V sobotu 18. května připojí filharmonie poprvé svůj Besední dům k brněnské Muzejní noci. Pro návštěvníky, jimž nebude stačit zhlédnutí foyeru s instalací výstavního a informačního materiálu, bude připravena hodinová prohlídka paláce s průvodcem (od 19 hodin každou čtvrthodinu): povede slavnostním schodištěm do velké dvorany (výklad o historii Besedního domu a jeho dnešní funkci s minikoncertem), poté přes pracovnu šéfdirigenta do ředitelského salonku (výklad o filharmonii a další minikoncert) a posléze do hlaholny (sborové zkušebny, kde si návštěvníci vyslechnou třetí minikoncert a dočkají se odpovědí na své dotazy); při odchodu pak uvidí ještě jednou sál z galerie a projdou přísálím (s bustou Břetislava Bakaly) zpět do foyeru. Hudební vystoupení obstarají v první půli večera-noci žáci a soubory ZUŠ na Smetanově, ve druhé pak členové filharmonie.
Není bez zajímavosti, že ve vídeňské Ringturm právě probíhá výstava ke dvoustému výročí narození architekta Theophila Hansena, tvůrce řady význačných vídeňských a brněnských staveb, také Besedního domu – právě tomu je v náborovém prospektu věnováno nejvíc místa. Máme naději, že se na podzim dostane výstava také do něho.
V pátek 7. července slavíme s profesorkou Alenou Veselou-Štěpánkovou její devadesáté narozeniny. Filharmonie, jejíž je čestnou členkou, jí vděčí zejména za její cílevědomou houževnatost a diplomatické umění, jimiž kdysi ubránila hroutící se Besední dům před zakonzervováním a dlouholetým, ne-li trvalým vyřazením z provozu.
V přípravách na Muzejní noc se v materiálech o Besedním domě objevil také rukopis nepublikovaného fejetonu z roku 1968:
Zánik Besedního domu (z cyklu Předčasné reportáže)
Začalo to sochou, která kdysi, už hodně dávno, spadla s balustrády na dvůr; co představovala, nikdo neví: nahoře ji nebylo dobře vidět a pádem se rozbila. Díra, kterou po sobě zůstavila byla úředně ohledána a opatřena inventárním číslem. Voda, dírou zatékající, našla si pak jednou při průtrži cestu do sálu a její crčení bylo stereofonně natočeno čsl. gramofonovými závody 1.
Od té doby vzrostl nápadně počet komisí, navštěvujících Besední dům2. Rozhodující krok k nápravě byl však učiněn, až když na člena SNB spadl první velký blok omítky s průčelí; odpovědné instituce se rozhodly umístit bez prodlení na příslušných místech tabulky s nápisem „Pozor padá omítka“. K jejich instalaci však nedošlo, Památkový úřad je neschválil jako stylově nevhodné; soutěž na jejich výtvarné dořešení měla sice pozoruhodné výsledky, ale tabulek pak už nebylo zapotřebí, poněvadž všechna omítka mezitím opadala. Padaly ovšem s fasády i jiné věci, tu římsa, tu kousek vlysu, tu pamětní deska, tu kamenná váza; mimojdoucí si na tento jev časem zvykli a bývali znepokojeni, když delší dobu nic nepadalo.
Rovněž postupné řícení jednotlivých místností uvnitř budovy stalo se všedním zvykem; rozruch vzbudil toliko klavír, který se propadl z dirigentské místnosti filharmonie do zadního křídla restaurace v přízemí a částečně je zatarasil: dík rozhořčenému zákroku restauračních pracovníků byl jejich podnik urychleně přeřazen do třetího obtížnostního pásma. Zasypání obou hlaholen ve druhém patře proběhlo naproti tomu úplně hladce; poněvadž se ze zkoušejících členů Moravana, VSMU, Besedy Brněnské a Lýskova dětského sboru (ten pracoval v salónku v prvním patře, kam se propadla větší z obou hlaholen) nezachránil nikdo, ustal v Brně sborový ruch úplně3.
Zato sál sloužil svému společenskému a kulturnímu poslání ještě hodně dlouho; zřícení levé části galerie zůstalo takřka bez povšimnutí, protože k němu došlo při koncertě Tvůrčí skupiny A4. Provoz v sále byl částečně omezen teprve zřícením obou schodišť; filharmonie plnila ovšem plán zkoušek i nadále, třebaže vstup okny po žebřících z ulice býval v zimním období dost nepohodlný. Výrazné zlepšení však nastalo v pracovních podmínkách: děrami ve zdech a ve stropě byl konečně vyřešen dlouholetý problém dostatečného osvětlení5.
Mezitím přestal vycházet Host do domu6; pátráním, zahájeným na nátlak abonentů, kteří nedostali už tři čísla za sebou, se zjistilo, že zkázu redakce způsobily partitury, shromážděné v sekretariátu SČS o dvě patra výš k jarní skladatelské přehlídce: našly si cestu dvěma podlažími až k redakčnímu koši Hosta. Tělesné pozůstatky šéfredaktora Skácela byly v sutinách objeveny úplně neporušeny; sotva načatá láhev slivovice svědčí o tom, že k příhodě došlo nečekaně.
Nelze přesně odhadnout, kdy v Besedním domě ustaly poslední známky života; neustaly vlastně nikdy, protože restaurace je v provozu podnes. Jisto je, že muzikanti, literáti a zpěváci vzali zasvé všichni; ztráty na lidských životech nebyly hlášeny. Ssutiny jsou v památkové péči. Proslýchá se, že byla schválena částka 13,70 Kčs na opravu kliky u dveří někdejšího Krajského koncertního jednatelství, opotřebované přílišným leštěním; v jednání je prý nyní návrh, aby celé této částky bylo použito ke zřízení vkusného panelu, jenž by naši pracující veřejnost vhodně seznamoval s významnou památkou druhdy kulturního města.
Poznámky:
1 W. A. Mozart: Symfonie g-moll S CRČENÍM VODY; Státní filharmonie Brno, řídí Martin Turnovský
2 výrok nejmenovaného člena filharmonie „Kdyby takhle chodili na koncerty, tak máme nejvyšší návštěvnost na světě“ jest však považovati za přehnaný
3 Beseda Brněnská zkouší každé úterý a pátek v budově konzervatoře. Staňte se jejími členy!
4 zmiňuje se o něm jen recenzent Lidové demokracie: „…zato Bergova jinak pozoruhodná skladba Nausea symphonica si vypomáhá při vší své introvertní zacílenosti prostředky poněkud vnějšími a navíc zastaralými (krájení bubnu kuchyňským nožem, rigorózní dodekafonie, řícení galerie, ladění smyčcových nástrojů do kvint…“
5 skupina bývalých členů filharmonie pozdravila z ústavu pro nevidomé tuto událost blahopřejným telegramem
6 pozoruhodnou skutečnost, že Host do domu vycházel a nikoliv vcházel, jak by se bylo slušelo (když vycházet, tak z domu), si lze vysvětlit toliko specifičností brněnských kulturních poměrů
Fejeton vypovídá nejen o havarijní situaci Besedního domu v roce 1968 a s ní spojenými
nesnázemi filharmoniků, ale přibližuje i jiné dobové skutečnosti – kulturní instituce působící v Besedním domě, zdlouhavá jednání komisí, cenovou hladinu, pravidla českého pravopisu, používaná slovní klišé, běžný zvyk posílat telegramy a připomíná tehdejší literární hit – Mňačkovy Oneskorené reportáže.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..