té doby s operou žádné zkušenosti neměl a ještě několik let před kompozicí Šárky o tento žánr nejevil zájem. Teprve studia ve Vídni jej přivedla do světa opery a otevření Prozatímního českého divadla v roce 1884 učinilo z opery významnou součást jeho života.
Janáček Zeyerův text upravil a zkrátil a v létě 1887 měl hotovou klavírní partituru. Tu poslal k posouzení Antonínu Dvořákovi, jehož názoru si velmi vážil. Klíčové však bylo získat souhlas Julia Zeyera s užitím textu. Ten ale Janáček nezískal – básník mladému skladateli nekompromisně vyčetl, že si dovolil text bez jeho vědomí upravit a zhudebnit. Přesto Janáček doufal, že Zeyer svůj postoj změní, a v práci pokračoval. To se však nestalo, a tak operu, kterou už částečně instrumentoval, odložil a na dlouhá léta zapomněl.
Dnes představuje klavírní verze cenný pohled do Janáčkova kompozičního stylu 80. let 19. století. Přes patrný romantický a dvořákovský vliv je v ní již cítit smysl pro drama a divadlo – síla, která zůstává působivá a aktuální i dnes.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Rockové Balady při Svíčkách – Nezapomenutelný Večer Plný Emocí.
Na koncertě „Rockové Balady při Svíčkách“ budete mít jedinečnou příležitost znovu prožít ty nejkrásnější a nejvýznamnější momenty svého života. Oblíbené melodie vám připomenou vzácné okamžiky minulosti, zatímco kouzelná atmosféra svící vytvoří neopakovatelný zážitek plný emocí.
Čeká vás hudební cesta napříč érami rockové hudby – od legendárních Deep Purple, Led Zeppelin, Queen, Pink Floyd, přes kultovní kapely jako Metallica, Nirvana, Depeche Mode, Guns N’ Roses, Bon Jovi, Aerosmith, RHCP, Rammstein, až po moderní hvězdy Linkin Park, Limp Bizkit, System of a Down a Måneskin.
Během tohoto koncertu zazní vaše oblíbené skladby v originálních akustických aranžích, které odhalí nové hudební vrstvy a hlubší emoce. Vokály, akustické kytary, klavír a smyčcové kvarteto vytvoří neopakovatelnou atmosféru, která vám umožní vnímat rockové balady v dosud nepoznané podobě.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Hudebně-zábavný večer plný emocí, humoru a výjimečné atmosféry přináší populární duo Krhut & Kozub. Spojení písničkáře Jiřího Krhuta a herce a zpěváka Štěpána Kozuba nabízí originální mix poetických textů, chytlavých melodií a rázovitého humoru, který oslovuje publikum napříč generacemi. Jejich přirozená chemie na pódiu vytváří neopakovatelný zážitek, ve kterém se střídá smích s dojetím. Každé vystoupení je jedinečné a zaručuje večer plný skvělé hudby i dobré nálady. Diváci se mohou těšit na oblíbené hity i méně známé písně z jejich dvou společných alb Prásknu bičem a Přeježděný vztah, i na spontánní momenty, které činí každý koncert neopakovatelným. Tento večer je zárukou kvalitní hudby, autentických emocí a jedinečné zábavy. Oblíbené duo svým zpěvem doplní skvělá Johana Freywaldová. Na pódiu budou tentokrát doprovázeni energickou kapelou, ve složení: Pavel Sotoniak klávesy, Marek Zeman basová kytara a Matěj Drabina bicí (kapela Bandjeez), které doplňuje ostravský kytarista Rudy Horvát. Společně dodávají skladbám jiný hudební rozměr a strhující atmosféru. Přijďte si užít koncert, který vás pobaví, dojme a zůstane ve vás ještě dlouho po posledním tónu.
Choreograf Edward Clug namíchal uhrančivý scénický koktejl ze skvělých, zdánlivě nesourodých ingrediencí. Shakespeare, hudba rockové kapely Radiohead a současný balet. Výsledkem je strhující inscenace, kterou divadelní kritici nominovali na Cenu Divadelních novin a jejíž kouzlo oceňuje nejen mladá generace diváků.
Edward Clug je tvůrcem s evropským renomé. Ani brněnskému publiku není jeho choreografická tvorba neznámá, v roce 2017 hostoval jeho domovský soubor Balet Maribor v Janáčkově divadle s inscenací Peer Gynt. Do našeho repertoáru jsme zařadili jeho titul Radio and Juliet, který od své premiéry v roce 2005 slavil úspěchy na mnohých turné ve více než dvaceti zemích světa. Radio and Juliet je netradičně zpracovaný shakespearovský příběh slavných veronských milenců na hudbu Radiohead, jedné z nejúspěšnějších rockových kapel současnosti. Můžete si být jistí, že jste nikdy tímto způsobem neposlouchali Radiohead a nikdy takto neviděli Romea a Julii – elegantní pohybová estetika, neobvyklá pohybová plasticita Edwarda Cluga a jako působivá scénická dekorace skvělý světelný design a videoprojekce. Netradiční pojetí shakespearovské lovestory pro jednu tanečnici a šest tanečníků choreograf rozehrává myšlenkou: Co když se Julie rozhodne nezemřít? Probouzí se vedle ležícího Romea a retrospektivou si připomíná všechny události, které ji přivedly až do hrobky.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Choreograf Edward Clug namíchal uhrančivý scénický koktejl ze skvělých, zdánlivě nesourodých ingrediencí. Shakespeare, hudba rockové kapely Radiohead a současný balet. Výsledkem je strhující inscenace, kterou divadelní kritici nominovali na Cenu Divadelních novin a jejíž kouzlo oceňuje nejen mladá generace diváků.
Edward Clug je tvůrcem s evropským renomé. Ani brněnskému publiku není jeho choreografická tvorba neznámá, v roce 2017 hostoval jeho domovský soubor Balet Maribor v Janáčkově divadle s inscenací Peer Gynt. Do našeho repertoáru jsme zařadili jeho titul Radio and Juliet, který od své premiéry v roce 2005 slavil úspěchy na mnohých turné ve více než dvaceti zemích světa. Radio and Juliet je netradičně zpracovaný shakespearovský příběh slavných veronských milenců na hudbu Radiohead, jedné z nejúspěšnějších rockových kapel současnosti. Můžete si být jistí, že jste nikdy tímto způsobem neposlouchali Radiohead a nikdy takto neviděli Romea a Julii – elegantní pohybová estetika, neobvyklá pohybová plasticita Edwarda Cluga a jako působivá scénická dekorace skvělý světelný design a videoprojekce. Netradiční pojetí shakespearovské lovestory pro jednu tanečnici a šest tanečníků choreograf rozehrává myšlenkou: Co když se Julie rozhodne nezemřít? Probouzí se vedle ležícího Romea a retrospektivou si připomíná všechny události, které ji přivedly až do hrobky.
Mottem 10. ročníku festivalu jsou „Kořeny“ a právě k nim směřuje premiérový příspěvek brněnského souboru. Tentokrát se v podobě site-specific inscenace v Besedním domě, který je pevně spojen s Janáčkovým působením v brněnské kultuře, vrátíme na samotný začátek Mistrovy operní tvorby.
Opera Šárka existuje ve dvou podobách – z roku 1887, kdy Janáček dílo dokončil pouze v klavírním výtahu, a z roku 1925, v přepracované a instrumentované verzi. Na festivalu zazní obě verze, režisér Jiří Heřman si však pro svůj projekt zvolil původní podobu z roku 1887, aby v prostoru Besedního domu zavedl diváky přímo doprostřed dramatického střetu mezi muži a ženami, který vrcholí tragédií. Klavírního partu se ujme vynikající britský klavírista Julius Drake, kterého publikum festivalu dobře zná z předchozích ročníků jako skvělého interpreta Janáčkovy hudby.
Janáčka k první opeře inspirovalo dílo Julia Zeyera, významného českého básníka a dramatika. Hudební drama Šárka vycházelo na pokračování v časopise Česká Thalie v lednu a únoru roku 1887. Zeyer zde zpracoval čtvrtou část svého básnického eposu Vyšehrad do podoby operního libreta, které původně zamýšlel pro Antonína Dvořáka. Když Dvořáka text nezaujal, rozhodl se Zeyer alespoň jej otisknout v časopise. A tak upoutal pozornost jiného skladatele.
Hudebně-zábavný večer plný emocí, humoru a výjimečné atmosféry přináší populární duo Krhut & Kozub. Spojení písničkáře Jiřího Krhuta a herce a zpěváka Štěpána Kozuba nabízí originální mix poetických textů, chytlavých melodií a rázovitého humoru, který oslovuje publikum napříč generacemi. Jejich přirozená chemie na pódiu vytváří neopakovatelný zážitek, ve kterém se střídá smích s dojetím. Každé vystoupení je jedinečné a zaručuje večer plný skvělé hudby i dobré nálady. Diváci se mohou těšit na oblíbené hity i méně známé písně z jejich dvou společných alb Prásknu bičem a Přeježděný vztah, i na spontánní momenty, které činí každý koncert neopakovatelným. Tento večer je zárukou kvalitní hudby, autentických emocí a jedinečné zábavy. Oblíbené duo svým zpěvem doplní skvělá Johana Freywaldová. Na pódiu budou tentokrát doprovázeni energickou kapelou, ve složení: Pavel Sotoniak klávesy, Marek Zeman basová kytara a Matěj Drabina bicí (kapela Bandjeez), které doplňuje ostravský kytarista Rudy Horvát. Společně dodávají skladbám jiný hudební rozměr a strhující atmosféru. Přijďte si užít koncert, který vás pobaví, dojme a zůstane ve vás ještě dlouho po posledním tónu.
Lágrimas je screamo/melodic crustová kapela, která vznikla v jižní části centra Los Angeles a jejíž členové pocházejí z různých koutů jižní Kalifornie. Ve své hudbě spojují prvky neocrustu, melodického punku, emoviolence a post-rocku. Na svém kontě mají split LP s Habak, několik singlů a dlouhohrající album A Life of Destruction.
Dno je čtyřčlenná kapela z Orlové, která se mimo jiné podílí na chodu klubu Futra a ostravského Provozu, se členy dnes už mrtvých kapel jako Anne M. Christiansen, The Sin of Lilith, Toxic Run, Rosa Parks a další. Nová deska na spadnutí. Svižný, melodický a nálehavý mix emo hardcore a screama. Nová deska je na spadnutí!
Intenzivní kombinace emo-hardcore a atmosférického post-black metalu. Pražská čtveřice v jejíž drásavých písních o beznaději rezonují témata lidských práv a feminismu.
Chorál a vícehlasé zpěvy z Příborského kancionálu z konce 16. století – jedinečného rukopisu s českým repertoárem, který zaujal i Leoše Janáčka. Gregoriánský chorál, jak jej Janáček zpíval v době svých fundatistických let na Starém Brně, a jeho nejranější latinské skladby.
Hudební vrstvy napříč staletími se propojí v členitých prostorách Vodojemů na Žlutém kopci – místě, kde se minulost i současnost setkávají v jedinečném akustickém zážitku.
Meditace – jógové techniky a zvuková terapie (30 minut) Úvodní meditativní sekvence propojí dechová cvičení, jemný pohyb a zvukovou stimulaci nástroji. Cílem je otevřít tělo i mysl a připravit je na hluboký hudební prožitek.
lektorky Dominika Kvardová a Lucie Tomanová
Muzikoterapeutický koncert (60 minut) Vědomý poslech hudby, práce s dechem, hluboké uvolnění a technika hudební imaginace. Součástí je také citlivá práce s tématem vnitřního dítěte.
průvodní slovo, scénář a hudební dramaturgie Lucie Hradilová
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Chorál a vícehlasé zpěvy z Příborského kancionálu z konce 16. století – jedinečného rukopisu s českým repertoárem, který zaujal i Leoše Janáčka. Gregoriánský chorál, jak jej Janáček zpíval v době svých fundatistických let na Starém Brně, a jeho nejranější latinské skladby.
Hudební vrstvy napříč staletími se propojí v členitých prostorách Vodojemů na Žlutém kopci – místě, kde se minulost i současnost setkávají v jedinečném akustickém zážitku.
Inscenace jednoho z nejlepších světových operních režisérů Roberta Carsena měla úspěšnou premiéru na festivalu Janáček Brno 2016. Jeho produkce, vynikající osobitou poetikou, dramaturgickou sevřeností a emotivním, živým a nesmírně působivým divadlem, jsou již řadu let na repertoáru nejvýznamnějších operních domů, ať se jedná o milánskou La Scalu, Metropolitní operu v New Yorku, festival v anglickém Glyndebourne nebo Royal Opera House Covent Garden. Káťa Kabanová je jednou z Carsenových inscenací Janáčkových oper a vznikla původně pro Vlámskou operu. Od své premiéry byla uvedena ve více než 20 operních domech po celém světě a není divu, inscenace s působivou scénografií, kde vodní hladina pokrývá celé jeviště a zrcadlí Kátiny emoce i tragický osud, patří k nejlepším Carsenovým dílům.
Když počátkem roku 1919 začal Leoš Janáček uvažovat o Ostrovského dramatu Bouře coby námětu k nové opeře, blížily se jeho šedesáté páté narozeniny. Během posledních tří let se v jeho životě mnohé změnilo; získal konečně mezinárodní uznání a v létě 1917 v Luhačovicích poznal Kamilu Stösslovou, inspiraci svých vrcholných děl. Že si zvolil námět z ruské literatury, není překvapivé stejně jako volba Ostrovského Bouře, která svým námětem o tragédii hlavní hrdinky Káti, utlačované společenskými konvencemi, byla Janáčkovi velmi blízká. Libreto si Janáček s použitím českého překladu Bouře vytvořil sám a do originálu výrazně zasáhl – zredukoval počet postav i jednání a zaměřil se především na drama hlavní hrdinky. Vytvořil tak jedno ze svých nejintimnějších děl. První provedení a tedy světovou premiéru Janáček zadal brněnskému Národnímu divadlu, kde opera zazněla 23. listopadu 1921 v divadle Na hradbách. Sklidila mimořádný úspěch a o rok později následovalo uvedení v Praze a záhy i v zahraničí.
„Chtěli jsme vytvořit symbolický odkaz k vodě a jejímu spojení s ní, protože se zde od počátku mluví o vodě, Káťa je k vodě přitahována. Cítí, že se něco hrozného stane a že to na sebe přivolá sama. Dalším důvodem je, že mám velmi rád vodu, je to krásný element v přírodě, ale je zároveň nebezpečný a hrozivý. Použili jsme ho, abychom zrcadlili Kátinu izolaci.“ Robert Carsen
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
DŸSE (DE) je hurikán, který ničí podia a zažité návyky posluchačstva směsí noise rocku, punku, performance artu a dadaistického humoru. To, co na první pohled vypadá jako minimalistické duo, se naživo proměňuje v brutální energickou smršť – přesnou, hlasitou a nepředvídatelnou. Texty oscilují mezi slovními hříčkami, šílenstvím a poezií, zatímco hudba balancuje na hraně mezi chaosem a kontrolou.
Elektronika s živými bicími a DIY přístupem. Katastr tvoří Tygr (C, Waawe, Night) a Sváča (Please The Trees, Slut, Veena), dvě výrazné postavy táborské DIY scény. Jejich společný projekt vyrůstá ze stejného prostředí jako jejich předchozí kapely – z kolektivní energie, experimentování, progrese a důrazu na živé hraní.
Zážitkový workshop o hudbě a odkazu Leoše Janáčka pro děti a rodiče.
Jaký byl příběh a hudební svět Leoše Janáčka?
Během tohoto workshopu se vydáme po stopách Janáčkova života, prozkoumáme, jak jeho osobní zkušenosti ovlivnily jeho hudbu, a skrze tvořivé a interaktivní úkoly poznáme jeho dílo a inspirace.
Workshop je vhodný pro děti navštěvující 1. stupeň ZŠ.
Workshop se koná na zkušebním jevišti Janáčkova divadla – vstup služebním vchodem, kde účastníky lektorka vyzvedne na vrátnici.
Inscenace jednoho z nejlepších světových operních režisérů Roberta Carsena měla úspěšnou premiéru na festivalu Janáček Brno 2016. Jeho produkce, vynikající osobitou poetikou, dramaturgickou sevřeností a emotivním, živým a nesmírně působivým divadlem, jsou již řadu let na repertoáru nejvýznamnějších operních domů, ať se jedná o milánskou La Scalu, Metropolitní operu v New Yorku, festival v anglickém Glyndebourne nebo Royal Opera House Covent Garden. Káťa Kabanová je jednou z Carsenových inscenací Janáčkových oper a vznikla původně pro Vlámskou operu. Od své premiéry byla uvedena ve více než 20 operních domech po celém světě a není divu, inscenace s působivou scénografií, kde vodní hladina pokrývá celé jeviště a zrcadlí Kátiny emoce i tragický osud, patří k nejlepším Carsenovým dílům.
Když počátkem roku 1919 začal Leoš Janáček uvažovat o Ostrovského dramatu Bouře coby námětu k nové opeře, blížily se jeho šedesáté páté narozeniny. Během posledních tří let se v jeho životě mnohé změnilo; získal konečně mezinárodní uznání a v létě 1917 v Luhačovicích poznal Kamilu Stösslovou, inspiraci svých vrcholných děl. Že si zvolil námět z ruské literatury, není překvapivé stejně jako volba Ostrovského Bouře, která svým námětem o tragédii hlavní hrdinky Káti, utlačované společenskými konvencemi, byla Janáčkovi velmi blízká. Libreto si Janáček s použitím českého překladu Bouře vytvořil sám a do originálu výrazně zasáhl – zredukoval počet postav i jednání a zaměřil se především na drama hlavní hrdinky. Vytvořil tak jedno ze svých nejintimnějších děl. První provedení a tedy světovou premiéru Janáček zadal brněnskému Národnímu divadlu, kde opera zazněla 23. listopadu 1921 v divadle Na hradbách. Sklidila mimořádný úspěch a o rok později následovalo uvedení v Praze a záhy i v zahraničí.
Sedmnácté oficiální mistrovství ČR v beatboxu, ze kterého vítěz postupuje na Mistrovství světa. Tato akce je především setkání beatboxové komunity. Jedinečná šance pro začínající beatboxery, mladé talenty a nadšence ze všech koutů ČR, aby zde potkali beatboxové veterány nebo zkušenější borce a načerpali novou inspiraci.
V beatboxu se soutěží v sekci: SOLO BATTLE (1 beatboxer), TAG TEAM (2 beatboxeři), LOOPSTATION BATTLE (Boss rc505).
Startovné na tuto soutěž bude 400 Kč na osobu. Minimální věk soutěžících není stanoven. Osoby mladší 18 let budou s doprovodem zodpovědné osoby.
Leoš Janáček:Sinfonietta, JW VI/18 / úprava Františka Jílka pro čtyřruční klavír
Koncert je věnován třem snad nejvýznamnějším janáčkovským dirigentům působícím v brněnském Národním, později Zemském a Státním divadle v Brně, z nichž dva byli také autory úprav Janáčkova díla pro klavír.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Ponořte se do atmosféry kultovního seriálu Stranger Things na jedinečném koncertě, kde zazní nejlepší hudba z celé série v živém provedení. Čeká vás výjimečný hudební zážitek, ve kterém se spojí: symfonické aranže, živá kapela, vokály a zpěváci a nezaměnitelná hudba, která vás okamžitě přenese do světa Hawkins – plného tajemství, napětí a emocí. Tento koncert není jen o hudbě. Je to atmosféra, filmové emoce a silné momenty, které si nejlépe vychutnáte naživo.
