Britten & Šostakovič jako zrcadlo současnosti

Britten & Šostakovič jako zrcadlo současnosti

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.

Hned v úvodu Sára Medková upozornila publikum, že hraje navzdory zánětu šlach, a omluvila se za případné nedostatky. Ty však nebylo možné postřehnout – její výkon zůstal plně soustředěný a hudebně přesvědčivý.

Koncert otevřelo Preludium 1 pro sólový klavír Štěpána Filípka, napsané speciálně pro Sáru Medkovou. Autor ke skladbě napsal, že při komponování vycházel ze tří materiálových zdrojů – ze seriálního materiálu, folklorních motivů a drobných fragmentů ze sonát Brittena a Šostakoviče, které v programu následovaly. Tyto vrstvy se ve skladbě prolínaly s přirozenou samozřejmostí: z jednohlasé melodie se postupně rozvíjely kontrastní plochy s běhy pravé ruky, střídané jemným tremolem a návraty k lyrickým pasážím. Filípek vytvořil kus s vnitřní logikou i emotivní křehkostí, který Medková interpretovala s precizností i osobním vkladem. Z něžného úvodu se skladba proměnila v živý proud energie, v němž se střídala kontrola s intuicí.

Na ni plynule navázala Sonáta in C pro violoncello a klavír op. 65 Benjamina Brittena – pětivěté dílo, které v českém koncertním prostředí zaznívá zřídka. Filípek a Medková svou interpretací potvrdili, že šlo o přednes promyšlený, technicky jistý, a především hluboce porozuměný skladatelské řeči.

Úvodní věta Dialogo. Allegro představila skutečný dialog obou nástrojů. Cello i klavír vedly samostatné, ale navzájem reagující linie, které se střídavě proplétaly, spojovaly v unisonu a rozbíhaly v protipohybu. Filípek vystavěl fráze s přirozeným citem pro směřování hudebního toku, Medková podpořila formu barevně diferencovanou hrou a jistým rytmem. Reverzní postupy, flažolety i neustálé proměny rolí vytvářely napětí a komunikaci.

Druhá věta, Scherzo-pizzicato, přinesla dramatický kontrast. Filípek zvládl pizzicatovou hru s naprostou přesností, tón měl plný a energický, aniž by ztratil hudebnost. Klavírní part s rychlými běhy a tremoly byl přesný a rytmicky jiskřivý; oba interpreti se pohybovali v naprosté souhře.

V pomalé větě Elegia se atmosféra ztišila do vnitřní výpovědi. Z tlumeného začátku se hudba rozvíjela v působivou gradaci, aniž by ztratila jemnost. Filípek hrál s vyrovnaným tónem a zdrženlivým vibratem, Medková citlivě modelovala harmonické zázemí. Výsledkem byl dojem hlubokého souznění, které publiku v sále doslova zadrželo dech.

Po přestávce se role skladatelky ujala Sára Medková se svým Preludiem 2 pro sólové violoncello, věnovaným Štěpánu Filípkovi. Autorka uvedla, že dílo vzniklo speciálně pro tento koncert a že inspiraci čerpala ze Šostakovičovy Sonáty d moll. Kompozice je psána in D a založena na střídání 5/8 a 6/8 taktu. Rozvíjí se ve třech volně propojených částech, které se na konci cyklicky uzavírají. Z hudby vyzařovala výrazná rytmická pulsace, jakési kroužení kolem jednoho tónu. Filípek vytvářel krásný, znělý tón, který občas doplnil o brumendo vlastního hlasu – nevědomky, nebo zcela záměrně, čímž dosáhl téměř magického propojení těla a nástroje. Flažolety, glissanda, úhozy do hmatníku i jemné šumy smyčce působily přirozeně a organicky, nikoli jako efekt. Výsledkem byla hudba introspektivní, ale s výrazným emocionálním napětím.

Závěrečná Sonáta d moll op. 40 Dmitrije Šostakoviče představovala vrchol programu. Toto dílo, napsané v roce 1934, spojuje osobní lyrismus s moderní disonancí a zrcadlí vnitřní napětí doby i samotného skladatele.

V první větě Allegro non troppo vynikla zpěvnost violoncellového partu i bohatost klavírních harmonií. Filípek pracoval s velkým dynamickým rozsahem a vynikající intonační jistotou, Medková citlivě reagovala na změny tempa a charakteru. Polyrytmické pasáže a vzájemné imitace obou hlasů vyzněly s naprostou přesností – ukázková komorní souhra.

Druhá věta Allegro působila jako sarkastická hra na honěnou – klavírní ostináta a violoncellové flažolety vytvářely napětí, které oba interpreti vystavěli s energickou vervou.

Následující Largo přineslo ztišení a vnitřní klid: Filípek rozezněl cello do sametových hloubek, zatímco klavír zněl průzračně a smírně. Závěr vyzněl jako tiché vyhoření – bolestné i očistné zároveň.

Finále Allegro představovalo technicky náročný závěr, který oba interpreti zvládli s obdivuhodnou jistotou. Medková držela rychlé běhy pevně pod kontrolou, Filípek vynikal brilantní artikulací a jistými odtahy. Vzájemná výměna melodických rolí působila přirozeně a energicky, přičemž ani v největší virtuozitě se neztrácela hudební logika.

Dlouhý potlesk publika vyústil v přídavek – Arvo Pärt: Spiegel im Spiegel. Publikum reagovalo s nadšením, avšak po tak dramaticky vystavěném a intenzivním programu působila tato minimalistická skladba spíše jako vybočení než gradace. Její meditativní klid sice přinesl do sálu uvolnění, ale zároveň jako by smazal napětí a sílu předchozího oblouku. Publikum jej přijalo s nadšením, přesto právě zde jako by dramaturgická linie koncertu ztratila svůj přirozený tah.

Celkově však šlo o mimořádně zdařilé odpoledne – dramaturgicky promyšlené a interpretačně vyzrálé. Štěpán Filípek a Sára Medková nabídli publiku nejen brilantní techniku, ale především hluboké porozumění hudbě, kterou sami tvoří (ať už hráčsky nebo skladatelsky). Britten & Šostakovič se v jejich podání proměnili v dialog mezi epochami, ale také mezi dvěma uměleckými osobnostmi, které se navzájem inspirují a doplňují.

19. 10. 2025

Sára Medková, klavír

Štěpán Filípek, violoncello

Program:

ŠTĚPÁN FILÍPEK Preludium 1 pro sólový klavír, světová premiéra

BENJAMIN BRITTEN Sonáta in C pro violoncello a klavír op. 65

SÁRA MEDKOVÁ Preludium 2 pro sólové violoncello, světová premiéra

DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ Sonáta d moll pro violoncello a klavír op. 40

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Nejčtenější

Kritika

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce