Hrozně: Ticho

Hrozně: Ticho

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.

„Dospěli jsme do stadia, kdy chceme ty písně víc cizelovat. Uvidíme, co z toho bude,“ prozradil zpěvák a hráč na metalofon Martin Kozlovský v rozhovoru pro Brno – město hudby v roce 2017. Zatímco minulé album vzniklo z větší části za jediný víkend („Ale myslím, že to vůbec nevyšlo špatně,“ komentoval tehdy baskytarista Jaromír Řehoř), na novince kapela pracovala postupně po menších částech. Přesto se z nahrávky nevytratilo nic z kompaktního zvuku, který se povedlo přenést na předchozí album, a navíc posluchač dostává řadu nikoli zanedbatelných detailů. Jednotlivé nástroje čitelnější, zpěv srozumitelnější a především z bicích nástrojů se stal suverénní nositel děje po boku baskytary, akordeonu, metalofonu a hlasu. Ostatně není asi náhodou, že album začíná rytmickou figurou, v níž se teprve po pár taktech k bicím Pavla Magnuska přidají další nástroje.

Popsané změny však nejsou nijak radikální. Technologie nahrávání, dobrý mistr zvuku (Dušan Souček) a kvalitní studio hudbu Hrozně posunuly, aniž by se naštěstí vytratilo cokoli z podstaty kapely, která sice v 80. letech patřila k brněnské nezávislé scéně, ale současně stála mimo hlavní alternativní proudy. Její neobvyklé nástrojové obsazení se ani s přibývajícími léty nevyčerpalo, Martin Kozlovský navíc vedle metalofonu používá zvonivý zvuk kalimby. Kozlovského deklamativní způsob zpěvu/polorecitace naprosto odpovídá výrazně rytmickému a staccatovanému charakteru písní a v okamžiku, kdy by posluchač mohl mít pocit „stále stejné písničky“, postaví se za mikrofon Jaromír Řehoř s odlišnou barvou hlasu. Ještě větším překvapením je pak v písni Má milá hostování kytaristy Myšilova (ano, na albu kapely bez kytary se ozve nefalšované kytarové sólo) a epizodní role ženského hlasu (Eriky Kolaciové) tamtéž.

Podobně jako v případě minulého alba Už není čas přináší i Ticho směs písní novějších a úplně starých (skladby Už mi z toho jebe a Stejné ženy, stejní muži měla kapela v koncertním repertoáru už 80. letech). Nadčasová – nebo lépe z normalizačního bezčasí vycházející – poetika Martina Kozlovského je kupodivu platná i v dnešní době. Navíc umění zkratky („I my jsme zapleteni do té hry / i my se nemůžeme vystát / I my jsme zapleteni / i my se nemůžeme“) souzní s repetitivní a přitom na rytmických detailech postavené hudbě skupiny.

Bylo by však nespravedlivé omezit písně Hrozně na struktury, rytmus a zkratku. Martin Kozlovský ve svých textech sice dokonale popisuje pocity odcizení (Stejné ženy, stejní muži), vnitřního vyprázdnění (Blues) i bolesti (Dojít až tam), ale zajímavá je i jeho role vypravěče příběhů. Přitom píseň nemusí obsahovat jeden souvislý příběh, ale spíše několik drobných epických črt, které například z tříapůlminutové skladby Akrobat dělají povídkovou sbírku v kostce. Za zmínku a ocitování stojí také maximálně úsporný text písně Opera: „Řek jsem si / že napíšu operu / kterou jistě někdo natočí. / Bude to totiž opera / k významnému / kulatému / výročí!“ Ještě úspornější je „text“ písně Hovenfóra, která by však stejně dobře, a možná lépe, fungovala jen v instrumentální verzi. Podobně se zbytku alba poněkud vymyká veršovánka Tělo (text Jaromíra Řehoře a Pavla Straky se strukturou rýmů AAAA AAAA AAAB).

Hrozně nešli s proudem v době normalizace, později se dokonce na řadu let ze scény úplně vytratili a i dnes stojí mimo hlavní zájem médií a fanouškovských davů (o přeplněné Flédě, kterou po svém nedávném comebacku zažil Dunaj, se jim může jen zdát). Zůstávají však jistotou brněnské scény, mají i po více než třech desítkách let co říct a – sledujeme-li je pozorně – přicházejí stále s něčím novým, aniž by se sami sobě zpronevěřili. I proto se je vyplatí dál sledovat. K blížícímu se významnému kulatému výročí („už“ za tři roky!) možná nenapíšou operu, ale jejich aktuální album stojí za to.