Hudební fakulta JAMU se posluchačům Festivalu Janáček pravidelně představuje komponovaným studentským pořadem, který nabízí netradiční formou prezentované studentské umělecké aktivity. Navíc celá akce ukazuje prostředí jednotlivých oborů studia, které běžný návštěvník koncertů nezná. Posluchači tak mají možnost nejen slyšet výkony mladých umělců, ale také postupně projít a prohlédnout si různé části fakulty (od koncertního sálu JAMU přes studijní jevištní prostoru až po zcela netradiční místa, chodby školy nevyjímaje), všude za hudebního doprovodu mladých umělců.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Benjamin Britten:Folk Song Arrangements, vol. 2 (výběr)
Manuel de Falla:Siete canciones populares españolas
Recitál prozkoumá fascinující vzájemné působení mezi pohledem zevnitř a zvenčí prostřednictvím písňové literatury a folklórních aranží, které překračují kulturní hranice.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Antonín Dvořák:Klavírní trio č. 4 „Dumky“, op. 90, B166
Leoš Janáček:Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“, JW VII/8
Dmitrij Šostakovič:Klavírní kvintet g moll, op. 57
Klavírní trio č. 4 e moll „Dumky“, op. 90 z let 1890–1891 patří k nejoriginálnějším a nejoblíbenějším dílům komorní literatury Antonína Dvořáka (1841–1904). Zatímco v předchozích triích se skladatel držel klasické sonátové formy, zde se od ní zcela odklonil a vytvořil unikátní šestidílný cyklus založený na formě dumky – ukrajinského tance charakteristického prudkými změnami nálad. Skladba fascinuje kontrastem mezi zádumčivými, melancholickými pasážemi a nespoutanou, rytmicky výraznou radostí. Právě tato emocionální proměnlivost a hluboká zakořeněnost v lidové inspiraci činí z „Dumek“ dílo nesmírné vnitřní síly, ve kterém Dvořák mistrovsky skloubil svou melodickou invenci s netradiční hudební architekturou.
Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka (1854–1928) pochází z roku 1923. Jeho kořeny ovšem sahají až do roku 1908, kdy Janáček zkomponoval dnes nezvěstné Klavírní trio, inspirované stejnou Tolstého povídkou. Její hlavní hrdinkou je žena terorizovaná svým despotickým a chorobně žárlivým manželem, jehož rukou je nakonec utýrána k smrti. „Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou“, charakterizoval Janáček motiv, který se jako červená nit proplétá mnoha jeho dalšími díly. Kvartet svým vášnivým výrazem proniká doslova na dřeň lidských emocí a do nejintimnějších sfér lidské duše. Dílo si vydobylo úspěch záhy po své premiéře v roce 1924 a i po více než stu letech zůstává jedním z nejpůsobivějších děl kvartetního žánru.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Kytarový virtuóz a skladatel Michal Pavlíček v rámci speciální koncertu zahraje skladby z jeho posledních alb, kde vystoupí v triu s Martinem Ivanem na basu a s Michalem Nejtkem na klávesy a Michalem Daňkem na bicí v další části zazní především skladby od skupiny Stromboli v podání Báry Basikové a Viléma Čoka.
Kompletní uvedení Janáčkových oper během 10. ročníku festivalu je jedinečnou příležitostí užít si nejen jeho vrcholné opery, ale seznámit se i s díly, která dnes běžně na jevišti nepotkáme. Mimo Janáčkovu prvotinu Šárka k nim patří i jeho druhá opera Počátek románu, dílko výrazně ovlivněné obdobím Janáčkova intenzivního zájmu o folklor. Libreto vyšlo ze stejnojmenné povídky Gabriely Preissové, kterou inspiroval žánrový obraz Jaroslava Věšína, a jeho autorem se stal – po odmítnutí Elišky Krásnohorské – Janáčkův kolega z gymnázia František Rypáček, publikující pod jménem Jaromír Tichý.
