Události

IMPRESE A ROMANTIKA: JANÁČKOVO KVARTETO

Claude Debussy: Smyčcový kvartet g moll op. 10

Maurice Ravel: Introdukce a allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto 

Petr Iljič Čajkovskij: Smyčcový kvartet č. 1 D dur op. 11

JANÁČKOVO KVARTETO 

(Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola, Lukáš Polák – violoncello) 

Ivana Švestková – harfa, Karolína Korcová – flétna, 

Jana Dvořáková – klarinet 

Večer věnovaný hudbě Petra Iljiče Čajkovského, Franze Liszta a Sergeje Rachmaninova v podání klavírní virtuózky Natálie Sklarenko. Koncert přináší unikátní spojení vážné hudby a vizuálního umění díky videoprojekci londýnského grafika Christiana Bodhiho. Diváky čeká jedinečný umělecký zážitek spolu s nejvýznamnějšími a technicky nejnáročnějšími díly klavírního repertoáru.

Vstupné je dobrovolné.

Program:

Sergej Rachmaninov – Sonáta č. 2, op. 36
Petr Iljič Čajkovskij – Roční období, op. 37a
Franz Liszt – Nocturno „Liebestraum“
Franz Liszt - Sonáta h mol

Světová pěvecká legenda Andreas Scholl se vrací do Brna. Náš již několikátý společný projekt přináší pod klenbu katedrály na Petrově monumentální díla evropského baroka v autentickém nastudování.

Emil František Burian: Vojna / lidová hra se zpěvy a tanci na text lidové poesie sebrané K. J. Erbenem

Frederic Rzewski: Coming Together pro vypravěče a volně obsazený ensemble (1971/72)

• Part 1: Coming Together (1971)
• Part 2: Atica (1972)

Emil František Burian (1904–1957) patří k nejpozoruhodnějším českým autorům své generace. Je příkladem avantgardních tendencí v meziválečném období, byl členem Devětsilu, spolupracoval s Osvobozeným divadlem, založil divadlo DADA a D34. Upozornil na sebe jako originální dramatik, režisér a skladatel.  Z jeho hudebně-dramatického díla jmenujme alespoň jazzovou experimentální operu Bubu z Montparnassu či operu Maryša, inspirovanou Janáčkovou Její pastorkyní.

Lidová hra se zpěvy Vojna z roku 1935 je dalším z dokladů Burianovy schopnosti hledat nové podoby hudebně-dramatického žánru. Ve snaze o tzv. syntetické divadlo zde využil své zkušenosti s voicebandem, tancem, komorním ansámblem, lidovou hudbou i jazzem.  Premiéra se konala v roce 1935 v divadle D35 v Burianově režii, ale za protektorátu byla zakázána. V padesátých letech se k ní Burian vrátil, instrumentačně upravil a opětovně uvedl v roce 1955. Vojna je jedním z nejvýraznějších projektů české hudby vycházejících z lidové poezie a Burian se v ní staví po bok autorům jako např. Bohuslavu Martinů, kteří se touto problematikou zabývali v podobné době.

Alfred Schnittke: Smyčcový kvartet č. 3

Antonín Dvořák: Čtvero písní na slova Gustava Pflegra-Moravského, op. 2, B. 124 / pro zpěv a smyčcové kvarteto upravil Tomáš Ille

Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“, JW VII/13

Antonín Dvořák: V národním tónu, op. 73, B 146 / pro zpěv a smyčcové kvarteto upravil Tomáš Ille 

Základní stavební kameny Třetího smyčcového kvartetu Alfreda Schnittkeho (1934–1998) z roku 1983 tvoří citáty z děl tří různých skladatelů od renesance až po dvacáté století: Orlanda di Lasso, Ludwiga van Beethovena a Dmitrije Šostakoviče. Z fragmentů z Lassova „Stabat Mater“, citací z Beethovenovy „Velké fugy“ pro smyčcový kvartet a motivu Šostakovičova hudebního kryptogramu „DSCH“ skladatel vytvořil dílo, v němž se rozdílné hudební styly a textury vzájemně mísí a prostupují podobně, jak tomu bývá v našich snech.

