Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý

Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.

Bylo-li třeba se k Dílu prvnímu proposlouchat a nechat v sobě písně, a především jejich producentské zpracování dozrát, druhé album totéž potřebuje v míře ještě vrchovatější. Podivných a nečekaných zvuků a „jiné“ práce s hudebním doprovodem, než známe ze starších alb (jakkoli progresivní) Druhé trávy, je zde přece jen požehnaně. Jenže to, co napoprvé může znít jako kakofonie nebo jako zbytečná vsuvka, dostává s dalším a dalším poslechem svůj význam, až se posluchači před očima vytvoří přehledné panorama, můžeme-li takto beztrestně přirovnávat zvuk k obrazu. Recenzent přiznává, že největším oříškem pro něj byla krátká intermezza, která na albu oddělují jednotlivé písně. Zpočátku je vnímal jako zbytečná až rušivá, ale postupně jim snad ne přicházel na chuť, ale začal vnímat jejich význam pro ucelenost vyprávěného příběhu, zvlášť v případě mluveného Intermezza C (Křesťan zde komentuje to, co dříve napsal a konstatuje, že nehledá pravdu, ale možná „snad ztracený čas“).

Intermezza se nakonec dají při přehrávání přeskočit (nebo pustit jedno za druhým, což je docela legrační koláž zvuků), ale to není to nejdůležitější. Díl druhý především obsahuje osm mimořádně silných písní. Vlastně by jedna vedle druhé měly mít čestné místo na pomyslné Best of Druhá tráva. Byly by každá jiná, i kdyby je kapela ve svém klasickém obsazení zahrála jen tak na koncertě: od lyrické Vejdi po špičkách až po svižné a surrealistické (nebo – vzhledem k odkazu na Jaroslava Seiferta – poetistické?) Vlčí oči, od textově úsporného, a přitom vrcholně básnického Úsměvu Cyrana až po civilnější Je suis désolé, jedinou coververzi na albu (původně Mark Knopfler).

Důvěra v producenta „odjinud“ pak písně posunula o kus dál, a většinou správný směrem. Stevens se nesnažil o násilnou dekonstrukci žánru nebo tlačení Druhé trávy někam, kde by to zvuku jejich banja, kontrabasu nebo dobra neslušelo. Pracoval s drobnými detaily, které však celek neuvěřitelně povýšily. Už zkreslení zpěvákova hlasu v úvodním Úsměvu Cyrana zbystří pozornost, díky čemuž si všimneme nevšední práce s nazvučením hlasu v Crazy Horse ke konci alba. Jiný detail: Třebaže je Robert Křesťan výjimečný textař a jeho písně opravdu na příbězích a slovních obrazech stojí, u Druhé trávy byl vždy stejně důležitý i hudební doprovod. Zde je důležitý také, ale jinak, než jsme zvyklí z koncertů a starších desek. Tady nejde o bravurně hrané party na jednotlivé nástroje, ale o atmosféru. Zvukové prostředí zde tvoří šumění vody stejně jako tleskání a stejně jako opakující se rytmické vzorce vytvářené různými nástroji, „domácími“ i hostujícími. Opět příklad za všechny: U závěrečné, téměř desetiminutové, skladby Tolikrát, se vodní doprovod mění ve zvuk akustických nástrojů, který postupně nahradí elektronika. Nebo je to z větší části elektronický doprovod od samého začátku a pouze naše uši jej chtějí slyšet jinak? Výsledkem producentského vkladu je zde vlastně skutečnost, že se stírá hranice mezi nahranou hudbou a způsobem jejího záznamu a postprodukcí. Mix zvuku, který měl na starosti právě producent Stevens, je zde plnohodnotným nástroje, součástí toho, co máme slyšet nebo z čeho si postupně vytváříme představu o albu.

Při tom všem bychom však neměli zapomenout sledovat Křesťanovo textařské umění: od smysluplné práce se slovy, která bude leckdo hledat ve slovníku (pektorál, Barbaricum, palimpsest), přes fantazijní obrazy (bůh, který „naplánoval nový glaciál“) až po silné příběhy, psané mistrně v náznacích (Little Big Horn). Nebo po osobní zpověď Tolikrát („Tolikrát psal jsem o smrti a rouhal se všem bohům…“), které vlastně jako by navazovala na zmíněnou úvahu v Intermezzu C.

Album Díl druhý má několik rovin nebo os, na nichž je můžeme sledovat. Dohromady tvoří víc než trojrozměrný obrazec. Vlastně by se dalo připodobnit k teseraktu, „čtyřrozměrné krychli“, která se – viděno naším trojrozměrným vnímáním – vynořuje v různých podobách a tvarech a neustále přikrmuje naši fantazii. Druhá tráva za album sbírala ocenění: Album roku podle Radia Proglas nebo cenu Anděl. Právem. Snaží-li se jiné hudební ceny ocenit to nejprogresivnější v tuzemské hudbě, opomenutím Druhé trávy šláply jejich poroty vedle. Zde totiž máme příklad hudby, která čerpá z tradice, ctí ji, a přitom je navýsost novátorská.

Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý, vydavatel: David Němeček – ADN 2023. 8 písní + intermezza, celková stopáž: 48:37

Foto Wikipedie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce