Brněnští violoncellisté: mimořádně zajímavý program, rozpačitá interpretace

Brněnští violoncellisté: mimořádně zajímavý program, rozpačitá interpretace

Včerejší koncert Brněnských violoncellistů přinesl výhradně hudbu žijících autorů – nikoli však experimentátorů v oblasti elektronických médií, nýbrž již prověřených klasiků. Čtyři skladby východní provenience ukázaly různost přístupů k tradici hudební i duchovní a byly kontrastně orámovány teritoriálně bližšími světskými díly.

Ve stručné hudební poctě Musica per Pablo Casals od brněnského autora Evžena Zámečníka slyšíme hudební citáty i náladové plochy, které mohly být legendárnímu španělskému cellistovi blízké. Jedná se sice o formálně nepříliš vycizelovanou hříčku, přesto je škoda, že se na ní hudebníci teprve rozehrávali, sólo znělo falešně, záměrně okázalá virtuózní sólová akordika rovněž a nástup na společný unisonový tón před koncem byl provázen nepřiměřeně dlouhým dolaďováním.

Skladba Přelud: tančící slunce tatarské skladatelky Sofie Gubajduliny byla až nešetrně ostrým přechodem směrem ke krajní tvůrčí oduševnělosti: typická je pro ni bezbřehá invence, naprostá otevřenost všemožným kompozičním technikám a celkový duchovní charakter jejího tvůrčího snažení. Cellisté změnu přístupu dokázali zachytit jen částečně, neskromné technické požadavky se jim vesměs dařilo provést. Působili ale nesoustředěně a výrazově spíše bezbarvě.

Totéž platí o provedení francouzské verze legendy o svatém Agatonovi L’abbé Agathon od estonského skladatele Arvo Pärta. O jeho hudbě platí, že v notách vypadá interpretačně velmi jednoduše, provedení však naopak patří k nejobtížnějším kvůli nutnosti dosažení krajních výrazových poloh, sytého zvuku a celkové soustředěnosti. Ani jedno se bohužel nepodařilo a skladba byla navzdory vzornému, patřičně oproštěnému a perfektně francouzsky artikulovanému projevu sopranistky Marie Fajtové největším zklamáním večera.

Po přestávce cellisté viditelně ožili a podmanivou folkloristickou ambientní hříčku v exotických stupnicích Šúštar (Metamorfózy) od Ázerky Franghiz Ali-Zadeh zahráli s elánem, který po zbytek večera rostl. Duchovní chorál Utěšiteli od Alexandra Knajfela byl vedle Pärta další oproštěnou kontemplativní skladbou, nyní o poznání soustředěněji provedenou. Škoda jen, že cellisté příliš nebudují barvu ani znělost tónu, navíc zapracovala i smůla: silný tichý okamžik v závěru díla narušilo legračně znějící kýchnutí z publika.

Na svůj interpretační vzor, soubor violoncellistů Berlínských filharmoniků, vzpomněli brněnští cellisté v závěrečné skladbě programu, která jim sedla nejlépe. Australan Brett Dean, sám člen orchestru, zkomponoval pro dvanáct berlínských cellistů skladbu Dvanáct rozhněvaných mužů – stejnojmennou dvacetiminutovou čistě hudební verzi legendárního filmu Sidneyho Lumeta. Efektní, avšak nikoliv laciná skladba vyzněla strhujícím dojmem a zcela zaplněný Besední dům aplaudoval tak dlouho, až museli cellisté přidávat, což se neukázalo jako rozumné co do vkusu, ale zřejmě to lépe vyhovovalo hudebním preferencím rozradostněných hudebníků. Škoda.

Otazníky zůstávají nad samotným souborem Brněnských violoncellistů. Sami v programu přiznávají, že jsou jen příležitostným seskupením hráčů zdejší filharmonie a jejich kolegů, nemají vlastní webové stránky a jejich vystoupení díky cechovní spřízněnosti často připomínají srazy dávných spolužáků. Zatímco Berlínští filharmonikové jsou především špičkovými sólisty, cellová skupina zdejší filharmonie již po léta nepatří k jejím chloubám. Vlastní muzikantská iniciativa Brněnských violoncellistů by je mohla lépe sehrát a secvičit, ale není tomu tak. Schopností tvořit tón jsou spíše podprůměrní a umělecký vedoucí tělesa (a koncertní mistr violoncell v orchestru Filharmonie Brno) Pavel Šabacký na koncertě patřil paradoxně k nejslabším článkům – v intonaci, tónu i agogice byl nejistý a prakticky každý, kdo měl na koncertě sebemenší sólo, jej jednoznačně předčil. Nemusí být přitom žádnou ostudou stáhnout se po letech k zadnímu pultu a nechat na místo koncertního mistra vybrat někoho aktuálně povolanějšího. Brněnským violoncellistům by pak jednoznačně prospělo sehnat aktivnější umělecké vedení.

Není od věci čas od času připomenout nějaký ten pořadatelský lapsus, jež jsou pro Brno bohužel typické. Židle pro obecenstvo se v Besedním domě musí nutně podlepit, protože hlasitě vržou a každé poposednutí v obecenstvu ničí hudební požitek. Na balkoně bylo při koncertě z útrob Besedního domu slyšet někoho cvičit, zřejmě to byl klarinet. Takové věci se prostě stávat nesmějí.

Autor recenze je člen Dramaturgické rady Moravského podzimu a uvádí na festivalu uměnovědné biografy

Evžen Zámečník: Musica per Pablo Casals, Sofia Gubajdulina: Přelud: Tančící slunce, Arvo Pärt: L‘abbé Agathon pro 8 violoncell a soprán, Franghiz Ali-Zadeh: Šúštar (Metamorfózy), Alexander Knajfel: Utěšiteli (Modlitba k Duchu svatému) pro sbor violoncell, Brett Dean: Dvanáct rozhněvaných mužů. Marie Fajtová – soprán, Brněnští violoncellisté, Marek Švestka, Martin Sedlák – kontrabasy, umělecké nastudování Pavel Šabacký. 8. října 2015, Besední dům, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Michal Hreňo

    13. říjen 2015, 13:53
    Dobrý den všem. Nehodlám zde obhajovat koncert, na němž jsem účinkoval. Chci (vzhledem ke stále stejnému tónu, intonaci, kvalitě i tendenci textů pana Špačka) rozumné lidi vyzvat, aby tato pseudoerudovaná literární dílka jednoduše ignorovali. Slušný a běžně inteligentní člověk si rychle udělá názor sám, ale jakákoliv podpora formou reakcí a probírání může navodit v subjektu pocit větší důležitosti. Proto vyzývám - neberte to tolik vážně a nejlépe to (i když jsem to nyní i já tímto příspěvkem porušil - jak jinak ale napsat tuto výzvu?) ignorujte. Pan Špaček má někdy v něčem pravdu, ale těch 10% pravdy obalí vždy do 90%ti procent nenávisti a sebestřednosti, čímž si sám (evidentně nevědomě) ubírá 90% kreditu kvalitního kritika (jak v odborné obci, tak u návštěvníka), který se mu jinak nabízí. Je to zářný příklad rozdílu mezi kritikou nenávistnou (slovo 'konfrontační' se mi zde zdá velmi slabé) a konstruktivní. Každý je svého štěstí strůjcem a každý se prezentuje, jak umí. Je to každého vizitka. A vizitku vidí všichni. Ode mě je to první - a poslední - příspěvek zde na toto téma. Nehodlám totiž nadále krmit subjekt umělou důležitostí. Tento text nevznikl jako reakce na poškozené ego (takováto kvalita kritiky totiž nedisponuje schopností ego poškodit), nýbrž jako výzva k ignoraci něčeho, obsah čehož je plný hodnot, které jednoduše pozornost nezaslouží. Michal Hreňo, člen Filharmonie Brno.
  • Rudolf Mrazik

    12. říjen 2015, 15:28
    Pane Spacku, kdyz se podivam na vase kritiky nekolik let zpet, zanechavate za sebou negativni a takrka nelibe vonici stopu. Ze vseho tak trochu citim zlobu az nenavist nejen k orchestru Filharmonie Brno, ale i nekterym nastrojovym skupinam obvzlast a nyni jiz i k jednotlivym osobam? Skoda, ze jste se lip neucil, nesel na VS a neudelal konkurz do naseho orchestru. Mohl jste rozsirit nasi violoncellovou skupinu a vest plnohodnotny umelecky a hudebni zivot. Bohuzel jste pouze hudebni teoretik. Vase kritiky postradaji soudnost. Trocha skromnosti by vam neuskodila. Fascinuje mne vase zaujatost, sebejistota vlastnich nazoru. Zde radeji koncim, protoze bych byl uplne stejny a zaujaty tupec jako Vy, co nejslusneji receno. Pral bych vam, aby jste se odstehoval nekam, kde Vas nebude skoda, Brno si Vas nezaslouzi. Clen Filharmonie Brno.
  • Petr Zahradník

