Stavbou roku 2012 Jihomoravského kraje se stalo Divadlo na Orlí. Kromě ocenění samotného mě potěšilo, že bylo zařazeno mezi Stavby občanské vybavenosti. Člověk by často řekl, že divadla se už pomalu začínají přesouvat do kategorie „odkladiště nepřizpůsobivých menšin“.
Mám divadla rád a svým způsobem je mám rád úplně všechna. Občas se jimi v mysli probírám, říkám si, kde už jsem dlouho nebyl a kam bych se měl zase podívat. Suchá akustika Stavovského divadla, krása drážďanské Semperoper, funkční veledůstojnost Vídeňské státní opery s jejími prostornými schodišti a naopak klaustrofobické chodby v Theater an der Wien, to všechno se mi vlastně líbí. Líbily se mi i improvizované prostory Provázku v Domě umění a hospodský průchod do Kabinetu múz, který se narozdíl od Provázku zase vrátil. Janáčkovo divadlo je kategorie sama pro sebe – mizerná akustika a mnohdy i program mi nemůžou vzít vědomí, že je to moje divadlo. Byl jsem v něm poprvé v pěti letech na baletu Z pohádky do pohádky a nikdy jsem tam chodit nepřestal, aspoň ne na dlouho.
Mám divadla rád – cítím se v nich sympaticky izolován od vnějšího světa, v němž nepřetržitě někdo plive na zem. Když si je sám pro sebe řadím do pomyslných žebříčků, připadám si jako zmlsaný český pivař. Ten má stoprocentně jasno v tom, které pivo je vhodné k pití a co je eurobrynda. Nakonec do sebe ale to rezavé nadělení leje bez ohledu na teorie všude, kam přijde. A žádná cena mu není dost vysoká včetně strašného nadávání a pocitu zrady vyšších principů mravních. A nikdy se mu nepodaří vysvětlit to cizinci, který přijede sem do pivního ráje a chutná mu všechno.
Cena pro architektonické řešení Divadla na Orlí mi udělala radost, ale především vlastně tím, že se týkala divadelní budovy. Hned v zápětí mě napadlo, že by bylo mnohem lepší, kdyby libovolné představení JAMU získalo cenu za inscenaci roku v ošumělé Barce. Nepřeji nikomu, aby musel pracovat v podmínkách na hranici únosnosti, ale ani ta nejlepší stavba dobré divadlo neudělá. Autor proslulých zákonů z oboru státní správy, profesor C. Northcote Parkinson dokonce tvrdil, že instituce je odsouzena k zániku ve chvíli, kdy získá odpovídající prostory. V roce 1957 to dokládal budovou hlavního sídla OSN a já doufám, že na Orlí nepřibyde další důkaz. Aby z oceněné stavby nezůstala jen hezká krabice na zbytečnosti – těch je všude okolo dost.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..