Čtyřdílný písňový cyklus na slova básníka Gustava Pflegera Moravského vytvořil Antonín Dvořák (1841–1904) na počátku 80. let 19. století přepracováním písní ze svého raného cyklu Cypřiše, který zkomponoval roku 1865 nedlouho před svými čtyřiadvacátými narozeninami. Pflegrovy sentimentální básně, naplněné žalem nad neopětovanou láskou, inspirovaly mladistvého Dvořáka k schubertovsky romantickému, jímavému výrazu.

Kvartet pro dvoje housle, violu a violoncello „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka (1854–1928) vznikl v posledním roce skladatelova života. Listy důvěrné tvoří jakýsi hudební protipól k rozsáhlé korespondenci mezi Leošem Janáčkem a jeho múzou Kamilou Stösslovou. Janáček dílo v květnu 1928 vyslechl na zkouškách Moravského kvarteta, jeho premiéry se však už nedočkal. Zemřel nečekaně 12. srpna 1928. První provedení díla pro odborníky a referenty se uskutečnilo v podání Moravského kvarteta 7. září 1928 v hlaholně Besedního domu v Brně. Veřejnosti pak bylo dílo představeno v divadle na brněnském výstavišti v rámci Výstavy soudobé kultury v Československu 11. září 1928.

Antonín Dvořák: Písně milostné, op. 83, B 160

Vítězslava Kaprálová: Dvě písně na slova R. Bojka, op. 4

Vítězslava Kaprálová: Sbohem a šáteček, op. 14

Vítězslava Kaprálová: Zpíváno do dálky, op. 22

Leoš Janáček: Moravská lidová poezie v písních, JW V/2 (výběr)

Leoš Janáček: Pohádka pro violoncello a klavír, JW VII/5

Erich Wolfgang Korngold: Tři písně, op. 22

Erich Wolfgang Korngold: Tři zpěvy, op. 18 (č. 2 a 3)

Písně milostné na slova Gustava Pflegera Moravského vytvořil Antonín Dvořák (1841–1904) na sklonku roku 1888 úpravou a přepracováním osmi písní ze svého raného cyklu Cypřiše z roku 1865. Dvořákovo úchvatné zhudebnění řadí tento cyklus ke klenotům české písňové literatury.

Dílo skladatelky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) představuje intimní ženský svět naplněný jemnou a cituplnou lyrikou. Ve svých písňových cyklech Kaprálová osobitě přetváří vlivy Janáčka, Martinů i dobové avantgardy. Průřez její písňovou tvorbou bude sahat od raných Písní na slova R. Bojka z roku 1932, přes píseň Sbohem a šáteček na text Vítězslava Nezvala z roku 1937 až po pozdní cyklus Zpíváno do dálky, který vznikl v Paříži roku 1939.

Antonín Dvořák: Mazurky, op. 56, B 111

Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, JW VIII/17

Leoš Janáček: Con moto

Leoš Janáček: Allegro 

Leoše Janáčka pojilo s o třináct let starším Antonínem Dvořákem přátelství, obdiv i hudební porozumění.

Antonín Dvořák (1841–1904) se věnoval klavírní tvorbě intenzivněji než Janáček. Bylo to mimo jiné dáno zájmem hudebních nakladatelů právě o jeho klavírní tvorbu, a to především okolo roku 1880. Právě v tomto roce Dvořák zkomponoval cyklus šesti klavírních mazurek. Nebyl přitom zdaleka jediným skladatelem, který se nechal inspirovat polským národním tancem, ale na rozdíl např. od Chopina je stylizoval skromněji, i když s velmi bohatou melodikou. Dodnes patří Mazurky k Dvořákovým nejlepším klavírním stylizacím.

