V brněnském Konventu Milosrdných bratří se poslední dubnový den uskutečnil další koncert XXIII. ročníku prestižního cyklu staré hudby „Barbara Maria Willi uvádí…“. Dramaturgyně cyklu tentokrát představila originální koncepci s názvem „cembalo-mix“. Tento ambiciózní projekt propojil tři generace interpretů a nabídl posluchačům ucelený pohled do vývoje cembalové hudby od přelomu 16. a 17. století až po žhavou současnost. Potvrdil takto, že cembalo není jen historickým artefaktem, ale živým nástrojem s obrovským výrazovým potenciálem.
Koncert zahájilo dílo Vier kleine Duetten für zwei Claviere (Wq 115/1–4) od Carla Philippa Emanuela Bacha, syna mistra polyfonie Johanna Sebastiana Bacha. Skladby zazněly v podání Barbary Marie Willi a talentovaného cembalisty Filipa Hrubého. Carl Philipp Emanuel, podobně jako mnozí jeho současníci, komponoval tyto půvabné miniatury pro soukromé kruhy domácího muzicírování. První duet, hravé Allegro (B dur), následovala dvě mírná, zpěvná Adagia a žertovné finální Allegro (Es dur), přičemž celá série pod rukama interpretů vynikala neotřelou invencí a bohatě zdobenou fakturou.
Italský program otevřela Toccata VI d moll & Aria alla Francese od Alessandra Scarlattiho, významného operního skladatele a klíčového představitele neapolské školy. Skladbu z jeho druhé sbírky z roku 1723 přednesla profesorka milánské konzervatoře Giuseppe Verdiho, cembalistka Chiara Tiboni, jejíž interpretace zaujala technickou dokonalostí a přirozenou lehkostí, s níž vystihla typicky italský temperament i jemnou eleganci francouzského stylu. Závěr úvodní části koncertu patřil dílům italského mistra Girolama Frescobaldiho. Zazněly dvě canzony, La Bernardina a La Bonvisia, z jeho debutové sbírky Il Primo Libro delle Canzoni (1628) v úpravě Enrica Baiana. Názvy obou skladeb odkazují na dobové mecenáše a odrážejí tehdejší systém hudebního mecenášství, kdy hudba získávala nejen uměleckou, ale i společenskou funkci. Přednesu první canzony se v interaktivním dialogu ujaly Barbara Maria Willi a Chiara Tiboni, zatímco druhou, o něco zdrženlivější skladbu s častým střídáním kontrastních oddílů, provedli Chiara Tiboni a Filip Hrubý. Obě kompozice vynikaly značnou technickou náročností a bohatostí barokních hudebních ozdob.
Po přestávce se pozornost obrátila k Bernardu Pasquinimu a jeho Sonátě č. 6 e moll pro dvě cembala. Pasquini se na rozdíl od svých současníků hlouběji zajímal o konstrukci nástrojů a ve svých sonátách nechával zapsat pouze generálbasovou linku, čímž interpretům dopřál značnou improvizační volnost. Barbara Maria Willi a Filip Hrubý se s vervou pustili do magického proudu okamžitého „skládání“ a díky kombinaci virtuózních pasáží, melodických ozdob a dialogického principu vytvořili zcela jedinečnou variantu díla. Následovala sólová Mascara sonata e ballata od Gregoria Strozziho v podání Chiary Tiboni. Skladba, jejíž název evokuje „sonátu v maskách“, přenesla posluchače přímo do atmosféry neapolské dvorské slavnosti v královském paláci 17. století, přičemž Tiboni skvěle vystihla její improvizační charakter a programní prvky.
Závěr večera pak patřil rozměrnému cyklu devatenácti bizarních skladeb Fantasías y Ficciones (2009–2011) od Petera Grahama Jaro (Jaroslava Šťastného). Dílo věnované přímo Barboře Marii Willi zaznělo ve výběru pěti kusů v úpravě pro dvě cembala a šest rukou. Úvodní Hudba protékající mezi prsty, inspirovaná barokními preludii, nechala interprety volně nakládat s tóny v rámci daných frází, čímž vytvořila křehkou improvizační atmosféru. Následující Choral satierikque nabídl hravou poctu Eriku Satiemu a vrcholil originálním mluveným vícehlasem v několika jazycích. Borgesovskou atmosféru podtrhl Amerigův omyl, vtipně parodující dvořákovské téma Z Nového světa. Odlehčení přinesl bizarní „pochod bumbrlíčků“ s názvem Tupido, v němž se zrcadlil autorův žertovný záměr i neustálý dialog obou nástrojů.
Celý výběr vyvrcholil maďarskou toccatou Erőmű (Elektrárna), odkazující na fiktivního génia Járu Cimrmana. Pod náporem třiceti prstů interpretů se zvuk cembala proměnil v mohutnou mechanickou stěnu, v níž byl původní charakter nástroje téměř k nepoznání. Na úplný závěr všichni tři interpreti společně zahráli ještě jednu skladbu Girolama Frescobaldiho, čímž definitivně potvrdili celistvost a vývojovou kontinuitu celého večera.
Barbara Maria Willi uvádí: Cembalo-mix
30. dubna 2026, 19:00 hod.
Sál konventu Milosrdných bratří, Brno, Vídeňská 7
Program:
- Carl Philipp Emanuel Bach: Vier kleine Duetten für zwei Claviere, Wq 115/1–4
- Alessandro Scarlatti: Toccata VI in d moll & Aria alla Francese
- Girolamo Frescobaldi: Canzon detta La Bernardina & Canzon detta La Bonvisia
- Bernardo Pasquini: Sonáta č. 6 e moll pro dvě cembala
- Gregorio Strozzi: Mascara sonata e ballata da più Cavalieri Neapolitani nel Regio
- Peter Graham: Fantasías y Ficciones (výběr):
- Hudba protékající mezi prsty
- Choral satierikque
- Amerigův omyl
- Tupido
- Erőmű
Účinkující: Barbara Maria Willi, Chiara Tiboni, Filip Hrubý – cembalo





Zatím nebyl přidán žádný komentář..