S Filharmonií Brno na výletě do české opery

S Filharmonií Brno na výletě do české opery

Filharmonie Brno přivítala nový rok koncertem věnovaným české opeře – na programu byli Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a Leoš Janáček. Data narození či úmrtí těchto skladatelů mají na konci čtyřku, což z nich dělá marketingovou trojici vytvářející osu události zvané Rok čeké hudby, do nějž jsme právě vstoupili. Novoroční koncerty jsou specifickou událostí, která obvykle kombinuje slavnostní atmosféru s odlehčeností doznívajícího Silvestra. Přistoupit v takovém případě ke směsi scén z oblíbených českých oper je na místě a volba autorů je také celkem jednoznačná, a to dokonce bez ohledu na výročí.

Ze širšího hlediska je nutné si říci, že velká část večera byla složena z děl, která jsou sice česká, ale na světových scénách už zdomácněla natolik, že je sotva můžeme považovat za svůj majetek. Především je to Prodaná nevěsta, která patří k nejoblíbenějším komickým operám světa, do Vídně úspěšně pronikla už v roce 1892, začátkem dvacátého století do New Yorku i Chicaga a v Německu ji považují víceméně za svou. Velké Janáčkovy opery – k nimž Její pastorkyňa a Příhody lišky Bystroušky patří – už jsou rovněž běžnou součástí repertoáru operních divadel. Janáček je vedle Richarda Strausse a Giacoma Pucciniho třetím autorem dvacátého století, jemuž se podařilo takto trvale na světových scénách zakotvit. Dvořákova Rusalka je tak poetické a krásné dílo, až mi připadá neuvěřitelné, že svůj světový boom prožívá teprve v posledních asi patnácti letech. Momentálně se zdá, že se s jejími nastudováními roztrhl pytel a zanedlouho nás čeká její premiéra ve Vídeňské státní opeře. Kontroverzně přijímaná brněnská inscenace Vladimíra Morávka je mezi všemi z posledních let jedna z mála, která se drží pohádkového koloritu, byť v současné fantasy stylizaci. Chci tím říci především to, že jsme se sice pohybovali v dílech českých autorů, ale zároveň ve světové operní literatuře. Podobný výroční program by mohl být v minulém roce složen například z děl Berlioze, Verdiho a Wagnera. Zmíněné čtyři opery má na programu i Janáčkovo divadlo a z toho pramení snad jediná malá výtka směrem k dramaturgii, která mohla trošku zabrzdit, především co se týká Rusalky a Prodané nevěsty – ty zde můžeme s Pavlou Vykopalovou (a Prodanou i s Alešem Brisceinem) už dlouho slýchat. Na tom samozřejmě není nic špatného, spíš naopak, ale jedinečnost večera tím trošku utrpěla.

Za velké štěstí lze považovat přítomnost dirigenta Jakuba Hrůši, který koncert řídil. Nahradil na poslední chvíli Aleksandara Markoviće, který se koncertu nemohl zúčastnit z osobních důvodů. Filharmonie k tomu víc oficiálně neuvádí, ale je přinejmenším divné, když s orchestrem při slavnostním zahájení Roku české hudby není jeho šéfdirigent. Věc by stála za konkrétnější vysvětlení, ale hostování Jakuba Hrůši ve mě především posílilo přesvědčení, že Filharmonie Brno potřebuje šéfdirigenta nového. Nenapadlo mě to ve středu večer zdaleka poprvé, ale přišel velmi silný podnět. Je totiž otázka, zda může Marković orchestru ještě něco přinést, co se týká uměleckého rozvoje. Orchestr by potřeboval někoho, kdo  jej bude brát za svůj a bude s ním systematičtěji pracovat. To znamená nejen cvičit konkrétní programy, ale vytvářet jeho zvuk i charakteristický projev. A nebude mít záhadné osobní důvody k neúčasti na koncertech.

