Největším brněnským parkem se v neděli proběhla liška Bystrouška, aby zde oslavila devadesáté narozeniny. Bude je mít až za měsíc, ale teplo a oslava pod širým nebem jí slušely lépe než listopadové plískanice.
Janáčkovu hrdinku přivedlo do Lužánek sdružení Opera na cestách, které se představilo v Redutě uvedením „mobilní verze“ barokní opery Didone abbandonata. Tentokrát se Opera na cestách obrátila domů, k dílu Leoše Janáčka, a vyvedla je tam, odkud vyšlo – totiž do přírody. Příhody lišky Bystroušky měly světovou premiéru 6. listopadu 1924 a připomínat jejich devadesátiny se zdá až nepatřičné. Oslava věčného koloběhu života nestárne a Bystrouška sice v opeře umírá, ale ve své dceři – maličké, ušklíbené, jak by mámě z oka vypadla – žije pořád dál.
Pokládám za velmi šťastný nápad se operou, jejím vznikem i světem, jen volně inspirovat a vymyslet na jejím základě workshop a soutěž pro děti. Ty si u Centra volného času v Lužánkách mohly vyzvednout plánek jednotlivých stanovišť, kde se setkaly s úkoly všeho druhu – od stopování, přes výrobu liščích doplňků až po hudební, divadelní a literární ukázky. Na místě byla i živá zvířata včetně lišky a nakonec i narozeninový dort. Odbočku z Lužánek tvořilo zastavení v Památníku Leoše Janáčka, kde skladatel zachytil hlas, život a konec svého stehlíčka v notách i fejetonu: „Proč tolik slov o stehlíčkových kostrbatých tónech na rozpáleném kamenci, na ježatém bodláčí, na bledých jiskérkách? Předně měl jsem ho či ji rád. A pak, sbírám vhodnou společnost pro Lišku Bystroušku.“
Do nedalekých Lužánek chodil Janáček na procházky a určitě se mu tam zjevovala i jeho nejkrásnější ženská postava, kterou Bystrouška vpravdě je. Teď se tu znovu ukázala dětem ve své hravé a zábavné podobě, bez vážných podtónů a bez filosofování, ale i k tomu se dá skrze dětskou hru jednou dojít. A když ne k filosofování, tak aspoň do divadla určitě. Dobře vymyšlenému programu přálo i pěkné počasí, Opera na cestách si může připsat na svůj účet mimořádně vydařený projekt.
Honila si nás slečna liška, a včil sedí a neví kudyma kam. Na řetázku, hé?
Kopřivy za plotem se zavlnily, zvedl se obláček prachu, ryšavý ocas kmitl se v něm. To Bystrouška vracela se na svobodu.
„Jsem opravdu hezká?“ ptala se sama sebe. „Co je na mně pěkného?“
Opravdu, ty, tebe, Bystrouško, jsem si zamiloval, tebe mám rád, ty moja jediná.
Saframenti, jako lidi si to zavádijou. Vida chásku.
„Počké, tebe si drapnu,“ umínil si, „jak tvoju mamu. Ale lepší si tě vychovám, aby zasi o mně a o tobě nepsali v novinách a po knížkách.“
Liščí stopou, workshop a soutěžní odpoledne pro děti i rodiče. Uspořádalo sdružení Opera na cestách. 12. října 2014, park Lužánky, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..