Hudebně dramatický experiment o hudbě, životě a strastech skladatelek doby baroka uvedl v premiéře 14. prosince v sále Místodržitelského paláce v Brně soubor Musica Poetica. Jeho zakladatelkou i iniciátorkou nového projektu je zpěvačka, harfenistka a muzikoložka Jana Janků, která se tvorbě skladatelek 17. a 18. století věnuje kontinuálně od své diplomové práce věnované Francesce Caccini. Společně s Musicou Poetickou, s níž působí na poli poučené interpretace již od roku 1998, natočila i CD Barokní ženy. Vosvětě zapomínaných autorek pokračuje dnešním stejnojmenným dramatickým projektem. Soubor tak připravil umělecko-edukativní představení příjemného dramatického projevu a zajímavého scénáře bohatého na životopisná data tří významných žen z oblasti hudby.
Jakékoliv ženy s ambicí v této „době temna“, kdy se diskutovalo o tom, mají-li vůbec duši, neměly k úspěchu cestu vydlážděnou. Autorka scénáře Jana Janků si spolu s režisérem Igorem Dostálkem vzali za cíl předložit hlubší vhled do života i citů tří aktivních hudebnic, zpěvaček a skladatelek - Francescy Caccini, Barbary Strozzi a Isabely Leonarda. Představení sestávalo ze tří mluvených monologů jako základu pro statické divadlo s drobnou gestikou. Prostou scénu dotvářela jen klenba barokního sálu Místodržitelského paláce a dobové kostýmy hereček i zpěvačky přítomné na jevišti po celou dobu.
Francesca Caccini vyložila své životní osudy a úspěchy coby vdova obhajující svůj původ před vrchností při slyšení o svěření jejího syna do péče. Herečka Eva Vrbková představila první skladatelku opery velmi hrdě. S naprostým nadhledem a pohotově využila i situaci, kdy se z hlediště ozvalo zvonění mobilního telefonu, aby se rozpovídala o hudbě svého otce Giulia Cacciniho - jednoho ze členů florentské cameraty. Barbara Strozzi zdědila talent po svém otci (ačkoliv byla seznána jen za dceru adoptivní) Giulliu Strozzim. Ten jako básník její nadání podporoval a založil také spolek Academia degli Unisono, aby měla Barbara příležitost se veřejně prezentovat. Kateřina Rýznarová v této roli věrohodně vykreslila charakter trochu rozmazlené a velmi volnomyšlenkářské umělkyně, která si zakládala na své oblibě u pánské společnosti a nehleděla na pomluvy.
Třetí z dam - Isabella Leonarda – žila zasvěceným životem v klášteře od šestnácti let. Zde komponovala hudbu ke klášternímu provozu i k veřejné produkci, kterou se sestrami také organizovala. Stala se tím pochopitelně trnem v oku církvi, byla nařknutá z touhy po světské slávě. Martina Pavlíková dala naprosto přirozeně své postavě velkou pokoru a neokázalost.
Jediným hudebním prvkem, který prokládal mluvené pasáže, se staly autentické skladby interpretované Janou Janků. Ačkoliv je interpretka vynikající zpěvačkou a jistě i dobrou harfenistkou, bylo ke škodě, že se na trojřadou harfu doprovázela sama. Ze hry byla patrná nejistota, která bohužel zneklidnila i její jinak pevný, sametový mezzosoprán. Ubrala si tak i možnost hlubšího emocionálního projevu vloženého do textu skladeb. Jana Janků vytvořila literárně výborné libreto. I přes krátký čas pro výstup jednotlivých postav se jí podařilo obratně vylíčit slibné začátky této slávy a úspěchů stejně jako niterné výpovědi o nejistotě a strachu o obživu. Z přibližně hodinového programu byla znát její velká znalost tématu, však také scénář vznikal na základě dobových pramenů, poezie a kompozic skladatelek.
Celý projekt možná nedeklaruje ambice velké profesionality. O to víc se ale stal ukázkou záslužné osvětové a fakty velmi nabité divadelní podívané spojené s autentickou hudební produkcí.
Barokní ženy. Hudebně dramatické představení o 3 italských skladatelkách; scénář: Jana Janků, režie: Igor Dostálek; Eva Vrbková: Francesca Caccini, Kateřina Rýznarová: Barbara Strozzi, Martina Pavlíková: Isabella Leonarda, Trojřadá barokní harfa a zpěv: Jana Janků. Musica Poetica. 14. prosince 2017, barokní sál Místodržitelského paláce, premiéra.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..