Výborná provedení jednotlivých čísel ve mě ale vyvolávala i další, ještě obecnější otázky. Vedle Jakuba Hrůši byli dalšími hosty sopranistka Pavla Vykopalová, tenorista Aleš Briscein a barytonista Adam Plachetka. Všichni patří k tomu nejlepšímu, co naše opera má, a zpívali výběr z toho nejlepšího, co naše opera má. Kde jsou ale jejich nahrávky? Nemyslím jednotlivé árie, ale záznamy celých děl. Představa, že by někdo inicioval a zaplatil třeba komplet současných nahrávek Smetanových oper, hraničí s choromyslností. Řešením by bylo zaznamenat živě inscenace v divadlech – to by se ale musel Smetana v našich operách na špičkové úrovni hrát. Pravda je taková, že se nehraje ani špičkově, ani špatně, ale pokud možno vůbec. Smetanu samozřejmě uvádím jen jako příklad, Dvořák a Janáček jsou na tom podobně. Alespoň festival Janáček Brno by měl uvádět Janáčkovy opery kompletně, což by mohla být i příležitost je postupně nahrát. Nejde o to, aby měli diskofilové čím plnit police s cédéčky, ale bez nahrávek nám vypadává z dlouhodobé paměti celá generace pěvců. Při Měsíčku na nebi hlubokém jsem si také vzpomněl na jednotné tažení naší kritiky proti Morávkově inscenaci Rusalky. Odnesla ho tehdy částečně i Pavla Vykopalová, jejímuž hlasu podle Heleny Havlíkové „chybí přesvědčivější vyjádření emocí”. Znovu jsem se přesvědčil, že to není pravda.

Před začátkem koncertu připomněla ředitelka orchestru Marie Kučerová úspěchy brněnských filharmoniků v minulém roce – byla při tom sympaticky věcná. S Filharmonií se také oficiálně rozloučil violista Karel Procházka, který opouští svůj post po padesáti letech – rozhovor s ním přineseme během ledna. Primátor Roman Onderka pozdravil Filharmonii Brno jako „nejlepší orchestr ve střední Evropě” – děkujeme za velká slova. Vídeňští filharmonici se před námi sice můžou jít zahrabat, ale narozdíl od nás zase mají kde hrát. Koncertní sál pro Brno je i přes nabubřelou primátorskou zdravici pořád někde v oblacích. Orchestr si svými výkony o lepší prostředí říká stále výrazněji, ale v mizerné akustice Janáčkova divadla tomu asi není dost dobře rozumět.

Jakub Hrůša vedl orchestr energicky a líbila se mi snaha hudebně charakterizovat každé číslo v kombinaci se smyslem pro dramatickou gradaci, což nakonec vyústilo do strhujícího vnějšího efektu. Ocenil jsem to především v ukázkách z děl Bedřicha Smetany, v nichž je tento romantický aspekt často zanedbáván. Monology Přemysla Již plane slunce a Vladislava Již víte, jak to krásné království byly divadelní miniatury se silným citovým nábojem, nejsilněji na mě zapůsobila scéna Kaliny z úvodu druhého dějství Tajemství. V tom ale určitě hrálo roli to, jak mám tuto operu rád – od zdařilého libreta Elišky Krásnohorské až po úchvatně sevřenou hudební stránku. Navíc Adam Plachetka zpíval opravdu báječně a při jeho monologu z Dalibora jsem měl kratičkou halucinaci, že v zákulisí čeká na svůj výstup Vilém Přibyl. Pavla Vykopalová a Aleš Briscein nijak nezaostávali, byl to pěkný, vyrovnaný večer. Koncert měl vůbec výbornou atmosféru a sváteční směs se podařilo poskládat celkem rozumně, i když některé skoky – třeba od Armidy ke Dvěma vdovám – byly dost divoké. Emocionálně ale celý večer fungoval bezvadně, což by se dalo brát jako připomínka toho, že v opeře nakonec stejně hraje hlavní roli hudba.

Bedřich Smetana: Fanfáry z opery Libuše, Již plane slunce (monolog Přemysla z opery Libuše), Antonín Dvořák: Za štíhlou gazelou (árie Armidy ze stejnojmenné opery), Bedřich Smetana: Když zavítá máj (píseň Ladislava z opery Dvě vdovy), Již víte, jak to krásné království (monolog krále Vladislava z opery Dalibor), Antonín Dvořák: Měsíčku na nebi hlubokém (árie Rusalky ze stejnojmenné opery), Vidino divná, přesladká – Vím, že jsi kouzlo (árie Prince z opery Rusalka), Polonéza z opery Rusalka, Bedřich Smetana: Předehra k opeře Prodaná nevěsta, Věrné milování (duet Jeníka a Mařenky z opery Prodaná nevěsta), Mařenko má – Tak tvrdošíjná, dívko, jsi (výstup Jeníka a Mařenky z opery Prodaná nevěsta), Skočná (polka z opery Prodaná nevěsta), Jsem žebrák (scéna Kaliny z opery Tajemství), Leoš Janáček: Zdrávas Královno (modlitba Jenúfy z opery Její pastorkyňa), Odešli. Jdi také... (závěr opery Její pastorkyňa), Závěrečný monolog Revírníka z opery Příhody lišky Bystroušky. Pavla Vykopalová – soprán, Aleš Briscein – tenor, Adam Plachetka – basbaryton, hudební nastudování Jakub Hrůša, Filharmonie Brno. 1. 1. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno. 

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více

I přes veškerý efekt a úspěch symfonie Istanbul si troufám tvrdit, že na publikum zapůsobil Fazil Say mnohem víc jako interpret Mozartova Klavírního koncertu č. 21. Jeho přístup je jak známo velmi neklasický, pro mnohé kontroverzní, ale při živém vystoupení strhující.  více

Filharmonie Brno včera odehrála koncert, který by mohl být do značné míry jakýmsi referenčním bodem pro to, co a jak v Brně na poli symfonické hudby dělat.  více

průměrné hodnocení: 5.00 ★/1

Dramaturgicky mimořádně poutavý večer, který propojil dvě významná díla české hudební moderny: orchestrální suitu Pohádka Josefa Suka a koncertní provedení rané opery Šárka Leoše Janáčka, nabídlo ve středu 11. listopadu brněnské Mahenovo divadlo v rámci festivalu Janáček Brno. Obě skladby od sebe dělí pouhých deset let vzniku a spojuje je nejen čerpání ze slovanské mytologie a pohádkových námětů, ale především osobnost básníka, prozaika a dramatika Julia Zeyera, jehož texty oběma skladatelům posloužily jako literární předloha.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby Barbary Marie Willi se 10. listopadu 2026 v brněnském Sále Milosrdných bratří představil nizozemský soubor historické dechové harmonie Coloquio 6. Dramaturgie večera nabídla nevšední pohled na Mozartovu Kouzelnou flétnu (KV 620) prostřednictvím dobové úpravy pro dechové sexteto z roku 1795, jejímž autorem je německý fagotista a skladatel Johann Christian Stumpf. Živá interpretace navíc vstoupila do dialogu s projekcí originálního animovaného filmu.  více

Soubor Coloquio 6 sídlící v nizozemském Haagu se věnuje historické dechové harmonii. V úterý 10. listopadu ho čeká tuzemský debut: v rámci abonentního cyklu koncertů staré hudby „B. M. Willi uvádí…“ uvede v Sále Milosrdných bratří originální projekt Kouzelná flétna: animovaný Mozart propojující živou interpretaci dobových úprav slavné Mozartovy opery s hravými animacemi výtvarníka Daxe Niestena. V rozhovoru se členy ansámblu se dočtete o jeho vzniku, repertoáru i o spolupráci s nizozemským animátorem.  více

Nepochybným vrcholem čtvrtého týdne festivalu Janáček Brno 2026 bylo uvedení opery Její pastorkyňa s hvězdným obsazením ve čtvrtek 5. listopadu. Hostující orchestr Bamberger Symphoniker dirigoval Jakub Hrůša, hlavní postavu Jenůfy ztvárnila Corinne Winters a postavu Kostelničky Eliška Weissová.  více

Každé dva roky se v Brně díky mezinárodnímu festivalu Janáček Brno naskytne jedinečná příležitost zhlédnout všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) v programu přehlídky čítající čtyři týdny. Letos při této příležitosti organizátoři festivalu připravili novou inscenace méně známé Janáčkovy opery Počátek románu ve spolupráci se sdružením umělců Hausopera a Vysokého učení technického v Brně. Premiéra se konala v úterý 3. listopadu; festival chystá další tři reprízy.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na Hudební scéně světovou premiéru muzikálu Carmen, příběh z New Yorku. Vznikl ve spolupráci se španělskými autory, skladatelem Ivánem Macíasem a libretistou Félixem Amadorem, kteří Brno znají od roku 2022 z muzikálu Medicus. Právě jeho mimořádný úspěch jim dodal odvahu svěřit další titul jako prvnímu divadlu právě značce MdB. Madridská inscenace má následovat na podzim příštího roku a bude vycházet z brněnské verze. Španělští autoři nechali brněnským tvůrcům volnou ruku a divadlo převzalo zhruba devadesát procent jejich materiálu: to je důvěra, jaká se vidí zřídka.  více

V architektonicky i akusticky specifických prostorách vily Tugendhat se v rámci festivalu Janáček Brno 1. listopadu uskutečnil komorní koncert. Program reprezentativně mapoval proměny evropské vokální tvorby od přelomu 19. a 20. století až po druhou polovinu století minulého v interpretaci mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Ahmada Hedara.  více

Festival Janáček Brno nabídl v Mozartově sále divadla Reduta sobotní klavírní večer v podání klavíristů Iva Kahánka a Martina Kasíka, které v úvodní skladbě doplnil recitátor Daniel Bambas. Dramaturgie postavila program na klavírních transkripcích děl Leoše Janáčka a melodramu jeho současníka Františka Neumanna. Koncert tak zároveň představoval poctu trojici klíčových janáčkovských dirigentů působících v brněnském divadle – Františku Neumannovi, Břetislavu Bakalovi a Františku Jílkovi.  více

Dramaturgické motto „Kořeny“ provází letošní festival Janáček Brno 2026, konaný od 13. října do 17. listopadu. Na jmenované téma si připravil v neděli 1. listopadu komorní koncert věnovaný hudebnímu odkazu skladatelských velikánů Pavel Haas Quartet a klavírista Jan Bartoš.  více

Festivalové uvedení inscenace opery Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena a v podání operního souboru NdB v pátek nalákalo diváky do Janáčkova divadla. Intimní drama Leoše Janáčka (1854-1928) zaznělo jako šestá opera v programu mezinárodního festivalu Janáček Brno. Na tomto festivalu odezní hned dvě provedení tohoto titulu – hostující soubor Bayerische Staatsoper z Mnichova představí Káťu Kabanovou v režii Krzysztofa Warlikowského 13. listopadu 2026.  více

V rámci festivalu Janáček Brno uvedl soubor Janáčkovy opery NdB v premiéře operu Leoše Janáčka Šárka v její původní verzi z roku 1887. Komorní inscenace v sále Besedního domu se uskutečnila o státním svátku ve středu 28. října 2026. Letošní festivalové motto „Kořeny“ tímto počinem poukázalo na samotné počátky skladatelovy dramatické tvorby. Opera existuje ve dvou verzích – z roku 1887 v podobě klavírního výtahu a z roku 1925 v přepracované a instrumentované podobě. Režisér Jiří Heřman zvolil původní klavírní koncept a zasadil jej přímo do prostoru sálu. Klavírní part přednesl uznávaný britský klavírista Julius Drake.  více

Festival Janáček Brno se v sobotu 24. října 2026 odehrál také v refektáři augustiniánského opatství na Mendlově náměstí. Zde se odehrál koncert komorního sboru Ensemble Versus. Program přiblížil repertoár prováděný na Starém Brně v dobách ředitelů kůru Pavla Křížkovského a Leoše Janáčka. Historie starobrněnského konventu se úzce pojí s bohatou hudební tradicí, přičemž zásadní mezník představovala fundace z roku 1653, která klášter zavázala k péči o hudebně nadané jinochy. Na tento odkaz, poznamenaný později také snahami ceciliánské reformy o návrat ke střídmosti pod vedením Pavla Křížkovského a jeho odchovance Leoše Janáčka, navázal i nynější festivalový program.  více

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno zařadil v sobotu 24. října do programu komorní koncert ve Vile Löw-Beer. Dramaturgie vedle sebe postavila tři významná díla kvartetní literatury 20. století od Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Bély Bartóka. Náročný program přednesl soubor Arola Quartet, založený v roce 2024 v Bernu. Těleso má na kontě řadu mezinárodních ocenění, přičemž pro brněnské publikum byla klíčová jejich 1. cena a zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci Janáčka na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2025.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Nejčtenější

Kritika

Dramaturgicky mimořádně poutavý večer, který propojil dvě významná díla české hudební moderny: orchestrální suitu Pohádka Josefa Suka a koncertní provedení rané opery Šárka Leoše Janáčka, nabídlo ve středu 11. listopadu brněnské Mahenovo divadlo v rámci festivalu Janáček Brno. Obě skladby od sebe dělí pouhých deset let vzniku a spojuje je nejen čerpání ze slovanské mytologie a pohádkových námětů, ale především osobnost básníka, prozaika a dramatika Julia Zeyera, jehož texty oběma skladatelům posloužily jako literární předloha.  více