Muzikolog, dirigent a publicista Vladimír Helfert přišel do Brna v Kristových letech jako pražský přivandrovalec, smetanovec, antidvořákovec, antijanáčkovec a čertův švagr. Byl totiž nejen žákem a spolupracovníkem Zdeňka Nejedlého, jejich manželky byly navíc sestry. Že se z Vladimíra Helferta stane tvůrce první zásadní Janáčkovy monografie, by v roce 1919 asi nikdo nehádal.
„V hrozném strachu před nejedlým Helfertem, nemilosrdným kritikem měsíčním, vzpomínám dokladů z literatury hudební,“ napsal Janáček ve fejetonu pro Lidové noviny z roku 1917. Fejeton se týkal opery Výlety páně Broučkovy a nejedlovská názorová skupina v něm byla nepochybně zařazená mezi Broučky v našem národě. Vladimír Helfert (24. března 1886 Plánice – 18. května 1945 Praha) měl přijít do Brna za dva roky a z Janáčkova bodnutí je možné si částečně představit, jak tu byl asi očekávaný a vítaný. Jeho práce mu ale získala respekt a Leoš Janáček v něm nakonec našel velkého vykladače i zastánce, i když osobně se nikdy nesblížili. Vladimír Helfert hned po svém příchodu do Brna založil Hudební archiv – dnes Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea – a dva roky nato na mladé Masarykově univerzitě Seminář pro hudební vědu – dnes Ústav hudební vědy FF MU.
„Pokud jde o Nejedlého, víte nejlépe, že Nejedlý stál a stojí ostře proti Janáčkovi. Mně je jasno, že to je jeden z jeho omylů, jehož příčina je v tom, že je příliš orientován wagnerovským romantismem, takže v něm utonul,“ napsal Helfert v roce 1933 hudebnímu kritikovi a redaktorovi Artuši Rektorysovi. Za čtrnáct let se tedy ze Šavla stal Pavel, odpůrce Janáčkova „naturalismu“ se proměnil v zastánce díla i osobnosti svérázného skladatele. Nejednalo ae ale o náhlé osvícení shůry, k pochopení Janáčkova významu se Vladimír Helfert dobral postupně a svá stanoviska k němu přehodnotil na základě studia i organizační práce. Janáčkovských statí napsal řadu, z plánované monografie stihl připravit k vydání pouze první díl Leoš Janáček: Obraz životního a uměleckého boje, I. V poutech tradice.
Vladimír Helfert byl nesporně velmi pozoruhodná osobnost. Mě na něm vždy poutala síla, s jakou musel přehodnotit některé své postoje. Samozřejmě pro mě je to nejzajímavější v souvislosti s Janáčkem. Nejedlého velký vliv na Helfertovy názory byl patrný, sám Janáček o něm píše jako o „nejedlém Helfertovi“ a přesto se od počátků dvacátých let dovedl z tohoto vlivu dostat a Janáčka si vzít za svého. Pravdou je, že Janáček už k němu nikdy důvěru nezískal, ačkoliv pro něj Helfert udělal veliký kus práce.
Každý brněnský muzikolog je pochopitelně nějakým způsobem s Helfertovým odkazem svázán a konfrontován. Já si velmi cením jeho pracovitosti a perfektní práce s prameny. Jeho studie či monografie člověk může klidně ještě dnes, téměř po sto letech, studovat a vycházet z nich. Jistě, některé informace pokročily, ale Helfert je velmi solidní základ. Helfert byl, dle mého názoru, v dobovém kontextu špičkový muzikolog evropského formátu a není divu, že jeho díla jsou stále platná.
Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D., muzikolog
Pracovní vztahy ho v Brně od začátku svedly dohromady s Graciánem Černušákem. Setkali se už při zakládání Hudebního archivu, ale k mnohem hlubší spolupráci došlo při přípravě Pazdírkova slovníku naučného. Helfert a Černušák vytvořili nejen základ tvůrčího týmu, ale i tradici hudební lexikografie, na které si brněnská hudební věda dodnes zakládá. Naposled z těchto základů vyšel v roce 1997 Slovník české hudební kultury a vzniká z nich i permanentně rozpracovaný Český hudební slovník osob a institucí➚. K legendám a pilířům naší hudební vědy patří jeho přímí i nepřímí žáci: Bohumír Štědroň, Jan Racek, Ivan Poledňák a Rudolf Pečman.
Vladimír Helfert se necítil výhradně jako vědec, stejnou částí své osobnosti byl umělec. Jako dirigent vedl od roku 1920 Orchestrální sdružení, s nímž se věnoval klasickému repertoáru a také uvedl v Brně poprvé kompletní Smetanův cyklus Má vlast. V roce 1924 – tedy při stém výročí Smetanova narození – hrálo sdružení dvacet sedm koncertů. Orchestr působí pod názvem Helfertovo orchestrální sdružení dodnes a je jen další připomínkou vlivu svého dávného vedoucího na dnešní hudební život, a to zdaleka ne jen brněnský. Helfert se totiž významně zasazoval také o zavedení hudební výchovy do škol, takže nepřímo ovlivnil a ovlivňuje každého, kdo vůbec do školy chodil.
Rodinné spříznění se Zdeňkem Nejedlým dodává pozdějším sporům obou vědců pikantní příchuť, ale ve skutečnosti působí osobní život Vladimíra Helferta dojmem, jako by snad ani neexistoval. Do popředí se začíná dostávat až po okupaci Československa v roce 1939. Helfert nezůstával stranou veřejného života, podle svědectví Roberta Smetany „pokládal fašismus za blbost“ a politické události ve světě i doma jej vedly stále více k socialistické orientaci. Hned po okupaci mu bylo znemožněno přednášet, byl poslán na nucenou dovolenou a 14. listopadu 1939 byl zatčen gestapem. Byl vězněn na Špilberku, v Kounicových kolejích, ve Wroclawi a v koncentračním táboře ve Wohlau, odkud byl v roce 1942 v těžkém zdravotním stavu propuštěn do nemocnice. V roce 1944 byl znovu zatčen a vězněn na Pankráci a v Terezíně. Osvobození Československa a konec války přežil jen o devět dní – 18. května 1945 zemřel na skvrnitý tyfus.
Vladimíra Helferta v současnosti kromě jeho všudypřítomné práce připomíná v Brně ulice v Černých Polích nad Dětskou nemocnicí, kde v letech 1919–1930 bydlel. Od jeho tragické smrti uplynulo právě dnes 70 let. Výstava věnovaná jeho životu a dílu➚ začala v Památníku Leoše Janáčka 22. dubna a potrvá do 7. června.
Vladimír Helfert v Encyklopedii dějin města Brna➚ a v Českém hudebním slovníku osob a institucí➚. Helfertovo dílo v katalogu Moravské zemské knihovny➚.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..