    10. říjen 2015, 1:21
    Zvláštní "kritika". Zase jednou večer, kde bylo podle pana Špačka všechno špatně, ale stovky posluchačů to vidělo jinak (podle nadšených reakcí). Přemýšlím nad mnoha věcmi: - Co je cílem takové "kritiky"? - Že by tam nebylo nic k pochválení? Jistě bylo. I pan Špaček něco pochválil, ale hned v další větě to popřel a zdůraznil, že to vlastně byla hrůza. - Nač například kritizovat přídavek? Ano, byla to hudba z jiného soudku - slavná, známá, líbivá... ale co je na tom špatného? To je přeci smyslem přídavků. Bylo cílem si "kopnout" do publika, že se jim to líbilo? - Proč útočit na konkrétní osoby? Zajímá nějaká osobní antipatie k někomu všechny čtenáře? - Proč dávat najevo, že hráči jsou podprůměrní? Že by to pan Špaček svedl lépe??? Nevím, neznám ho, nikdy jsem ho neslyšel, třeba je geniální violoncellista??? - Jestli se dá názor jednoho člověka paušalizovat? Skladba Arvo Pärta byla údajně největším zklamáním večera. Pro mě byla největším objevem a milým překvapením. A tak by se dalo polemizovat s téměř každou větou. Já myslím, že ten koncert byl spíše důvodem ke chválení: - violoncellisté zvolili interpretačně náročný repertoár, neulehčili si tím nic. - dramaturgie koncertu byla odvážná - a zde bych kromě hráčů pochválil také publikum, že přišlo v tak hojném počtu - myslím, že pro posluchače to bylo setkání s hudbou, kterou příliš neznají a rozšířilo jim to hudební obzory a za to patří violoncellistům obrovský dík! - dlouhé aplaudování publika svědčí spíše o jeho vyzrálosti a bylo jasným signálem, že dramaturgie v poslední době jde správným směrem. P.S. Všichni víme, že kultura je podfinancována. Podmínky, které filharmonici mají nejsou záviděníhodné. Ono by to chtělo hodně věcí, nejen podlepit židle... ale já smekám před lidmi, kteří se i přes neoptimální podmínky snaží dělat svoji práci co nejlépe a nám posluchačům zpříjemňují život. Po koncertu jsme si s manželkou řekli: "Více takových koncertů!" Vzkaz violoncellistům: nenechte se odradit! Vzkaz panu Špačkovi: Zkuste dělat něco jiného, než psát kritiky! Možná budete šťastnější. Nemusíte chodit večer na koncert violoncellistů nebo filharmonie, můžete sedět například před televizí, třeba vás to plně uspokojí.
  • Tatjana Beránková

    9. říjen 2015, 20:40
    Pane Špačku, prosím, běžte k lopatě, vaše "kritiky" uráží diváka i hráče.

Dále si přečtěte

Středeční večer festivalu Moravský podzim patřil komorní hudbě v podání berlínského Armida Quartettu – energického a technicky suverénního ansámblu. Poprvé se také představil rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür.  více

Čtyřicátý osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim zahájila Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Leoš Janáček, Josef Suk a především Antonín Dvořák patří ke kmenovým autorům orchestru – ten jejich díla provedl skvěle.  více

Má rád samotu uprostřed přírody i atmosféru velkoměsta, prošel hudebním vývojem od rockové skupiny až po symfonický orchestr. Hostem letošního ročníku festivalu Moravský podzim je estonský skladatel Erkki-Sven Tüür. Když jsme si domlouvali termín telefonického rozhovoru, oba jsme zapomněli na rozdílná časová pásma a málem se minuli. Nakonec jsme se ale přece jen našli – ostatně všechno je dnes provázané, jak sám říkal.  více




Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

Nejčtenější

Kritika

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více