Červený kostel a Kristovo zmrtvýchvstání

Červený kostel a Kristovo zmrtvýchvstání

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.

Fialova skladba vypráví o Kristově vzkříšení a zmrtvýchvstání a má tedy oslavný charakter. Neobvyklá se může zdát instrumentace – ke čtyřem sólovým hlasům, sboru a komornímu orchestru skladatel přidal varhany, vibrafon a perkuse (např. činel, zvony). Hudební jazyk skladatele vychází z melodiky gregoriánského chorálu (bezpochyby i z jeho modality) a je dále protkán motivickou prací, úzkou harmonií a hudebním materiálem, místy připomínající clustry. Ostatně o tom svědčí i slova samotného autora: „Nejvíce mne na gregoriánském chorálu fascinuje dokonalá symbióza melodie a slova, resp. jeho významu, kdy hudba nežije bez textu.“ Motivická propracovanost díla se nejvíce projevuje ve vibrafonovém a varhanním partu, které v sobě nesou známky figurací, skoro až minimalistické hudby. Mocným instrumentačním prvkem jsou také zvony, mající stejně důležitou a výraznou funkci jako výše zmíněné nástroje. Prostorový aspekt díla vyniká od začátku a po celou dobu skladbu neopouští.

Nastudování celovečerního oratoria se ujal sbormistr a dirigent Michal Jančík, který svým dirigentským nadhledem a gestikulační precizností zvládl i ambiciózní momenty: např. dirigování zády k orchestru při prostorově náročnějším rozestavění hudebníků či pasáže psané na způsob melodramu. Sólisté Lucie Laubová (soprán), Petra Vondrová (mezzosoprán), Stanislav Předota (tenor) a Josef Kovačič (bas) nemají ve skladbě tolik exponovaných míst a celkově tolik hudebního prostoru, jako tomu bylo například v Musilově Stabat Mater. Mnohem více jsou jejich party propojeny se sborem. Zpěváci však museli zvládnout vícero interpretačních poloh. Nejméně je v oratoriu sólisticky využitý mezzosopránový hlas. Přesto byl temně zabarvený, níže posazený a dobře se nesoucí mezzosoprán Petry Vondrové poslechově výrazný (např. v části Ressurexi et adhuc tecum suum).

O něco expresivnější projev plný vibrata jsme mohli zaznamenat u sopranistky Lucie Laubové. Exponovaná místa (dialog Marie s Ježíšem v části Marie stála venku před hrobem a plakala) zpěvačka naplnila naléhavostí, která číší ze samotného textu. Skladba je více zaměřená na mužské role, v nichž jsme viděli tenoristu Stanislava Předotu a basistu Josefa Kovačiče. U obou zpěváků mne zaujala jejich pokora, se kterou se zhostili svých úloh. Jejich pevné, prosvětlené hlasy svou sytostí pokaždé naplnily celý prostor, ať už se jednalo o zpěv – tenorové melismatické sólo v části Resurrexi et adhuc tecum suum anebo postavy andělů v Marie stála venku před hrobem v podání obou zpěváků – recitativní části (např. Exultet, Mitte manum tuam) nebo mluvu.

Hlavním nositelem děje a tedy vypravěčem je ve skladbě sbor, v případě úterního večera zpíván Kantilénou, která předvedla svou interpretační rozmanitost. Nelehké byly především pasáže, v nichž skladatel překrývá textovou složku a melodické linie. Těmito nástrahami se však sbor nenechal zmást a suverénně přednášel svůj rozsahově i intervalově náročný part. V případě Kantilény byly fráze tvarovány, dynamicky vypracovány a podpořeny širokou paletou emocí, odkazujících na protiklad smutku a radosti prostupující celým dílem. Výrazný sborový projev patřil především velikonoční sekvenci Victime paschali laudis končící na durovém „Aleluja“ anebo v dojemné, emocionálně vypjaté části Mitte manum tuam. Osvěžující se zdály instrumentální mezihry v podání varhaníka Marka Paľy, který také celý večer svým varhanním sólem uvedl. Varhany společně s vibrafonem v podání Martina Opršála v sobě nesly figurace, skoro až leitmotivy, které jsou pro tuto skladbu velice charakteristické. V oslavných pasážích je doplnilo kvarteto žesťových nástrojů (Jan Broda, Petr Hojač, Šimon Pavlík, František Jeřábek), které zprvu znělo z kůru. V instrumentaci nešla přeslechnout nápaditá spojení kupříkladu sboru, vibrafonu a perkusí, vibrafonu a smyčců, nebo naopak odlehčené úseky a capella tvořící proti hutnému zvuku vítaný kontrast. Hudebním i obsahovým vrcholem se stal hymnus Ad coenam Agni providi a závěr v podobě středověké písně Buoh všemohúcí. Gradaci a následné vyvrcholení umocňoval sled zpěvných a instrumentálních úseků naplněných jistou expresivitou a oslavností. Kompozičně byl nejvíce znát střet kvart-kvintové harmonie a melodiky vycházející z gregoriánského chorálu s novodobým hudebním jazykem.

Silný dramatický aspekt vnesl recitátor Lukáš Rieger, který z kazatelny promlouval již v průběhu úvodních textů (např. mezi Exultet a Dum transisset Sabbatum). Slova se mu dostalo také v závěru skladby v melodramatické pasáži před písní Buoh všemohúcí. Svým klidným přednesem a znělým hlasem vyprávěl skrze verše příběh, který byl následně komentován a reflektován hudebníky. Rieger však nebyl jediným, kdo do skladby takto vstupoval. Po úvodním přivítání všech posluchačů a prvotních čtyřech částech skladby k lidu promluvil také kněz ze svatotomášské farnosti Jan Mráz. Dílo, které je určeno pouze pro koncertní provedení, obohatil svými slovy popisujícími setkání Marie a andělů v Kristově hrobu. Následný děj publiku takto přiblížil lidem duchovní rozměr oratoria.

Na koncertu sehrály důležitou roli akustické vlastnosti prostoru, pod které se mohly skrýt určité nesrovnalosti, což zde není výtka. Akustika však byla nemilosrdná v momentech, při nichž se překrývalo několik textových a hudebních vrstev nebo do nichž byl zapojen celý aparát a měla za následek nesrozumitelnost. Bude namístě pogratulovat skladateli Františku Fialovi k působivému počinu, jakým Mysterium paschale bezesporu je. Nezbývá než věřit, že dílo zazní opakovaně.

Program

František Fiala – Mysterium paschale (velikonoční oratorium)

Obsazení

Lucie Loubová – soprán

Petra Vondrová – mezzosoprán

Stanislav Předota – tenor

Josef Kovačič – bas

Komorní orchestr

Marek Paľa – varhany

Martin Opršál – vibrafon, perkuse

Kantiléna, koncertní sbor

Michal Jančík – sbormistr a dirigent

Úterý 11. 4. 2023 v 19 hodin, Českobratrský evangelický chrám J. A. Komenského

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce