Cesta Michala Horáčka za kvalitním popovým písničkářstvím

25. duben 2016, 0:57
Cesta Michala Horáčka za kvalitním popovým písničkářstvím

Michal Horáček se svou „kočovnou společností“ slavil v brněnském Sono Centru zasloužený úspěch. Pětice špičkových muzikantů, tři zpěváci, zvukař plus autor všech odzpívaných textů nabídli reprezentativní průřez Horáčkovou tvorbou za bezmála třicetiletí jeho tvorby.

Už podruhé ve stejném sále, ale s obměněnou sestavou, představil v Brně svůj další cestovní projekt textař a vydavatel Michal Horáček. Pořad Na cestěuváděl minulý rok cestovní podobu debutového alba Františka Segrada s jeho hosty. Letošní verze s totožným názvem představila trojici zpěváků svázanou s několika Horáčkovými projekty. Tradiční oporu písňového recitálu Františka Segrada a dva rodáky z Brna: Lenku Novou a Jana Sklenáře.

Horáčkovy sázky na koně jsou příslovečné a daří se mu sázet i na ty muzikantské: trojice zpěváckých osobností se na jevišti výborně doplňovala, empaticky doprovázená pětičlenným ansámblem snů. Od různých kytar (ale i banja) minibandu šéfuje univerzální multiinstrumentalista, aranžér a vyhledávaný studiový hráč Josef Štěpánek. Doplňuje ho skvělá cellistka Petra Malíšková a tři výteční jazzmani: pianista Jan Steindorfer, kontrabasista Jan Tengler a bubeník Pavel Bady Zbořil.

Skromná sestava si troufá na třicetiletou retrospektivu tvorby textaře Michala Horáčka počínaje prvním společným albem s Petrem Hapkou pro Hanu Hegerovou Potměšilý host z roku 1987 až k písním na chystané album Lenky Nové 40, které by mělo vyjít na konci roku (Poslední noc, Čtyřicet, Zabijte ji tiše, Postrádám), ze kterých v rámci pořadu pro Lenku vznikl malý kompaktní ochutnávkový recitál.

Dominantní pro pořad Na cestě je pochopitelně společná Horáčkova tvorba s Petrem Hapkou, už ale zdaleka není výlučná. Právě Lenka Nová se autorsky (i pěvecky, samozřejmě) prosadila už na album Ohrožený druh a zhudebnila i některé písně na své chystané třetí album. Spolu s Janou Amrichovou nejcharismatičtější „Laura“ s vizáží femme fatale ke krásnému tmavému hlasovému témbru postupně přidává výrazovou pevnost a probarvující valéry hlasu s reflexí prožitých zkušeností.

K Horáčkovým „úlovkům“ ostatně patří i původem a vzděláním brněnský herec a klasicky školený zpěvák Jan Sklenář; představitel Štamgasta v muzikálu Kudykam se bez naděje na alternaci naučil titulní roli – a Horáček umí respekt a píli ocenit, takže se své šance na scéně dočkal a zazpíval si později i v Českém kalendáři. Jeho projev je herecky civilní, přesto se ctí zvládl přezpívat i part Richarda Müllera v písni Pod plynárnou z CD Citová investice i Kocábova SebastiánaStáří. Po svém, s respektem, ale bez zbytečných úliteb svým slavným předchůdcům.

Nejhotovějším (myšleno nejdůvěryhodnějším) zpěvákem z trojice je František Segrado. Od první chvíle spolupráce s Michalem Horáčkem na albu Tak to chodí (2003) jedou na společné vlně pochopení textu do nejmenších nuancí a Segradova sdělnost a neokázalost projevu Horáčkově poetice pokorně slouží. Titulní píseň z alba Strážce plamene je mu psaná na míru – zasloužila by si empatičtější videoklip, Segrado je navíc dobrý herec. Za oněch třináct let se vypracoval především jako suverénní zpěvák se širokým výrazovým rejstříkem a potvrdil Horáčkovu úspěšnost i na poli sázek na starší koně: jeho předloňské album Segrado je platinové a Horáčkovy texty na písně Paola Conteho, Peppe Voltarelliho, Toma Waitse a Billy Joela (na koncertě zazněl Piano Man s textem Se štěstím mohly by být) patří k tomu nejlepšímu z Horáčkovy éry „po Hapkovi“.

Výborný nápad byl na albu zachovat v nových aranžích oba nadčasové texty s hudbou Jaroslava „Trabanda“ Svobody: Prahua Něco hezkého; obě písně také na koncertě sklidily největší ovace, a nejen kvůli aktuálním politickým konotacím. U Segrada navíc nehrozí nápodoba kohokoliv ani náhodou, prostě to neumí a především nechce. Po svém si zfrázoval druhdy Müllerovo Štěstí je krásná věc, do Stáří vysyčel povedený pendant recitativu Josefa Kemra, věrohodně podal i píseň pro Hanu Hegerovou Žít a nechat žít. Naprosto nečekaně se ovšem vypořádal s dvouoktávovou, kantilénově vystavěnou finální skladbou z Kudykama Tante cose da veder’s náročnou gradací. Slušela mu právě pro onu empatii, patrnost prožitků a zkušeností let, které sděluje text.

Na kvalitě hudebních úprav starších i novějších skladeb mají výrazný společný podíl dva nejméně nápadní členové koncertního týmu: již zmíněný kytarista Josef Štěpánek a mistr zvuku Michal Pekárek, Horáčkův dlouholetý souputník.

Zkušenost a empatii projevil – last but not least – i průvodce večerem Michal Horáček, který oproti dřívějším projektům ku prospěchu věci významně zredukoval svůj slovní příspěvek. Mluvené slovo v jeho podání provázelo večerem nejen životními moudry, ale především humorem s nádechem sebeironie.

Na cestě. Michal Horáček a hosté – František Segrado, Lenka Nová, Jan Sklenář. 21. dubna 2016, Sono Centrum, Brno.

Foto Ilona Pavlátová a Tomáš Svoboda

Komentáře

Reagovat
  • Eva a Míťa Flajšmannovi

    30. duben 2016, 15:38
    Vážený pane Horáčku, velmi jsme se těšili na koncert do SONO,21.4.2016.Ale byli jsme velice zklamaní,že nepřijel Ondřej Ruml a vůbec nebyl omluven.Slouží Vám jeho jméno pouze jako reklama?Také se nám nelíbilo zpolitizování.(Narážky na současnou vládu).Pan František Segrado má velmi dobrý hlas,jediný, který se nám líbil.Avšak píseň o Praze a narážka na Hrad také nebyla dost fér.Obzvláště nás urazilo zaznění melodie Státní hymny,vůbec se to nehodilo do zábavného programu.Vás jsme si vždy vážili jako filosofa, ale to co jste předvedl (Skákal pes přes oves a Měla babka čtyři jabka) byly bláboly.Snad to způsobilo víno,kterého jste vypili až na scéně přespříliš.A to se nebudeme vyjadřovat o zpěvačce Lence Nové, která by ve svých 42 letech mohla být více vyzpívaná. Moc nás mrzí to,co jsme Vám museli upřímně sdělit. Zdraví Eva a Míťa Flajšmannovi P.S.Jsme lidé, kteří navštěvují divadla a koncerty a to, co jsme shlédli nás zklamalo.
    • Sam

      10. květen 2016, 23:30
      To jsou kecy jezis maria. Lenka bola hodne dobra a politicke narazky byli asi az prilis na miste a aktualni.




Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Nejčtenější

Kritika

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více