Milovníci folkloru měli ve čtvrtek možnost připomenout si sté výročí vzniku naší republiky na unikátním koncertě v brněnském Sono Centru. Na zdejším pódiu se sešli všichni členové hudební složky VUS Ondráš s populární cimbálovou muzikou Harafica.
Koncert nesl název Kde domov můj. Moderátoři David Pavlíček a Ladislav Šimeček během celého večera s vtipem ale vkusně analyzovali pojem domov. V závěru připomněli také několik významných osobností a dat z české historie.
Obě jmenované kapely jsou známé svými umělecky stylizovanými úpravami lidových písní. V tomto ohledu nečekalo diváky žádné překvapení. Pozoruhodné však bylo, že tělesa hrála po celou dobu společně. Veškerý repertoár museli tedy hudebníci secvičit pospolu. Výsledek vyzněl profesionálně a zároveň si díky špetce lidové spontaneity udržel patřičnou jiskru.
Velké množství skladeb skvěle zaranžoval Petr Gablas, cimbalista a umělecký vedoucí cimbálové muziky Harafica. Dodejme však, že první i druhá půle pořadu končila písněmi v úpravě bývalého primáše VUS Ondráš Lubomíra Graffeho, které byly ve své citlivosti a jisté efektnosti jedinečné. Navíc v první z nich s názvem Podpolianské prekáračky se sólově předvedli všichni zúčastnění houslisté v čele s primáši Martinem Melichárkem z Harafice a Jaromírem Kučerou z Ondráše.
Ke spolupráci na koncertu bylo přizváno také několik hostů. Byl jím ženský pěvecký sbor Darebnice, který po boku zpěvaček z Ondráše zaplnil téměř celé jeviště. Ženy zpívaly s velkým citem, bez agresivních tónů, do kterých mohou některé lidové melodie svádět. Snad jen unifikované oblíbené houpání zleva doprava bych vynechala. Mužský sbor Staroměští mládenci skvěle zvládá lidový výraz. Vnímavý divák si povšimnul, že se do orchestru zcela nenápadně zamíchal nový člen hrající na violoncello. Byl jím věhlasný jazzman Jiří Slavík, který již dříve spolupracoval s Ondrášem při koncertní podobě své desky Mateřština. Nakonec ze své anonymity vystoupil a se svým jazzovým kolegou, ale také lidovým píšťělákem Marianem Friedlem dvě skladby vzpomínaného alba předvedli. Velkým překvapením byl sólový pěvecký výkon Tomáše Koláčka v předposlední monumentální skladbě pro smíšený sbor a sólo zpěv Uherské vojny. Tento výborný violista a kontrabasista je známý spíše v tradičnějších polohách lidové písně. Tato stylizace mu však překvapivě sedla. Vyzdvihnout bych chtěla i křehký zpěv Barbory Machové v písní Jedú chlapci jedú za bratrského doprovodu Petra Gablase na cimbál a Milana Gablase na kontrabas. V úpravě pro tři sólové cimbály Pod Šiatrom předvedli svůj um cimbalisté, jak už zmíněný Petr Gablas z Harafice, tak i Jan Tarabus a nová krev v řadách Ondráše Ondřej Tofel, který nahradil dlouholetého člena Jiřího Gužíka.
Podle názvu pořadu bylo možné očekávat, že koncert bude pateticky oslavný. Mě ovšem velmi mile překvapilo, že si udržel i pro Česko tak typický vtip, kterého se nevzdáváme ani v těch nejtěžších chvílích. Hudebníci toto významné výročí logicky slavili muzikou. V tomto případě muzikou lidově dojemnou, prezentovanou profesionálně a mnohdy až virtuosně zahranou. To opravdu není málo.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..