František Neumann: Pan, op. 29 / melodram pro recitátora a klavír

Leoš Janáček: Taras Bulba, JW VI/15 / úprava Břetislava Bakaly pro čtyřruční klavír

Leoš Janáček: Mládí, JW VIII/10 / úprava Břetislava Bakaly pro dvouruční klavír

Leoš Janáček: Sinfonietta, JW VI/18 / úprava Františka Jílka pro čtyřruční klavír 

Koncert je věnován třem snad nejvýznamnějším janáčkovským dirigentům působícím v brněnském Národním, později Zemském a Státním divadle v Brně, z nichž dva byli také autory úprav Janáčkova díla pro klavír.

Claude Debussy: Trois chansons de Bilitis, L. 97

Dmitrij Šostakovič: Španělské písně, op. 100

Reynaldo Hahn: Venezia (výběr)

Luciano Berio: Quattro canzoni popolari

Benjamin Britten: Folk Song Arrangements, vol. 2 (výběr)

Manuel de Falla: Siete canciones populares españolas

Recitál prozkoumá fascinující vzájemné působení mezi pohledem zevnitř a zvenčí prostřednictvím písňové literatury a folklórních aranží, které překračují kulturní hranice.

Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 4 „Dumky“, op. 90, B166

Leoš Janáček: Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“, JW VII/8

Dmitrij Šostakovič: Klavírní kvintet g moll, op. 57

Klavírní trio č. 4 e moll „Dumky“, op. 90 z let 1890–1891 patří k nejoriginálnějším a nejoblíbenějším dílům komorní literatury Antonína Dvořáka (1841–1904). Zatímco v předchozích triích se skladatel držel klasické sonátové formy, zde se od ní zcela odklonil a vytvořil unikátní šestidílný cyklus založený na formě dumky – ukrajinského tance charakteristického prudkými změnami nálad. Skladba fascinuje kontrastem mezi zádumčivými, melancholickými pasážemi a nespoutanou, rytmicky výraznou radostí. Právě tato emocionální proměnlivost a hluboká zakořeněnost v lidové inspiraci činí z „Dumek“ dílo nesmírné vnitřní síly, ve kterém Dvořák mistrovsky skloubil svou melodickou invenci s netradiční hudební architekturou.

Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka (1854–1928) pochází z roku 1923. Jeho kořeny ovšem sahají až do roku 1908, kdy Janáček zkomponoval dnes nezvěstné Klavírní trio, inspirované stejnou Tolstého povídkou. Její hlavní hrdinkou je žena terorizovaná svým despotickým a chorobně žárlivým manželem, jehož rukou je nakonec utýrána k smrti. „Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou“, charakterizoval Janáček motiv, který se jako červená nit proplétá mnoha jeho dalšími díly. Kvartet svým vášnivým výrazem proniká doslova na dřeň lidských emocí a do nejintimnějších sfér lidské duše. Dílo si vydobylo úspěch záhy po své premiéře v roce 1924 a i po více než stu letech zůstává jedním z nejpůsobivějších děl kvartetního žánru.

Darius Milhaud: Tango des Fratellini, op. 58c z baletu „Vůl na střeše“

Bohuslav Martinů: Osm preludií, H. 181 (výběr)

Igor Stravinskij: Piano-Rag-Music

George Gershwin: „Song-Book“ pro klavír (výběr)

Balet Le Boeuf sur le toit (Vůl na střeše), který byl původně koncipován jako hudební podklad k němým groteskám Charlieho Chaplina, napsal skladatel Darius Milhaud (1892–1974) v letech 1919–1920, dva roky po návratu ze svého pobytu v Brazílii. Hudbu baletu Milhaud naplnil brazilskými lidovými melodiemi, rytmy tanga, samby a dalších latinsko-amerických tanců. Klavírní skladbu Tango des Fratellini, kterou z baletní hudby později zadaptoval, věnoval bratrům Fratelliniovým, trojici klaunů, jež vystupovala v pařížském cirkusu Medrano a ve 20. letech 20. století se těšila oblibě pařížských intelektuálů.

