Koncert Brno Contemporary Orchestra konaný v úterý 16. června na nádvoří brněnského hradu Špilberk nabídl publiku možnost si poslechnout hradní zvonkohru v docela jiném hávu – jako sólový hudební nástroj. Večer nazvaný Vězeňské zvony odkazoval nejen na existenci a funkci zmíněné zvonkohry, ale také na spletitou historii samotného hradu. V rámci koncertu se divákům představila cembalistka Daria Savvateeva, sopranistka Irena Troupová a Petr Hladík jako hráč na zvonkohru.
Začátek koncertu ovlivnil déšť, kvůli kterému musela být první skladba přerušena. Po domluvě se však orchestr se sólisty a dirigentem vrátil zpátky na pódium.
Dílo A l`ile de Goree řeckého skladatele a architekta Iannise Xenakise (1922–2001) je inspirováno trhem s otroky na senegalském ostrově Gore. Skladatel jej napsal pro cembalo a dvanáct nástrojů v jeho charakteristickém matematicko-stochastickém stylu. I když se jedná o různorodé bloky plné bohaté rytmiky a barevné sonority, první půlka skladby se jevila jako intonačně i souhrou mírně neukotvená – nejspíše díky situaci s počasím a určité nervozitě muzikantů. Daria Savvateeva se role cembalistky v tak těžkém partu zhostila se ctí. Její výkon, stejně jako výkon orchestru, byl obdivuhodný, snad bylo jen trochu škoda, že při nevydařených místech sólistka nechala na sobě znát nespokojenost skrze mimiku. V posluchačsky takto náročné skladbě si běžný divák překlepů či podobných nedostatků totiž nevšimne.
Druhou skladbou programu byla objednávka od skladatelky a dokumentaristky Elišky Cílkové s názvem Archeon. Autorka ji dle zadání zkomponovala pro hradní zvonkohru s doprovodem orchestru a o skladbě se vyjádřila takto: „Název skladby odkazuje k archeím – mirkoskopickým organismům, které patří k nejstarším formám života na zemi. Jsou schopné přežívat v extrémních podmínkách tam, kde se život zdá být nemožný. Jejich tichá vytrvalost a prastarý původ se stávají metaforou pro zvony, jejichž hmota i hlas přetrvávají staletí.“
Kompozice začíná sólovou zvonkohrou, která však jednotvárným zvoněním připomíná běžné zvony kostelů. Až posléze se u zvonkohry přidávají další tóny a melodika narůstá na rozměru. Orchestr pod zvony vytváří neotřelou a funkční barevnou plochu z různých zvuků – např. vibrafon, na který se hraje smyčcem, flažolety, foukání do nástroje atd. Cílková zvonkohru jako sólový nástroj do svého díla zakomponovala s citem, za což si také vysloužila vřelý potlesk.
Úryvky textů z románů Čevengur a Svatební jáma Andreje Platonova zpracoval ruský soudobý skladatel Dmitrij Kourliandski ve své skladbě Innermost man pro soprán a orchestr. Dílo se skládá z několika částí, které se pravidelně opakují. Autor text rozkládá do jednotlivých slabik, které následně střídá vokalizační plocha připomínající nářek, vzdechy a křik. Sólový part v podání Ireny Troupové nebylo zpočátku dobře slyšet a v ozvučení zanikal pod orchestrem. Po chvíli však technici vše napravili a sopranistku zvukově vytáhli. Výkon Troupové, stejně jako orchestru, lze označit za zdařilí a po výrazové stránce poutavý.
I když předpověď počasí vypadala všelijak, ansámblu se podařilo koncert uskutečnit celý i se závěrečnou Schnittkeho suitou z filmové hudby ke slavnému Konci Petrohradu od Vsevoloda Pudovkina. Jak je u skladatele známo, koncert byl zakončen polystylovou, místy groteskní, jindy ironickou muzikou, která v mnohém odlehčila závažnost i posluchačskou náročnost předešlých skladeb.
Program:
Iannis Xenakis – A l`ile de Goree pro cembalo a orchestr (1986)
Eliška Cílková – Archeon – objednávka pro zvonkohru a BCO
Dmitri Kourliandski – Innermost man pro soprán a orchestr na texty Andreje Platonova (2002)
Alfred Schnittke – The End of St. Petersburg, Concert Suite (1992)
Daria Savvateeva – cembalo
Irena Troupová – soprán
Petr Hladík – špilberská zvonkohra
Brno Contemporary Orchestra
Pavel Šnajdr - dirigent
V úterý 16. července 2026 ve 20h, Velké nádvoří hradu Špilberk
Zatím nebyl přidán žádný komentář..