Prostinký příběh lásky vesnické dívky Polušky a mladíka z panských vrstev Adolfa, která se nesetká s pochopením Adolfových rodičů, je naplněn hudbou vycházející z Janáčkových záznamů lidové hudby. Sám Janáček označil operu jako vaudeville, pro který je typická jednoduchá zápletka provázená populárními, tj. lidovými, popěvky – zde včetně lidových tanců. Premiéra zazněla za řízení samotného skladatele 10. února 1894 v Brně a přinesla Janáčkovi první divadelní úspěch. On sám již v té době pracoval na Její pastorkyni, v níž nalezl osobitý hudební jazyk a vydal se nakonec zcela jinou cestou, než jaká byla načrtnuta v Počátku románu.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Kompletní uvedení Janáčkových oper během 10. ročníku festivalu je jedinečnou příležitostí užít si nejen jeho vrcholné opery, ale seznámit se i s díly, která dnes běžně na jevišti nepotkáme. Mimo Janáčkovu prvotinu Šárka k nim patří i jeho druhá opera Počátek románu, dílko výrazně ovlivněné obdobím Janáčkova intenzivního zájmu o folklor. Libreto vyšlo ze stejnojmenné povídky Gabriely Preissové, kterou inspiroval žánrový obraz Jaroslava Věšína, a jeho autorem se stal – po odmítnutí Elišky Krásnohorské – Janáčkův kolega z gymnázia František Rypáček, publikující pod jménem Jaromír Tichý. Prostinký příběh lásky vesnické dívky Polušky a mladíka z panských vrstev Adolfa, která se nesetká s pochopením Adolfových rodičů, je naplněn hudbou vycházející z Janáčkových záznamů lidové hudby. Sám Janáček označil operu jako vaudeville, pro který je typická jednoduchá zápletka provázená populárními, tj. lidovými, popěvky – zde včetně lidových tanců. Premiéra zazněla za řízení samotného skladatele 10. února 1894 v Brně a přinesla Janáčkovi první divadelní úspěch. On sám již v té době pracoval na Její pastorkyni, v níž nalezl osobitý hudební jazyk a vydal se nakonec zcela jinou cestou, než jaká byla načrtnuta v Počátku románu.
současný muzikál zrozený z vášně a krve, světová premiéra
Příběh o ženě, pro kterou je svoboda tou nejvyšší hodnotou, neztrácí ani po téměř dvou stech letech na své naléhavosti. Nová Carmen se znovu dostává na jeviště tentokrát v podobě muzikálu ze současného New Yorku.
Není mnoho významných a slavných baletů klasické a romantické éry, které by náš soubor neměl v repertoáru. Vrcholným dílem baletního romantizmu Giselle zařazujeme do hracího programu bez nadsázky jeden ze základních kamenů DNA baletní literatury.
V roce 1841 se konala v Paříži premiéra nového baletu Giselle a měla tak obrovský úspěch, že se během jednoho desetiletí objevila na všech velkých jevištích tehdejšího baletního světa. Námět poskytl německý básník Heinrich Heine ve své sbírce De l’Allemagne. Příběhu o dívkách, které ze zrazené lásky umřely ještě před svatbou a nyní nemohou nalézt v hrobě klid, se ujal Théophile Gautier, velký teoretik romantického divadla a libretista Jules Henri Vernoy de Saint-Georges. Jímavou, líbeznou a melodickou hudbu, naplněnou francouzským šarmem vytvořil A. CH. Adam. První představitelkou křehké Giselle byla jedna z největších tanečnic romantismu Carlotta Grisi, pro kterou byl tento balet vytvořen choreografy Jeanem Corralim a Julesem Perrotem. V českých zemích si Giselle získávala oblibu publika jen pozvolna. Na brněnské jeviště se dostala až koncem 60. let minulého století, kdy ji zde poprvé uvedl choreograf Miroslav Kůra (1968). V paměti diváků pak jistě zůstává storeprízová inscenace Jiřího Blažka z roku 1983 s nezapomenutelnou éterickou balerínou Soňou Zejdovou a později Janou Kosíkovou v titulní roli.
Její pastorkyňa patří k nejslavnějším Janáčkovým dílům a je stálou součástí repertoáru brněnské opery. Na jejím počátku bylo realistické drama Gabriely Preissové, které si skladatel sám upravil do podoby operního libreta. Přestože musel text dramatu výrazně zkrátit, podařilo se mu účinek tragického příběhu z moravského venkova ještě prohloubit. Marnotratný a nestálý Števa, prudký a přece v jádru laskavý Laca, a především neúprosná Kostelnička, kterou snaha zachovat si postavení a respekt ve vesnické komunitě přivede k vraždě dítěte její schovanky Jenůfy. Janáček (1854–1928) zachytil jednotlivé charaktery v mistrné dramatické zkratce, která až mrazí, a zároveň v nás vzbouzí soucit a pochopení. Ke konečné podobě díla, poznamenané smrtí skladatelovy dcery Olgy, vedla dlouhá a trnitá cesta. Její pastorkyňa musela po úspěšném uvedení v Brně roku 1904 dlouhých dvanáct let čekat, než bylo Janáčkovo úsilí korunováno zaslouženým úspěchem na dalších domácích i zahraničních scénách.
