zámek Valtice

CÉSAR FRANCK Psyché, symfonická báseň pro sbor a orchestr FWV 47
JOHANNES BRAHMS Symfonie č. 2 D dur op. 73

Český filharmonický sbor Brno
sbormistr Petr Fiala
Filharmonie Brno
dirigent Petr Altrichter

Peteris Vasks: Koncert pro violu a smyčce
Franz Schubert: Velká mše As dur

Kristina Fialová viola
Marta Chila Reichelová soprán
Marie Vrbová alt
Vít Nosek tenor
Tadeáš Hoza bas
Český filharmonický sbor Brno
sbormistr Petr Fiala
Filharmonie Bohuslava Martinů
dirigent Robert Kružík

Kristián Šebek se svým hudebním projektem „Můj vzor, Božský Karel“ dvakrát vyprodal pražskou Lucernu a jeho koncerty napříč republikou jsou již druhým rokem beznadějně vyprodané! Tento rok vyráží na turné za doprovodu Slawinski Orchestra s písněmi, které jste v jeho podání ještě neslyšeli a na místa, kam doposud ještě nikdy nezavítal!

Diváci se mohou těšit na vše, na co jsou na jeho koncertech zvyklí. Zazní však nejen ty nejslavnější melodie jeho pěveckého vzoru Karla Gotta, jako jsou písně: Stokrát chválím čas, Lady Karneval nebo Jdi za štěstím ale také dalších českých i zahraničních velikánů kterými jsou: Waldemar Matuška, Frank Sinatra, Jiří Korn nebo Elvis Presley. Nebudou chybět ani melodie filmové či pohádkové. Všechny dokonale zaranžovány pro jeho orchestr.

JOSEPH HAYDN Symfonie č. 84 Es dur Hob. I:84
THOMAS ADÈS Air (Homage to Sibelius) pro housle a orchestr
BENJAMIN BRITTEN Symfonie pro violoncello a orchestr op. 68

Marie Petříková housle
Julia Hagen violoncello
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies

Sólové housle v Adèsově skladbě Air jsou naplněny světlem a dotýkají se nebeských výšin. Violoncello v Brittenově Symfonii rozeznívá temnější strunu. A Symfonie č. 84 „papá“ Haydna udržuje svět v rovnováze.

JOSEPH HAYDN Symfonie č. 84 Es dur Hob. I:84
THOMAS ADÈS Air (Homage to Sibelius) pro housle a orchestr
BENJAMIN BRITTEN Symfonie pro violoncello a orchestr op. 68

Marie Petříková housle
Julia Hagen violoncello
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies

Sólové housle v Adèsově skladbě Air jsou naplněny světlem a dotýkají se nebeských výšin. Violoncello v Brittenově Symfonii rozeznívá temnější strunu. A Symfonie č. 84 „papá“ Haydna udržuje svět v rovnováze.

Béla Bartók: Dřevěný princ, op. 13, Sz. 60, BB 74 / suita z baletu

Leoš Janáček: Sinfonietta, JW VI/18

Igor Stravinskij: Petruška / burleskní scény o čtyřech obrazech

Leoš Janáček (1854–1928), o generaci mladší Béla Bartók (1881–1945) a Igor Stravinskij (1882–1971) tvoří významnou skladatelskou trojici hudby 20. století, která výrazně reagovala na lidovou hudbu. Každý po svém, ale všichni tři byli lidovou hudbou ovlivněni ve svém hudební myšlení. Janáček a Bartók se lidovou písní intenzivně zabývali i teoreticky, prováděli terénní sběr, prvnímu z nich byla lidová hudba „životní pravdou“ ovlivňující jeho melodiku, pro druhého se stala základem práce s modalitou i rytmem. Stravinskému učarovaly lidové rituály, ale z lidové hudby si vzal jen to, co v určitých etapách své tvůrčí cesty potřeboval, především texty a melodiku. V každém případě ale všichni tři skladatelé pracovali s tímto zdrojem velmi osobitě a invenčně.

Příběh o pyšné, marnivé princezně a dřevěném princi zpracoval Béla Bartók v letech 1914–16 a po opeře Modrovousův hrad tak pokračoval ve svých úvahách o rozdílnosti muže a ženy.  Tentokrát se mu stal prostředkem balet, jehož hudba má výrazně symfonický charakter a po instrumentační stránce je skutečně mistrovským dílem. Dřevěný princ oplývá impresionistickou zvukovostí, je zde přítomen prvek lidové melodiky, temperamentní rytmy a inspirace rumunskou a maďarskou hudbou. Premiéra v roce 1917 se setkala s velkým mezinárodním ohlasem. V roce 1931 byla uvedena Bartókova suita z tohoto baletu.