Hrozně – Ticho, vydavatel: Indies Happy Trails, 2019, 12 skladeb, celková stopáž: 41:27

Hrozně/ foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Již před několika měsíci se uskutečnil křest prvního CD ansámblu MusEquality, jenž si klade za cíl otevírat nové interpretační možnosti klasické hudby prostřednictvím vlastních aranží vycházejících z lidových kořenů a neobvyklé instrumentace. Kombinace dvou houslí, akordeonu, cimbálu a kontrabasu vytváří podmínky pro novou interpretaci skladeb, která ctí jejich původní charakter a současně odhaluje další, dosud méně zřetelné výrazové i zvukové vrstvy.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří se poslední dubnový den uskutečnil další koncert XXIII. ročníku prestižního cyklu staré hudby „Barbara Maria Willi uvádí…“. Dramaturgyně cyklu tentokrát představila originální koncepci s názvem „cembalo-mix“. Tento ambiciózní projekt propojil tři generace interpretů a nabídl posluchačům ucelený pohled do vývoje cembalové hudby od přelomu 16. a 17. století až po žhavou současnost. Potvrdil takto, že cembalo není jen historickým artefaktem, ale živým nástrojem s obrovským výrazovým potenciálem.  více

Festival Concentus Moraviae už 31. rokem přináší koncerty do všech koutů Moravy s občasnými výjezdy za hranice České republiky. To byl případ i letošního prologu, který se odehrál v italské Cremoně a vystoupila na něm tři smyčcová kvarteta, která jasně naznačila téma letošního ročníku „Býti kvartetem“. Ještě před slavnostním zahájením, které se uskuteční za měsíc ve Slavkově u Brna, vystoupila při speciálním festivalovém galavečeru v úterý 28. dubna v brněnském Besedním domě patronka festivalu Magdalena Kožená. Společně s theorbistou Azulem Limou provedla program sestavený především z raně barokních skladeb, které ovšem doplnily i výlety do hudební současnosti.  více

V sále Janáčkova divadla se ve čtvrtek 16. dubna 2026 uskutečnil předposlední abonentní koncert sezony, v němž Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese představila dramaturgický dialog dvou stěžejních děl vídeňské moderny. Program s názvem „Památce anděla“ postavil do kontrastu introspektivní houslový koncert Albana Berga a monumentální symfonickou báseň Richarda Strausse. Obě kompozice sjednocuje ukotvení v konkrétních mimohudebních podnětech, které však skrze sevřenou hudební formu přerůstají v univerzální sdělení.  více

Brno jako člen sítě UNESCO Creative Cities Network v oblasti hudby dlouhodobě rozvíjí mezinárodní spolupráci s dalšími kreativními městy. Jedním z nich je i polská Bydhošť, která je stejně jako Brno součástí této prestižní sítě. Právě z tohoto partnerského města do Brna míří kapela Skraj, která vystoupí v rámci koncertního večera Hraničny Disonans.  více

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Příznivci barokní hudby se sešli v pátek 10. dubna v kostele svatých Janů, aby si vyslechli předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Zazněly Slavnostní nešpory od Giovanniho Antonia Rigattiho (1613-1648) v podání vokálně-instrumentálního souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíkavíce

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Jeden z koncertů Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně letošního roku nabídl mimořádně silný zážitek. V prostorách nového kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné zazněla skladba Exil gruzínského skladatele Giji Kančeliho – dílo, které se nejen hudebně, ale i duchovně dokonale propojilo s dramaturgickou linií festivalu, a to i díky své textové vrstvě. V ní se prolíná Žalm 23 s moderní poezií Paula Celana a Hanse Sahla.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Nejčtenější

Kritika

Již před několika měsíci se uskutečnil křest prvního CD ansámblu MusEquality, jenž si klade za cíl otevírat nové interpretační možnosti klasické hudby prostřednictvím vlastních aranží vycházejících z lidových kořenů a neobvyklé instrumentace. Kombinace dvou houslí, akordeonu, cimbálu a kontrabasu vytváří podmínky pro novou interpretaci skladeb, která ctí jejich původní charakter a současně odhaluje další, dosud méně zřetelné výrazové i zvukové vrstvy.  více