Pianista a skladatel Zdeněk Král pochází ze severních Čech, avšak po maturitě přišel studovat do Brna a od té doby spojil s jihomoravskou metropolí svůj soukromý i umělecký život. Mezi jeho různorodými aktivitami zaujímá přední místo spolupráce s herci klíčových brněnských divadel, HaDivadla a Husy na provázku. Album Nůž na ticho (vlastně krásná knížka s pevnými deskami, jejíž součástí je CD) je dosavadním vyvrcholením Královy několikaleté spolupráce s herečkou z Provázku a zpěvačkou, přesněji šansoniérkou, AndReou Buršovou. Sestavu významně doplňuje brněnské smyčcové kvarteto Indigo Quartet a projekt by byl neúplný bez textů klasických i žijících básníků v čele s Janem Skácelem a Rakušanem Ernstem Jandlem (v překladu Bohumila Grögerové a Josefa Hiršala).
Zdeněk Král, který v minulosti spolupracoval i s dalšími v Brně působícími herečkami (především s Marianou Chmelařovou v projektu Minach), našel v AndRee Buršové ideální interpretku pro své „nenápadně silné“ kompozice. Album, zdánlivě jednolité, přináší pestrou škálu přístupů a výrazových prostředků. Zatímco ve Skácelově Svatbě ustupuje melodie do pozadí, aby o to více vynikly harmonické postupy, v závěrečné O životě stromů se zpěvačka opírá do každé slabiky a lyrickou miniaturu dokáže vygradovat. Krásnou ukázkou toho, jak se při tvorbě a natáčení alba ústřední dvojice doplňovala, jsou písně Paní, smím si sednout a Můžu tě vidět, obě mimochodem s AndReinými vlastními texty. Zatímco síla první je především v melodii (Král zde připomíná o čtvrt století staršího Bulise, také pianistu a skladatele, rodáka ze severu Čech, od vysokoškolských studií usazeného v Brně), krása druhé spočívá v samotném zpěvaččině hlasu (díky brněnským úzkým samohláskám jakoby staromódnímu) a v kouzle, které mu dodává úsměv.
Ještě větší pestrosti nahrávka nabývá díky aranžím. Přestože samotné piano by v tomto žánru dokázalo nabídnout dostatečnou paletu nálad, dostaly tentokrát přednost smyčce. Z dílčích momentů stojí za pozornost střídání táhlých tónů se staccatem v Přijít domů nebo bohatší instrumentace písně Jeden koláč ukrajuju, v níž Buršová dynamičtějším zpěvem a použitím citoslovcí (i díky spojení se smyčcovými nástroji) evokuje Ivu Bittovou. Samostatnou zmínku zasluhují také obě skladby, které složil člen Indigo Quartetu Martin Flašar: na výrazném zvuku kvarteta postavená Lásko, hrajme dál i jakoby vyprávěná Miloval mě Bůh tuto noc.
Výběr zhudebněných básní a dalších textů sice může zaujmout po stránce obsahové (časté filosofické tázání se a na druhou stranu opakující se „gastronomické“ metafory – Jeden koláč ukrajuju, Chleba), avšak ještě zajímavější je práce s básnickou formou. Až na několik málo výjimek (Dva v jednom/V objetí, Lásko, hrajme dál) se totiž jedná o texty krátké, často téměř miniatury nebo anekdoty (Miloval mě Bůh tuto noc). Buršová dociluje dramatického efektu opakováním veršů nebo dokonce jednotlivých slov, přičemž každému takto zopakovanému slovu dokáže svým projevem dát jinou náladu a důležitost. Příklad za všechny: Krátká báseň Ernsta Jandla Přijít domů v sobě skrývá příběh hodný Jacquesa Brela, avšak opravdový šanson z něj dělá až způsob, jakým Buršová herecky zpracovává přirovnání dvou obyčejných lidí k dětem či štěňatům.
Je mimochodem zajímavé, že v Brně krátce po sobě vznikly dva náladou podobné projekty zhudebněné poezie. Od česko-slovenského alba Setkání/Stretnutie se zhudebněnou poezií Jana Skácela a Milana Rúfuse se Nůž na ticho liší větším záběrem (včetně autorských textů interpretky) a důrazem na spolupráci. Na Setkání/Stretnutie si autorka Dada Klementová přizvala interprety podle svého vkusu (a výsledek je také výborný). Nůž na ticho není Královým autorským albem ani sólovou deskou AndRey Buršové. Jde o spolupráci dvou rovnocenných partnerů, kterým zdatně sekundují kolegové z Indigo Quartetu.
Vydalo: Indies Happy Trails 2012
22 skladeb, celková stopáž: 56:09
Foto Jakub Jíra
Zatím nebyl přidán žádný komentář..