Béla Bartók: Taneční suita, Sz. 77, BB 86a

Gustav Mahler: Písně potulného tovaryše

Johannes Brahms: Uherské tance (výběr)

Šestivětá Taneční suita patří k nejpopulárnějším orchestrálním dílům Janáčkova současníka, maďarského skladatele Bély Bartóka (1881–1945). Ten ji zkomponoval v roce 1923 u příležitosti 50. výročí spojení měst Buda, Óbuda a Pešť, které daly vzniknout maďarskému hlavnímu městu Budapešti. Efektní a dravá hudba v Bartókově barvité instrumentaci s folklórními motivy maďarskými, rumunskými, ale i arabskými si získala nadšení posluchačů už při své premiéře a záhy si našla cestu do repertoáru světových orchestrů.

Ke kompozici Písní potulného tovaryše inspirovala Gustava Mahlera (1860–1911) nešťastná láska k sopranistce Johanně Richterové. Vznikly někdy na přelomu let 1884–1885 a texty k nim si složil skladatel sám v duchu německých lidových písní, které znal ze sbírky Chlapcův kouzelný roh. Cyklus čtyř písní pro baryton s doprovodem orchestru se stal prvním Mahlerovým mistrovským opusem, v němž bolestná tragika hovoří typicky mahlerovskou pozdně romantickou hudební řečí, kterou se proplétají místa neskrývané ironie a ozvuky přírody, naivních dětských ukolébavek a syrových venkovských kutálek.

Dvě řady Uherských tanců Johannesa Brahmse (1833–1897), jež představují soubor 21 tanečních kusů, se staly jedním ze základních kamenů, který skladateli vystavěl cestu ke světové proslulosti. Brahmse se v nich nechal inspirovat nejen maďarskou lidovou hudbou, ale i hudbou cikánských kapel. Prvních deset tanců ve verzi pro klavír bylo vydáno roku 1869, další pak vyšly o jedenáct let později. Všeobecný úspěch díla přiměl Brahmse, aby roku 1873 tři vybrané tance zinstrumentoval pro orchestr. Zbylé tance pak postupem času oděli do orchestrálního roucha Brahmsovi následovníci, mezi nimiž nechyběl ani Antonín Dvořák.

Leoš Janáček: Žárlivost (Úvod k Její pastorkyni), JW VI/10

Antonín Dvořák: Holoubek, symfonická báseň, op. 110, B 198

Anton Bruckner: Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“, WAB 104 

Kompozice opery Její pastorkyňa zabrala Leoši Janáčkovi (1854–1928) více než osm let. Již na samém počátku této práce v únoru 1895 zkomponoval skladatel pod názvem Žárlivost symfonický úvod k této opeře. Spíše než jako operní předehru v tradičním slova smyslu koncipoval tuto krátkou skladbu jako jakési úvodní motto či zamyšlení nad jedním ze základních dějových motivů. Jako program posloužil Janáčkovi text moravské lidové písni Žárlivec, jejž o několik let dříve zhudebnil jako jeden ze svých mužských sborů. V Žárlivosti poprvé naplno krystalizuje Janáčkův osobitý sloh, charakteristický svou úsečností a dramatickým napětím. Skladba poprvé zazněla 14. listopadu 1906 v Praze v interpretaci České filharmonie pod taktovkou dirigenta Františka Neumanna.

WILLIAM BOLCOM Symfonie č. 9, česká premiéra
SAMUEL BARBER Houslový koncert op. 14
BOHUSLAV MARTINŮ Symfonie č. 4 H 305

Robert McDuffie housle
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies

Koncert, jehož protagonisty budou americký houslista Robert McDuffie a náš americký šéfdirigent Dennis Russell Davies, nabídne hudbu dvou významných amerických autorů 20. století a Čtvrtou symfonii Bohuslava Martinů, zkomponovanou v době působení českého skladatele ve Spojených státech.

WILLIAM BOLCOM Symfonie č. 9, česká premiéra
SAMUEL BARBER Houslový koncert op. 14
BOHUSLAV MARTINŮ Symfonie č. 4 H 305

Robert McDuffie housle
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies

Koncert, jehož protagonisty budou americký houslista Robert McDuffie a náš americký šéfdirigent Dennis Russell Davies, nabídne hudbu dvou významných amerických autorů 20. století a Čtvrtou symfonii Bohuslava Martinů, zkomponovanou v době působení českého skladatele ve Spojených státech.