Famózní Epilogy pod taktovkou Tomáše Netopila

11. květen 2024, 10:00
Famózní Epilogy pod taktovkou Tomáše Netopila

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.

Čtvrteční program zahájily Symfonické tance Sergeje Rachmaninova (1873–1943). Toto dílo, jenž má svojí stavbou a závažností blíže k symfonii než k žánru sugerovanému názvem, není epilogem nějakého většího hudebního celku. Jedná se ale o poslední velkou Rachmaninovu kompozici a Symfonické tance lze tedy označit za epilog celého Rachmaninova tvůrčího života. Po krátkém pomalejším začátku první věty přišla na řadu energická pasáž, během které Filharmonie Brno pod vedením Tomáše Netopila ihned naznačila, v jakém duchu se koncert ponese. Netopilovu uchopení se dá jen stěží cokoliv vytknout. Zvolená tempa výtečně fungovala a orchestr dokázal s jeho pomocí vystihnout veškeré, i ty nejdrobnější, dynamické rozdíly. Na výbornou se povedlo postupné budování napětí i náhlé, velice rychlé dynamické skoky. Tomáš Netopil vkládal do dirigování obdivuhodnou energii, kterou pomocí výrazných gest přenesl na celou filharmonii. Kde bylo potřeba intimnějšího vyznění, se dirigent nebál celkový zvuk orchestru stáhnout na minimum. Vášnivá hra byla podpořena perfektní sehraností všech muzikantů, která se projevila zejména ve výrazně rytmizovaných pasážích a početných zásecích v rámci všech partů. Orchestr, až na velmi drobné pochybení žesťů na začátku druhé věty, vždy skvěle ladil. Velice dobré byly i sólové vstupy jednotlivých hudebníků, kterých se v díle objevilo hned několik. Nebylo tedy divu, že diváci odměnili Filharmonii Brno bouřlivým potleskem už před přestávkou.

filharmonie_brno_a_tomas_netopil_foto_jan_prokopius_2024_01

Druhou část večera zahájilo Adagietto ze Symfonie č. 5 Gustava Mahlera (1860–1911). K pojmenování celého koncertu měla tato kompozice nejdále. Dramaturgii se nabízela možnost uvést Adagio z Mahlerovy poslední, nedokončené Desáté symfonie, které by „papírově“ do koncepce programu sedělo naprosto dokonale. Zejména kvůli proporčnosti programu a úmyslu navázat na něj plynule ale poslední dílo večera bylo nakonec uvedeno právě Adagietto, což se ve výsledku ukázalo jako perfektní volba. Už od prvních tónů zaujal orchestr nádherným měkkým tónem, který provázel celou kompozici. Tomáš Netopil publiku ukázal, že si kromě energických kusů umí poradit i s těmi nejlyričtějšími skladbami. Pod jeho vedením výborně vyzněly Mahlerovy nádherné melodie, které orchestr společně s dirigentem podpořil pomalu gradací a velice plynulou dynamikou. V samém závěru se pak muzikantům povedlo takové decrescendo, že by se v nahrávací terminologii dalo označit jako „fade out“ na živo.

Na toto ukázkové zeslabení plynule, bez jakéhokoliv přerušení navázal Epilog z baletu Peer Gynt Alfreda Schnittkeho (1934–1998). Tento bezmála půlhodinový závěr baletu je vystavěn jako passacaglia, která se zvolna klene nad ostinátně opakovaným osmitaktovým tématem sborového chorálu, který se ovšem pouští z nahrávky. Pro provedení této skladby platí vše, co bylo zmíněno výše. Souhra i ladění orchestru bylo výborné, veškeré sólové vyhrávky zvládli jednotliví muzikanti bez sebemenšího problému a s pomocí dirigenta Tomáše Netopila dokázala Filharmonie Brno bravurně pracovat s dynamikou v náhlých zeslabeních i v obdivuhodně plynulé gradaci, která prostupovala celým dílem až do samotného závěru, kdy byl zvuk orchestr utnut a celý večer zakončil nahraný sbor.

filharmonie_brno_a_tomas_netopil_foto_jan_prokopius_2024_02

Filharmonie Brno podala pod vedením Tomáše Netopila naprosto suverénní a nadprůměrný výkon plný energie a vášně v expresivních pasážích, skvělého citu pro tón v lyričtějších částech, a bezchybné práce s dynamikou. Proto byl poněkud překvapivý vlažný potlesk v závěru celého koncertu. Muzikanti i dirigent si jednoznačně zasloužili obdiv větší. Jediné, co mohlo celému zážitku ublížit, je zejména v poslední době stále dokola omílaná akustika Janáčkova Divadla, která má své limity. Orchestr však dokázal i z těchto omezených možností vyždímat naprosté maximum a nám nezbývá než doufat, že čtvrteční koncert nebyl epilog Tomáše Netopila v čele Filharmonie Brno.

Sergej Rachmaninov: Symfonické tance

Gustav Mahler: Adagietto ze Symfonie č. 5 cis moll

Alfred Schnittke: Epoilog z baletu Peer Gynt

Filharmonie Brno

Tomáš Netopil – dirigent

čtvrtek 9. května v 19:00, Janáčkovo divadlo

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Nejčtenější

Kritika

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více