Janáček na start! – tak se jmenoval koncert u příležitosti programového představení 9. ročníku Mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2024. Mahenovo divadlo se v sobotu 4. listopadu zaplnilo nejen festivalovými fanoušky, ale také zahraničními novináři, politiky a významnými osobnostmi z oblasti kultury. Kromě hudebních děl posluchačům nabídl řadu zvučných jmen – Kateřina Kněžíková (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Josef Špaček (housle) a v neposlední řadě Robert Kružík, který se v rámci večera představil jak v roli dirigenta řídícího Orchestr Janáčkovy Opery NdB, tak i violoncellisty.
Pozvání přijal také ministr kultury Martin Baxa, který během proslovu ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera oznámil, že festival Janáček Brno naváže spolupráci s Ministerstvem kultury ČR a bude podepsáno memorandum o finanční podpoře akce v letech 2024 a 2026. Oba jmenovaní muži tento akt signovali před zraky diváků. Podobnou splupráci s ministerstvem zatím mají toliko dva české festivaly: Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary a Mezinárodní hudební festival Pražské jaro.
První tóny večera obstarala Suita rustica op. 19 od brněnské skladatelky počátku 20. století Vítězslavy Kaprálové. V nastudování tohoto díla orchestrem Janáčkovy opery NdB ale úvodní skladba večera vyzněla velice nevyrovnaně a rytmicky rozsypaně jako by se hráči teprve rozehrávali. Na druhou stranu musím vyzdvihnout prozpívaná, čistě zahraná hobojová sóla a jistou plasticitu – tvárnost v oblasti dynamiky ve třetí větě. V árii Svatopluka Čecha z Janáčkovy opery Výlety páně Broučkovy se publiku představil barytonista Tadeáš Hoza, k jehož výkonu nemám žádnou výtku. Také samotný orchestr svou hrou zněl usazeněji, sehraněji a mnohem více barevněji.
Závěr první části koncertu patřil strhujícímu výkonu houslisty Josefa Špačka a Dvořákovu Koncertu pro housle a orchestr a moll op. 53. Průrazný, sytý a „šťavnatý“ tón umělcových houslí se vyjímal především v kantabilních, romantických pasážích, jež střídaly technicky náročné části plné stupnicových běhů, oktáv či jiných dvojhmatů – v podání Špačka naprosto s lehkostí zahraných. Povedené byly také vstupy lesních rohů, především tedy moment, kdy lesní roh ze své sólové části přechází dlouhou prodlevou do doprovodů. Napojení mezi sólistou a orchestrem výtečně korigoval dirigent Robert Kružík, který se během houslistovy hry na něj častokrát otáčel (a to nejen z důvodu nástupů) pro lepší komunikaci. Špaček, tak jak si to i samotná skladba vyžaduje, občasně hýbal s tempem, avšak vždy velice vkusně s citem. To však samozřejmě ztěžovalo práci dirigentovi, který se snažil po celou dobu podřizovat houslistovi, ctít jeho tempo a s ním sehrát i orchestr. I když s občasnými zaváháními se po hudební stránce jednalo o výtečný zážitek, jež perfektně zafungoval jako návnada na koncerty připravovaného devátého ročníku festivalu.
Ostatně jemu byl věnován také prostor po přestávce, kdy dramaturgyně Janáčkovy opery Brno Patricie Částková a umělecký vedoucí Jiří Heřman představili hlavní motto Janáčka Brno 2024 – Bez hranic a nastínili program festivalu. Těšit se můžeme například na zahajovací Výlety páně Broučkovy v režii světoznámého operního režiséra Roberta Carsena a v hudebním nastudování Marko Ivanoviče v koprodukci s Teatro Real Madrid a Staatsoper Berlin, dále Věc Makropulos v provedení Staatsoper Berlin, původní verzi Jenůfy z roku 1904 nastudovanou ve spolupráci dirigentky Anny Novotné Peškové s režisérkou Veronikou Kos Loulovou, nebo také operu Šarlatán Janáčkova žáka Pavla Haase v režii Ondřeje Havelky. Z koncertní roviny silně orientované na rok české hudby si rozhodně zaslouží pozornost koncert Bamberských symfoniků s dirigentem Jakubem Hrůšou. Festival slavnostně zakončí opera Příhody lišky Bystroušky v režii Jiřího Heřmana, kde se můžeme těšit na výkony Adama Plachetky (Revírník) a Kateřiny Kněžíkové (Bystrouška).
Tato pěvkyně na sebe v rámci recenzovaného večera upozornila hned v několika vstupech, v nichž zazpívala známé árie či duety (společně s kolegyní Václavou Krejčí Houskovou) z Janáčkových oper. Modlitbou Jenůfy z veristického díla Její pastorkyňa jsme si připomněli drama, jež zpěvačka podtrhla jemným prosebným výrazem, pšveckým číslem „Proč lidé nelétají“ z Káti Kabanové jsme se dostali do roviny pobláznění láskou a z ní vyvěrajícího zoufalství. Procítěný snový, zároveň však naivní dialog obou zpěvaček – přítelkyň znázorňuje tíživou situaci hlavní protagonistky (Kněžíková), jež se své kamarádce (Krejčí Housková) svěřuje o jistém ďábelském našeptávání. Exponované melodie, nepřirozené intervalové skoky či vyšší rozsah kladou na sólistku velké nároky, se kterými si – byť za občasné zhoršené srozumitelnosti textu – Kateřina Kněžíková obstojně poradila.
Na Pavla Haase se zavzpomínalo Předehrou pro rozhlas pro malý orchestr, 4 mužské hlasy a recitaci složenou na oslavu rozhlasového vysílání a jednoho z jeho průkopníků, italského fyzika a vynálezce Guglielma Marconiho. Text skladatelova bratra Huga Haase je nejen oslavný, ale do jisté míry také humorný – groteskní. Samotná skladba působí budovatelským dojmem, k čemuž také přispěly přesvědčivé výkony recitátora Pavla Čeňka Vaculíka a zpěváků Tadeáše Hozy, Ondřeje Koplíka, Víta Noska a Jana Šťávy. Číslo zpestřilo i odlehčilo už tak náročný a dlouhý program.
Jinak tomu nebylo ani v případě dvou děl Bohuslava Martinů. Ve Variacích na slovenskou lidovou píseň pro klavír a violoncello v orchestrální instrumentaci Martina Wiesnera se na postu sólisty představil Robert Kružík, který dirigentskou hůlku překvapivě předal Josefu Špačkovi. Orchestrace Martina Wiesnera si pohrává s melodickou linkou violoncellisty, jejíž part buď přejímá anebo pouze doprovází na principu kontrastu faktury. Nápaditá místa, v nichž se střídají dechové nástroje s plným zvukem orchestru či jinými nástrojovými sekcemi dělají doprovod mnohem zvukově barvitější, a díky tomu celkové vyznění skladby nebylo fádní. Robert Kružík se svého partu ujal se ctí – rozhodně poukázal na svou hudební všestrannost. Josef Špaček za dobu své kariéry nasbíral bezpochyby mnoho zkušeností i co se orchestrální hry nebo vedení orchestru týče, ostatně v posledních letech mnohem více na koncertních pódiích vystupuje i právě jako dirigent. Tyto kvality potvrdil také dirigováním brněnského operního orchestru, jež však mělo své nedostatky. Když odhlédneme od dirigentského stylu jako takového, samotné vedení orchestru působilo do jisté míry roztržitě. Ať už co se týče práce s levou rukou, samotného čistého taktování nebo jisté přirozenosti gest. Tento dojem umocnil i samotný závěr Variací, v němž se tempově orchestr od sólisty oddělil. Kuráž a odhodlání, se kterými Špaček těleso řídil, jsou obdivuhodné a rozhodně stojí jeho dirigentský výkon ocenit. Předehra, serenáda a finále z baletu Martinů Kdo je na světě nejmocnější opět skvěle zafungovalo jako odlehčenější kusy, s nimiž přišla komičnost, hravost v podobě výrazné rytmiky či závěrečná parodie na finesy klasicistních děl. Provedení divadelního orchestru bylo sourodé, homogenní a po výrazové stránce pestré. Tklivý part sólové violy místy podpořený klarinety a flétnami zaujal především ze zvukového (témbrového) hlediska.
Závěr koncertu, stejně jako tomu bude i v závěru festivalu, patřil opeře Příhody lišky Bystroušky. Kateřina Kněžíková (Bystrouška) s Václavou Krejčí Houskovou (Zlatohřbítek) nechaly diváky nahlédnout do připravované inscenace svým duetem, jež navazoval na zmíněnou odlehčenější notu. Jak po pěvecké, tak po herecké stránce se jednalo o roztomilou namlouvací scénu, po níž následovalo poslední číslo večera – duet Svatopluka Sema (Revírník) a Adély Plachetkové (Skokánek), opět výkonem obou interpretů suverénní.
Ochutnávkový večer splnil vše. Diváci se dočkali odhalení festivalového programu Janáček Brno 2024, který je vskutku nabitý. Zároveň si však už teď rok dopředu mohli vychutnat skvělé výkony umělců, na nichž se za rok mohou opět těšit.
Program:
Vítězslava Kaprálová: Suita rustica op. 19
Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy – árie Sv. Čecha č. 16
Antonín Dvořák: Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53, B108
Pavel Haas: Předehra pro rozhlas pro malý orchestr, 4 mužské hlasy a recitaci
Leoš Janáček: Její pastorkyňa – modlitba Jenůfy
Bohuslav Martinů: Variace na slovenskou píseň (instrumentace Martin Wiesner)
Leoš Janáček: Káťa Kabanová – scéna Káti „Proč lidé nelétají“
Bohuslav Martinů: Suita z baletu Kdo je na světě nejmocnější
Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky – duet Lišky a Lišáka a závěr opery
Robert Kružík – dirigent, violoncello
Kateřina Kněžíková – soprán
Václava Krejčí Housková – mezzosoprán
Svatopluk Sem – baryton
Josef Špaček – housle
Tadeáš Hoza – baryton
Ondřej Koplík – tenor
Vít Nosek – tenor
Jan Šťáva – bas
Pavel Čeněk Vaculík – recitace
Orchestr Janáčkovy opery NdB
4. listopadu 2023 v 19h, Mahenovo divadlo
