Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?
„Alba předtím byla o lásce, ale tohle je nejvíc,“ říká Kyšperský, který je opět výhradním autorem písní. A skutečně. Skladatel a zpěvák, který podstatnou část roku trávil v izolaci, bez kapely, bez týmu spolupracovníků, zpívá: „Kdyby si se vdávala bosá / trávou jemný nohy přikrytý / chci tam být, ve stínu…“ „Bylo by pěkný mít děti s někým, jako jsi ty…“ Nebo – což je možná nejoriginálnější milostný song desetiletí: „Zatímco probíhá zkouška sirén / Tak já se láskou dusím / Jako když polykám polystyren / a cpu si to pusy ty největší kusy.“ Navíc vedle těchto jasných citových vyznání album obsahuje další dialogy s osobou druhého pohlaví, zčásti zašifrované, zčásti zahalené mlhou nevědomí – prostě útržky možná skutečných momentů, které M. E. K. někdy v minulosti prožíval. Z některých přímo mrazí („Vrháme na sebe nože / mikrovlnka ohřejvá jídlo, zítra bude pohřeb“), ale netřeba je rozklíčovávat. Napsat skutečně silný text „o vztazích“ je mimořádně náročné, všechno už bylo řečeno a ani parodie na lásku/pásku dnes už nezaujmou. Kyšperskému se to podařilo a jeho milostné písně jsou stejně silné jako ty o stárnutí a zrání nebo o školním fotbalovém utkání.
Ale zpět k hutnému zvuku alba. Ten je samozřejmě dán další změnou obsazení v kapele od posledních dvou alb (vydaných v jednom roce) Komik do půl osmé a Spí vánoční pták. Mezitím kapela – ještě ve třech, i když s hosty – experimentovala na dvou žánrově rozdílných albech projektu YM: na country desce Martina Kyšperského Lorenzovi hoši a na elektronické „sólovce“ Aleše Pilgra Japonec. Sólovou desku Solárium vydal také Ondřej Kyas. Martin produkoval dvě výborná alba Jana Fice, psal texty Lence Dusilové, nahrál instrumentální desku s projektem Dula, spolupracoval s Jakubem Čermákem na rapové desce Lament… A zatím Aleš opustil dlouholetou pozici bubeníka a přešel ke kontrabasu, zatímco nového hráče na bicí Květy našly v téměř o generaci mladší Jakubu Kočičkovi. Ondřej Kyas dál hraje na klávesy a syntezátory jsou na novince stejně důležité jako třeba na Komikovi. Ale více hraje také na kytaru a právě souhra dvou kytar s klávesami je pro nový zvuk Květů příznačná. Šíleně rychlá jízda albem, uvedená písní Do tmy, nás tak vede od výrazně elektronických pasáží (Turné v Polsku), přes kombinaci elektroniky s výraznou živě hranou basovou linkou (Koňýku) nebo elektrorock (Kinedryl) až po hodně rázné rockové pasáže (závěr písně Voskovec v Americe).
Martin Kyšperský o nových písních také říká: „Píšu v těch písních dopisy hlavně sám sobě, abych nezapomněl, co jsem dělal za poslední dvě dekády, koho jsem miloval a s kým to nevyšlo.“ Při poslechu můžete mít pocit, že cosi z alba, jen trochu jinak, jste už slyšeli. Některé rytmické vzorce nebo vedení vokálů v písni Okolí špitálu skutečně evokují cosi z kapelní minulosti. Styl kapely se sice mění, ale pochopitelně stojí na určitých základech a je dobře, že jsou Květy stále Květy, jakkoli hutní a mění témata písní. Jsou tu i podobnosti v textech: jednak strukturální („Kdyby si se vdávala nahá…“ na začátku písně Koňýku rytmicky připomíná „Kdyby tvoje oči nesvítily…“ z dávného hitu Opustit Bystroušku), jedna přímo tematické („Král umírá, umírá král samby / z pevniny dětství“ v písni Nekonečný a píseň Umírá trpaslíků král z Kyšperského sólovky Svetr). Jsou to podobnosti téměř jistě nezamýšlené, ale krásně dokreslují autorovu snahu ohlížet se na albu za minulostí. Květy tedy vlastně natočily úplně novou, na současné sestavě postavenou nahrávku, která je zároveň syntézou jejich úspěšného tažení hudební scénou v posledních letech. Květy Květy jsou díky tomu všemu jedním z jejich nejsilnějších alb vůbec.
Květy – Květy Květy, Indies Scope 2020. 11 skladeb. Celkový čas: 42:23
Zatím nebyl přidán žádný komentář..