Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.
Obě polohy měly na koncertě své místo a každý si užil tu, kterou má raději. Po většinu času si ale vyprodaný sál užíval oboje. Koncert otevřel BROLN skladbou Brezovské tance v úpravě Jaroslava Jakubíčka. Dílo, které zaznělo už v roce 1977 na legendární desce BROLN 25 nazvané Na pěknú notečku a vydané k pětadvacátému výročí tělesa. Úvodní blok pokračoval dalšími ikonickými úpravami staršího data a na jevišti se postupně představili tři sólisté a jedna sólistka. Všichni jsou to důstojní pokračovatelé předchozí pěvecké generace.
Silný moment přinesla píseň Orie Janík orie v podání Aleše Smutného. Jednalo se o dílo, které v rozhlasovém studiu s BROLNem ještě těsně před svým odchodem na věčnost stihl natočit jeho otec, legendární zpěvák Jaroslav Smutný. Kamila Tomšejová se představila písní, kterou v minulosti interpretovaly Jarmila Šuláková nebo Věra Příkazská. Vzpomínka patřila i Lubošovi Holému – bratru Dušana Holého - a neméně výrazné osobnosti moravského folkloru. Sérii písní, které patřily do jeho repertoáru, v HaDivadle zazpíval Michal Janošek.
Potěšující byl nejen pečlivě sestavený program, ale také přístup současných sólistů. Ti se vědomě vyhýbají imitaci slavných předchůdců a nabízí vlastní interpretační pohled a styl.
Nechyběla samozřejmě připomínka osobnosti Dušana Holého. Píseň Letěl, letěl roj v úpravě Jaroslava Juráška zazněla v podání Petra Mičky – současného pokračovatele horňácké pěvecké i hudecké tradice. Mám velkou radost, že ji přebral právě on. Ačkoliv Horňácko disponuje plejádou výjimečných zpěváků, právě jeho hlasový témbr k této písni ladí. Přesto je třeba zmínit, že hluboký prožitek Dušana Holého zůstává v této skladbě zcela jedinečný a dnes těžko nahraditelný.
Ve druhém programovém bloku představil BROLN také jednu z mála úprav přímo z pera Dušana Holého. Jednalo se o skladbu s názvem Šuchom. Osobně mne mrzí, že se už zřejmě nedozvíme více k samotnému názvu, neboť tento tanec znám ze slovenské obce Kokava nad Rimavicou pod jménem Šuchon. Tato úprava patří k mým oblíbeným – původní lidová předloha nese téměř meditační charakter a orchestrální zpracování Dušana Holého tuto repetitivní a neobvyklou hudební linku ještě podtrhlo.
Dramaturgií večera se nesla výrazná stopa Jaroslava Juráška, možná záměrně jeho úpravy tvořily převážnou část programu. Právě Jurášek se totiž v roce 1951 podílel na založení BROLNu se svými kolegy Antonínem Jančíkem a Jaromírem Nečasem. Čtvrtým v této skupině zakladatelů orchestru byl i nejmladší, tehdy osmnáctiletý Dušan Holý.
BROLN se v programu střídal s Horňáckou muzikou Petra Mičky, která i přes svou častou koncertní činnost neztrácí nic ze svého nadšení a jiskry, kterou na ní všichni milovníci horňácké tradice znají a oceňují. Pro tento večer zvolila muzika repertoár sestavený z písní, které Dušan Holý zapsal při svých terénních výzkumech. Zazněly mimo jiné i pohřební zpěvy, které jsou úžasným dokladem citu a invence obsažené v lidové hudbě, které Dušan Holý dokázal hledat a nalézat.
Vždy mě potěší také píseň Bola jedna devečka, kterou profesor Holý získal od zpěváka Duráka z Nového Lhoty. I její záhadné maďarismy v refrénu připomínají, jak vrstevnatá dokáže lidová píseň být, když v ní umíte hledat jako právě Dušan Holý.
Vedle hudební stránky, která je u obou těles tradičně na špičkové úrovni, přinesl koncert i několik dalších momentů, jež stojí za zmínku. Chtěla bych vyzdvihnout moderátorskou dvojici Plocek a Rychlík, která mě svým projevem zaujala již při loňském koncertu Na pomezí žánrů věnovaném Jaromíru Nečasovi. I tentokrát mě moderátorské duo moc potěšilo. Přestože se jedná o dvojici genderově nevyrovnanou, jejich rozdílné povahy a osobnosti vytvářejí živou míru napětí, v níž nechybí vzájemná úcta, humor a nadhled. Oba navíc patřili mezi přátele Dušana Holého, což dodalo jejich průvodnímu slovu autenticitu, kterou by člověk zvenčí jen těžko postihl.
O domáckou a srdečnou atmosféru se ale postaralo i publikum – z velké části tvořené přáteli Dušana Holého především z řad etnologů. Nechyběla například Hana Dvořáková z etnografického ústavu Moravského zemského muzea nebo Miroslav Válka z Ústavu evropské etnologie Masarykovy univerzity. Z umělecké sféry dorazila například zpěvačka Hana Ulrychová a mezi folklorními nadšenci bylo možné zahlédnout kromě mnoha jiných i Vlastimila Ondru, ředitele bánovské základní školy v doprovodu dětí. Dorazila však i blízká rodina Dušana Holého, kromě syna a vnuka udělala všem radost přítomnost jeho manželky Ludmily.
Jsem si jistá, že večer v HaDivadle nebyl poslední, kdy si budeme připomínat profesora Dušana Holého, a že podobných setkání nás čeká ještě mnoho. Jediné, co těmto chvílím bude scházet, je jeho přítomnost. Pevně věřím, že alespoň svým kritickým uchem poslouchá.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..