Festival Concentus Moraviae představil v neděli 7. června na Zámku Valtice již šestnáctý koncert tematicky zasvěcený číslu 4. Festival pozval čtyřčlenné soubory nejrůznějšího nástrojového uskupení a žánrů, které si připravily koncerty po celé Moravě a Dolním Rakousku s kvartetovým repertoárem. V tomto duchu se ve valtickém barokním divadle odehrál ve spolupráci s organizací Young Classical Artists Trust koncert zaměřený na světovou hudbu v podání mezinárodního Fibonacci Quartet. Mladé kvarteto, konkrétně Kryštof Kohout a Luna De Mol na housle, Elliot Kempton na violu a Findlay Spence na violoncello, zvolilo vrcholnou tvorbu Leoše Janáčka (1854-1928) a Bély Bartóka (1881-1945).
Toto kvarteto vzniklo na londýnské Guidhall School of Music and Drama; již za krátké působení se těší mnohými oceněními. V současné době je rezidenčním kvartetem na Royal Welsh College of Music and Drama a Royal Academy of Music, do roku 2027 je i souborem Grand Résident ProQuartet v Paříži. Jejich první koncert na Moravě přinesl vzdálená, ale přeci propojená díla skladatelských velikánů. Nejprve zazněl Smyčcový kvartet č. 5 od Bély Bartóka. Zkomponovaný na objednávku mecenášky Elizabeth Sprague-Coolidge v roce 1934 odráží Bartókův výzkum a sběr lidových písní společně se syntézou moderních prvků ,,nové hudby“.
Fibonacci Quartet si na sebe ušilo nelehký úkol – skladba nešetří na nepravidelném metru, rychlých modulacích a kontrastní dynamice. O to větší potěšení bylo, když zazněla úvodní rytmická pasáž první věty v perfektním unisonu postupně rozvedená do dvojhlasů v chromatických postupech bez jediného zaváhání. První věta Allegro střídá tyto rytmické epizody v postupně větší disonanci s hybnými chromatickými melodiemi. Dalo by s mluvit o volné sonátové formě, kdy témata z expozice tónicky klesají v provedení a v závěru zaznějí v melodické inverzi. Dechberoucí úvod večera prokázal hráčskou soustředěnost a opravdovou virtuozitu.
Následovalo kontrastní Adagio molto nesené na disonantní ploše chvějících akordů v pianu a osamocené táhlé melodie prvních houslí, které se postupně vystaví do velkého zvuku a jako vlna zase přejdou do tichého, ale nestálého pianissima. Malebný dřevěný sál divadla umožnil intimní atmosféru prostoru, kterou kvarteto naplno využilo ve velmi křehkých momentech, bohužel jakýkoliv pohyb v hledišti způsobil hlasité vrzání. Tomu však nevadilo ve veselém a hybném Scherzu, kdy taneční melodie inspirované bulharským folklórem nabíraly na dynamice a napětí jako rozzuřené hejno včel, které vyústilo ostrým Bartókovým pizzicatem violoncella. Čtvrtá věta Andante pracovala s motivy ze druhé věty, avšak s větší technickou náročností a její klimax byl jízlivý a rozzuřený. Zahuštěna chromatismy našla svoji stálost až naprostém závěru, kdy držené tóny v houslích zabarvilo violoncello tázavými glissandy a harmonicky otevřený konec připravil posluchače na Finale.
Návrat k tématům z věty první vrství melodie a rytmické pasáže do sebe a v ďábelsky rychlém tempu přidává na intenzitě. Ikonickým momentem bylo chvilkové odlehčení jemnou lidovou melodií, která se vzápětí harmonicky i melodicky rozpadla. Naposledy se po ní – jak nezastavitelný vlak – rozproudila linka chromatických běhů uzavřená konečným unisono. Fibonacci Quartet předvedl špičkový výkon a takto komplexní dílo mělo živost i delikátnost v souladu s technickou precizností a vzájemným napojením hráčů.
Druhá část večera se přenesla do více lyrického naladění. Zazněl Smyčcový kvartet č. 2 ,,Listy důvěrné“ od Leoše Janáčka z roku 1928. Poslední dokončené dílo je vyznáním nenaplněné lásky ke Kamile Stösslové a určitá osobní zpověď jeho vnitřní touhy. Počáteční Andante přináší lyrické téma ve viole (původně psané pro violu d’amour) plné vroucnosti, které se promění a rozvíří do vzdorujících trylků ve všech hlasech s návratem k sólové viole. Podobně i věta druhá začíná sladkou zpěvnou melodií, ve které se probudí a vyjde z ní na povrch zoufalství vzlykajících trylků a sestupných chromatických běhů. Věta Moderato nesla spíše vážnější charakter narušená drsnými výkřiky odrážející skladatelovu vnitřní rozpolcenost. Podobně jako u Bartóka Janáček nedopřeje posluchači harmonické uvolnění a udržuje napětí až do konce věty. Závěrečné Allegro s tanečním úvodem syntetizuje předchozí motivy a výrazové prostředky ve vypjatých i něžných frázích, ve kterých se snoubí vášeň a zuřivost, jenž ukotví strhující finální kadence. Fibonacci Quartet mělo pestrou výrazovost, výbornou deklamaci a celkově jejich provedení nemělo chyby, ostatně nadšení diváci si vyžádali dva přídavky, jen aby večer mohli ještě trochu prodloužit. Zahráli suitu moravských lidových písní ve vlastní úpravě a poté I got rhythm a Fascinating rhythm od George Gerschiwina.
Účinkující:
Fibonacci Quartet
Kryštof Kohout, Luna De Mol – housle
Elliot Kempton – viola
Findlay Spence – violoncello
Program:
Béla Bartók
Smyčcový kvartet č. 5
Leoš Janáček
Smyčcový kvartet č. 2 ,,Listy důvěrné“
Neděle 7. června 2026 v 19:30, Valtice, zámecké barokní divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..