Emil František Burian: Smyčcový kvartet č. 4

Béla Bartók: Smyčcový kvartet č. 2, Sz. 67, BB 75

Leoš Janáček: Kvartet pro dvoje housle, violu a cello („Listy důvěrné“), JW VII/13

Emil František Burian (1904–1959) se řadí mezi nejzajímavější a nejvšestrannější osobnosti české meziválečné avantgardy. Vynikl nejen jako plodný hudební skladatel, herec, zpěvák a spisovatel, ale především jako divadelní a filmový režisér propagující novátorské umělecké postupy. Janáčkova hudba ovlivnila nejen Burianovu tvorbu hudebně dramatickou, ale její vlivy pronikly i do jeho skladeb komorních. Burianův Smyčcový kvartet č. 4 vznikl roku 1947, v období, kdy se skladatel vzpamatovával z následků věznění v nacistických koncentračních táborech. Kvartet je silnou a působivou osobní zpovědí, v níž se střídají plochy hluboce niterné a teskné s místy neskrývaně ironickými a drsnými.

Giovanni Pierluigi da Palestrina: Missa brevis

Pavel Křížkovský: Graduale in Dominica Resurrectionis

Leoš Janáček: Exaudi Deus, JW II/4

Johann Sebastian Bach: Magnificat, BWV 243 

Kůr baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně je místem úzce spjatým s dětstvím a mládím Leoše Janáčka. Pravidelně zde zpíval jako choralista, později zde zastával post ředitele kůru. Jeho učitel, ředitel kůru a fundace augustiniánského opatství Pavel Křížkovský byl velký propagátor tzv. cecilianismu, tedy reformy církevní hudby, která si vzala za cíl očistit církevní hudbu od klasicistních a především romantických nánosů, oživit gregoriánský chorál, provádět skladby přelomu 16. a 17. století a komponovat skladby blízké tzv. palestrinovskému slohu. Stejnou vášeň projevoval pro toto hnutí i mladý Leoš Janáček. Není proto divu, že Křížkovský a následně také Janáček uváděli na starobrněnském kůru nejenom soudobé představitele cecilianismu, ale také skladatele jako Orlando di Lasso či Giovanni Pierluigi da Palestrina. Církevní mody pak ovlivnily také Janáčkovo hudební myšlení. Palestrina jako jakýsi archetyp církevní hudby ovlivnil i tvorbu Johanna Sebastiana Bacha.

Luboš Fišer: Sny a valčíky
Béla Bartók: Rumunské tance, op. 8a, BB 56
Igor Stravinskij: Valse pour les enfants
Igor Stravinskij: Tango
Fryderyk Chopin: Mazurky (výběr)
Bedřich Smetana: České tance I. a II. řada (výběr)
Johann Sebastian Bach: Partita B dur, BWV 825

Přestože mnohým se při vyslovení jména Luboše Fišera (1935–1999) vybaví jeho hudba k četným filmovým snímkům, jako skladatel si získal mezinárodní pozornost svými kompozicemi orchestrálními, kantátovými a komorními. Klavíru věnoval vedle osmi pozoruhodných klavírních sonát také skladbu Sny a valčíky z roku 1993, která v postmoderním přístupu kombinuje chopinovskou snivost s banálními valčíkovými melodiemi.

Luboš Fišer: Sny a valčíky
Béla Bartók: Rumunské tance, op. 8a, BB 56
Igor Stravinskij: Valse pour les enfants
Igor Stravinskij: Tango
Fryderyk Chopin: Mazurky (výběr)
Bedřich Smetana: České tance I. a II. řada (výběr)
Johann Sebastian Bach: Partita B dur, BWV 825

Přestože mnohým se při vyslovení jména Luboše Fišera (1935–1999) vybaví jeho hudba k četným filmovým snímkům, jako skladatel si získal mezinárodní pozornost svými kompozicemi orchestrálními, kantátovými a komorními. Klavíru věnoval vedle osmi pozoruhodných klavírních sonát také skladbu Sny a valčíky z roku 1993, která v postmoderním přístupu kombinuje chopinovskou snivost s banálními valčíkovými melodiemi.