Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Underground, alternativa, punk

21. květen 2020, 3:00

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Underground, alternativa, punk

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průserem.

Underground, alternativa, punk

Nebýt zvráceného prostředí vytvořeného politickou situací 70. a 80. let, řada věcí by v brněnském hudebním podzemí vypadala jinak. Především je pravděpodobné, že by se spousta lidí vůbec nepotkala. Samotná chuť a odvaha vyjadřovat se svobodně byla natolik silnou motivací, že klidně svedla do jedné kapely hospodského a zpěváka v jedné osobě s virtuózním kontrabasistou a školeným hudebním skladatelem. Brno si na slávu své podzemní hudby počkalo – její rozkvět přišel až v 80. letech. V té chvíli ale jako   by vybuchl dlouho skrývaný potenciál, který obdivoval i jeden z protagonistů české alternativní sféry – Mikoláš Chadima. Vždy se samozřejmě nabízí otázka, k čemu vlastně nabízely alternativu kapely hrající často špatně a na mizerné nástroje. Hudebně to byl protiklad k nablýskaným vesmírným vizím a uhlazeným koncepcím profesionálních skupin. Lidsky to byla alternativa k věčnému kalkulu s cenzurou, represemi a neustálou opatrností. V tom zůstává význam hudební alternativy i undergroundu dodnes.

Na procházce podzemím

Rocková hudba v Brně dlouho neměla svůj podzemní proud ani odnož, která by si nevšímala masového vkusu publika. Zatímco pražští The Plastic People of the Universe, DG 307 nebo Extempore už měli za sebou kriminály i zákazy, brněnský rock si žil celkem klidně a ubíral se bezpečnějšími cestami. Začátkem 80 let se ale situace změnila. Zatímco Praha byla zákazy úplně zadušená a zakonzervovaná, Brno jako by využilo nedostatku pozornosti ze strany úřadů a stalo se hudebním centrem kapel, které se rozhodly tvořit svobodně a bez kompromisů.

Máš strach? Tak drž hubu!

Citát z písně kapely Odvážní bobříci platil v 80. letech doslova. Kdo hubu nedržel, ten přes ni mohl snadno dostat, jak se přesvědčili v roce 1983 účastníci rockového festivalu v nedalekých Žabčicích. Úřady festival zakázaly několik hodin před začátkem a zklamaní rockeři se vydali do Brna – největší část jich zakotvila v tehdy oblíbené hospodě Na Střeláku nedaleko Anthroposu v Pisárkách. Policejní zásah byl rychlý a ostrý, řada lidí zmlácených obušky, někteří pokousaní policejními psy, byli i zatčení a později zcela nesmyslně odsouzení do vězení. Nedá se tedy říci, že by v Brně vládla nějaká idyla, ale alternativní scéna se naštěstí nenechala zastrašit. V této době už se v Brně konaly takzvané valné hromady, na nichž se potkávaly kapely, které si svoji svobodu nechtěly nechat vzít. Bývali mezi nimi i Odvážní bobříci, jež vedl Ivo Horák a na baskytaru v nich hrával dnešní politolog Pavel Barša. Hudebně ještě výraznější byli personálně spříznění Pro pocit jistoty, kde měl hlavní slovo skladatel Martin Dohnal. A z obrovského množství kapel brněnské „nové vlny“ nelze zapomenout na Ještě jsme se nedohodli, kde hrál mimo jiné pozdější textař Ivy Bittové Karel David a také se v nich objevil Pavel Fajt.

strelak_foto_archiv_Jany_SoukupoveBaštou brněnské alternativy byla hospoda „Střelák. Foto: archiv Jany Soukupové

Jako kobylky a jako koně

Verš z jednoho textu skupiny Dunaj by se dal klidně vztáhnout i na brněnskou alternativní scénu, která se rozmnožila co do počtu a také rozběhla směrem vpřed. Byla to právě kapela Dunaj, jejíž proud se stal jedním z nejvlivnějších přínosů celé české alternativy a navíc v jeho první sestavě společně účinkovali Iva Bittová a Pavel Fajt. Oba se později osamostatnili jako netradiční duo houslí a bicích, Iva Bittová ještě později jako sólistka dobyla svět. Dnes žije a tvoří v USA, kde spolupracovala se skladatelskou skupinou Bang On a Can a dalšími špičkami současné hudby – její stylový záběr je de facto nekonečný a dosáhl i k roli donny Elvíry v opeře Don Giovanni či k úloze Mefista ve faustovské kantátě Alfreda Schnittkeho. 

dunaj_bittova_foto_archiv_kapelyKapela Dunaj se zpěvačkou a houslistkou Ivou Bittovou. Foto: archiv kapely Dunaj

Proud Dunaje měl také výrazná boční ramena. Jeho sestavou prošel i skladatel Zdeněk Plachý (1961– 2018) – organizátor happeningů i megakoncertů v přírodě a duše hudebního dění na Skleněné louce. Bez Plachého činnosti by brněnská hudební scéna byla nemyslitelná.

