V posledních prázdninových týdnech měli brněnští příznivci folkloru možnost se hned dvakrát setkat s hudbou Horňácka. V obou případech ji zprostředkovali muzikanti z Horňácké muziky Petra Mičky. Přestože oba koncerty nabízely odlišné pojetí a měly také jinou atmosféru, dokázaly svou upřímností oslovit publikum. O společném vystoupení s Filharmonií Brno jsem již psala. Jinou podobu jsme mohli slyšet ve čtvrtek 28. srpna v Denisových sadech. Koncert pořádaný Masarykovou univerzitou připomněl významnou osobnost nejen horňáckého regionu, ale i mezinárodně uznávaného etnologa – Dušana Holého.
Už tradiční rozloučení s létem, které Masarykova univerzita pořádá v parku na Petrově, bylo v minulých letech věnováno například filmové hudbě či éře swingu, a to u příležitosti 105. výročí založení vysokoškolské instituce. Letošní dramaturgii ovlivnila smutná událost – odchod zmíněného zpěváka a profesora Ústavu evropské etnologie, který nás opustil na počátku tohoto roku. Úmrtí v požehnaném věku 91 let však není důvodem k truchlení, ale spíše příležitostí k oslavě života a díla, jež po sobě zanechal. A právě v tomto duchu se organizátoři i účinkující snažili celý podvečerní koncert pojmout. Svědčí o tom i samotný název, propůjčený z jedné z písní – Chvała Bohu, že sem sa narodił.
Program uvedl mužský sbor z Hrubé Vrbky, který zaujal ryzím a silným zpěvem. Jeho účast nebyla zvolena náhodně – právě tato obec, lemovaná památkově chráněnými stodolami připomínajícími dobu, kdy většina obyvatel hospodařila na přilehlých pozemcích, je rodištěm Dušana Holého. A nejen jeho rodištěm, ale také celoživotním inspiračním zdrojem – jak pro písňový repertoár, tak i pro vědeckou práci. Obě roviny se u Dušana Holého navíc přirozeně prolínaly a navzájem doplňovaly.
Ke spolupráci na programu si Masarykova univerzita přizvala pracovníky nově vzniklého Horňáckého regionálního centra se sídlem ve Velké nad Veličkou. Jeho zakladatelem je žák profesora Holého a zároveň primáš již zmíněné muziky – Petr Mička. Podobná paměťová instituce v tomto výrazném slováckém subregionu dlouhá léta chyběla. Za zhruba roční existenci už stihla uspořádat několik výstav a besed, například v rámci letošních Horňáckých slavností. I díky erudici organizátorů byl program slavnostního večera sestaven nejen dramaturgicky zajímavě, ale také s ohledem na dílo Dušana Holého.
Na programu zazněly písně z jeho rozsáhlých sběrů, a to v podání výjimečných interpretů. Kromě již několikrát zmíněné Horňácké muziky Petra Mičky, kterou kvůli zdravotní indispozici primáše doplnil houslista Miroslav Kolacia na postu prvních houslí, zaujali především zpěváci. V několika vstupech se objevila Jiřina Miklošková, která svým křehkým hlasem a zároveň hlubokou muzikalitou v dnešní době jako jedna z mála sólových zpěvaček reprezentuje starší styl zpěvu horňáckých žen. Tento pěvecký projev Dušan Holý popisuje ve svých výzkumech, zejména v monografii Horňácko, ještě u zpěvaček narozených na počátku století a dříve. Jde především o zpěv tišší, uplatňující se často v táhlých či baladických písních.
Za výrazný objev současného Horňácka lze považovat také Martina Ňorka, primáše mladé muziky z Hrubé Vrbky. Ten nejen svým jménem a rodem, ale i zpěvem a hrou navazuje na umění svých významných horňáckých předků. Ze starší generace vystoupil například Jiří Miškeřík, a to jak sólově, tak společně s vrbeckým mužským sborem.
V programu zazněly písně, které profesor Holý zaznamenal nejen od zpěváků z Hrubé Vrbky, ale také z Nové Lhoty. Byly zařazeny také texty, jejichž autorem byl prokazatelně jeho otec Martin Holý, stejně jako písně z pera výjimečné zpěvačky Kateřiny Hudečkové, jež se stala inspirací Leoše Janáčka. Zazněly rovněž písně romské, které mimo jiné odkazovaly na významný výzkum profesora Holého v oblasti romského holocaustu.
Pořadem provázel přítel Dušana Holého – senátor a režisér Břetislav Rychlík, který si ke krátkému rozhovoru pozval nejen Petra Mičku, ale také etnoložku z Ústavu evropské etnologie, prof. Martinu Pavlicovou, a v úvodu i prorektora prof. Jiřího Hanuše. Tyto vstupy působily jako příjemné zpestření programu a troufám si říct, že by si zasloužily prostoru i více.
U altánku v Denisových sadech se ve slunečném podvečeru sešlo několik stovek diváků, kteří – stejně jako já – odcházeli oblaženi a potěšeni, že se mohli podobné události zúčastnit. Odkaz profesora Dušana Holého je nadčasový a je potřeba ho připomínat. Jsem ráda, že k tomu Masarykova univerzita využila ty nejlepší možné prostředky, pro tuto osobnost tak příznačné: hudbu a zpěv.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..