Je tu něco pro ctitele starých syntezátorů, industriálních zvuků, punku, experimentů i performance. Do Brna zítra přijedou Cabaret Voltaire: kapela, která si dala jméno podle slavného dadaistického podniku v Curychu.
Cabaret Voltaire přišli do světa rockové hudby ve chvíli, kdy se přestávalo vědět, co s ním bude. Psal se rok 1973, všemu vládl hard rock s art rockem a na obřích pódiích nestáli muzikanti, ale božstva. Už představa, že by si kluk z ulice koupil podobné vybavení a zkusil se jim vyrovnat vypadala neskutečně. Cabaret Voltaire tehdy působili spíš jako spolek performujících podivínů a museli si ještě chvíli počkat na příhodnou chvíli. Pomohl jim o pár let později (post) punk a nová vlna. Účinkující najednou nebyli tak strašně nedostupní a virtuózní hra na kytaru bezpodmínečná – naopak se zdálo, že je možné všechno.
Průkopníci elektronického a industriálního soundu přirozeně zapadli do nového, divokého proudu. Vylezli taky ze sklepa a nahrávání „do it yourself“ vyměnili za label Rough Trade. S ním se dostali dvakrát na první místo v nezávislém žebříčku ve Velké Británii s alby Red Mecca a 2x45. Bylo to v letech 1981–82 a kapela zněla, jako by si vypůjčila rytmy od Depeche Mode a naléhavost i syrovost od Caveových Birthday Party. Pokud ale k nějakému ovlivňování vůbec došlo, bylo to spíš opačným směrem. Na Cabaret Voltaire pravděpodobně narazil každý, kdo se pokoušel vytvářet hudbu s použitím syntezátorů a industriálních zvuků.
Cabaret Voltaire zažili v 80. letech svůj tvůrčí i mediální vrchol a stáli u vzniku elektronické epochy v populární hudbě. Používání samplů, syntetických zvuků, složitá postprodukce – to všechno zní dnes tak banálně a technologie jsou až nezábavně snadno dostupné. Cabaret Voltaire ale byli u toho, když se tvořil nový zákon elektronické hudby. Ten starý začal psát Feruccio Busoni už v roce 1907 ve svém Náčrtu nové hudební estetiky. K publiku postpunkových klubů ale konkrétní zvuky a elektronické nástroje tak, jak je použili Varèse nebo Messiaen, sotva dolehly. Musely přijít kapely, které měly ke světu popu o hodně blíž a Cabaret Voltaire byli jedni z prvních. Jejich intelektuálským protipólem by mohli být Kraftwerk.
Dráha Cabaret Voltaire se uzavřela v roce 1994, kdy vyšlo jejich zatím poslední řadové album The Conversation. Na jejich návrat si museli příznivci kapely počkat až do roku 2014 na festival Berlin Atonal. Přesněji řečeno na návrat posledního původního člena Richarda H. Kirka. Koncert 18. března 2016 na Flédě by měl být cestou ke kořenům elektroniky v popu: přes současnou tvorbu – Aid Kid, Fiordmoss nebo HuJo – se prokouše až k začátkům. A jako DJ vystoupí taky Daniel Miller, zakladatel legendárního labelu Mute. Cabaret Voltaire u něj sice „zaživa“ nevydávali, ale jejich archiv tam vychází. V katalogu Mute by mohl najít společnou řeč jak s Einstürzende Neubauten, tak s Erasure.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..