Další „dunajskou odnoží“ byla kapela E kytaristy Josefa Ostřanského a baskytaristy Vladimíra Václavka, kde byl klíčovou osobností zpěvák Vladimír Kokolia – dnes filosofující grafik a malíř a také profesor na pražské Akademii výtvarných umění. Po Fajtově odchodu hrál na bicí v Dunaji Pavel Koudelka, dříve člen vynikající „kubistické“ kapely Z kopce, kterou založil pozdější fyzický básník Petr Váša. Zdánlivý konec Dunaje znamenala smrt charismatického zpěváka Jiřího Kolšovského (1955–1998), kapela se ale nedávno dala znovu dohromady a vznikl o ní dokumentární film Dunaj vědomí.

Bavme se vespolek 

Řada brněnských kapel hrávala na akcích Českomoravského podpůrného spolku, založeného Janem Šebestou. Bizarní volné sdružení mělo i perskou sekci, jejímž jediným členem byl Ruzbeh Oweyssi. Ten stál u vzniku mnoha projektů včetně Rádia Hády – v letech 1992–95 útočiště nezávislé hudby v éteru. Na spolkových večírcích se objevovaly i hardcorové kapely S.R.K. a Insania, která patří ke špičkám české tvrdé hudby dodnes. K legendám patří i punková Zeměžluč.

„Alternativní kultura je vůči establishmentu v neustálém střehu,“ jak kdysi pravil Martin Dohnal. Důvod k existenci jí poskytuje každé společenské zřízení. Důležitost textového sdělení ztělesňovali dnes již zesnulí básníci Pavel Homér Ambrož a Jaroslav Erik Frič – oba úzce spjatí s hudební alternativou. Ambrož prostřednictvím kapely Idiot Crusoe, Frič skrze skupinu Čvachtavý lachtan. Jejím členem byl i Tomáš Vtípil – skladatel, sound designér i performer a dnes také člen obnovených DG 307. Tradici i uvolnění současného undergroundu reprezentuje kapela Děti kapitána Morgana a každoroční festival Krákor.

Všichni jsou Lenčiny děti

Kdyby bylo potřeba jmenovat pouze jedinou osobnost, bez které by brněnská alternativa nebyla možná, padlo by jméno Lenky Zogatové. Nejenže dostala už v 80. letech do Brna Nico a Swans, ale starala se o nezávislé umělecké dění až do své smrti v roce 2014. S ní jako by definitivně odešel svět, v němž i založení rockové kapely znamenalo čin občanské odvahy. V souvislosti s občanskou odvahou musíme zmínit také jméno disidenta Petra Cibulky – šíření nahrávek nezávislé hudby ho stálo několik let strávených v komunistických kriminálech. 

Jaroslav Erik Frič: Umění a život jedné bytosti

„Já mu udělám znak pěstí mezi voči!“ zasípal kdysi Jaroslav Erik Frič svým charakteristickým hlasem, když se rozčiloval nad tím, že mu nějaký redaktor vrátil text. Fričův příspěvek byl totiž příliš dlouhý – přesáhl stanovený počet znaků. Autor ovšem nedodržel rozsah textu pravděpodobně proto, že měřil slova i skutky nikoliv podle počtu, ale podle významu. Frič nebyl hudebník, ale jeho činnost je s hudebním podzemím Brna nerozlučně spjatá.

Co všechno Frič dělal, se dá doložit mnoha slovy. Pokud se o něm ale mluví jako o básníkovi, nakladateli nebo organizátorovi, pořád chybí cosi esenciálního. Ať už se pustil do čehokoliv, pokaždé se v tom ukrývala duchovní podstata. Ta byla přítomná ve sbírkách jeho poezie, byla součástí jeho olomouckého nakladatelství Votobia i pozdějšího brněnského Vetus Via. Patřila k festivalu poezie Potulný dělník, k literárněhudebním Potulným akademiím i k labelu Ears & Wind Records, se kterým úzce spolupracoval a které funguje dodnes. Pro Friče, kterému se obvykle říkalo Erik, nebyla ona duchovní podstata otázkou kalkulu – vším, co dělal, také poctivě a nekompromisně žil. Byl rovněž ztělesněním skutečnosti, že i svobodná společnost potřebuje svou alternativu a underground.

jaroslav_erik_fric

Na Fričových akcích pochopitelně nikdy nechyběla hudba a jeho sbírka Jsi orkneyské víno vyšla poprvé ve zhudebněné podobě se skupinou Čvachtavý lachtan. V té vedle již zmíněného Vtípila působil harmonikář a písničkář Radim Babák, ale také Martin E. Kyšperský, jedna z nejvýraznějších osobností dnešního českého rocku. S Fričem často spolupracoval i Josef Klíč, svérázný hudebník a violoncellista brněnské opery. Frič se vyjadřoval, jak doba dovolila – od bytových koncertů přes vlastní vydavatelství až po blog a facebookové posty. Zemřel po vleklých zdravotních potížích 24. května 2019.

Autor úvodní koláže/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Nejčtenější

Kritika

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více