Hudba olomouckých kapelníků znovu ožila

6. září 2021, 18:00
Hudba olomouckých kapelníků znovu ožila

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.

První ze zmiňovaných a hodnocených koncertů se konal 28. srpna ve slavnostním sále Klášterního Hradiska a vystoupila na něm Musica figuralis pod vedením Marka Čermáka. Na programu byla díla Josepha Puschmanna, moravského skladatele a od roku 1777 kapelníka olomoucké katedrály. Byla by nicméně chyba domnívat se, že se jednalo pouze o lokální skladatelský talent. Puschmannovy skladby se vyskytují v mnoha evropských hudebních sbírkách a ještě předtím, než přijal službu u katedrály, působil ve službách barona Skrbenského v Hošťálkovech či jako kapelník slezského zemského hejtmana v Opavě, hraběte Ignáce Dominika Chorynského.

Festivalový koncert se zaměřil na Puschmannovu světskou tvorbu. Zazněly jeho skladby Symfonie c moll, Houslový koncert G dur a Symfonie Es dur. První titul večera, symfonie c moll, představuje zatím jedinou známou mollovou symfonii autora. Je pozoruhodná mj. svými náhlými melodickými dynamickými, rytmickými i výrazovými kontrasty. Temný a zádumčivý hudební motiv se tady v okamžiku dokáže proměnit v energickou a strhující hudební plochu s bezmála jásavým charakterem. Nejen skladatel, ale především interpreti s těmito kontrasty dokázali zručně pracovat. Ansámbl pod vedením Marka Čermáka přecházel mezi vyhrocenými dynamikami se strhující přesností a s jasným hudebním záměrem. Velkou pochvalu zaslouží také žesťová sekce v čele s lesními rohy, jejichž závěrečné „zářezy“ výtečně podtrhly např. přirozenou gradaci první věty. Puschmannova hudba však není pouze energická a dramatická, naopak, skladatel dává velký prostor také lyrickým náladám, jak je patrné např. z druhé věty Symfonie c moll, nebo ještě více z jeho Houslového koncertu G dur. V této skladbě vystoupila s tělesem Musica figuralis také houslistka Martyna Pastuzska. Puschmannův koncert využívá hojně tzv. umělých flažoletů, ze kterých staví něžné a takřka pastorální plochy. Co však osobně oceňuji na Puschmannově skladbě nejvíce, je jeho cit pro výstavbu fráze, a především jeho zacházení se sólistou. Ten zde totiž není degradován na pouhý virtuózní prvek (ačkoliv je pravda, že doba prázdné virtuozity měla teprve přijít), ale naopak mnohdy přednáší zdánlivě prosté hudební fráze, které se pozvolna rozvinou do melodické, rytmické a výrazové bohatosti. Sólistka se svého úkolu zhostila výtečně. Křehké motivy v pianissimo dynamice byly „nadýchané“ a hrány „lehkou rukou“, naopak ve vyhrocenějších částech se umělkyně nebála sáhnout k mnohem drsnějšímu hudebnímu projevu. Večer uzavřela neméně povedená Symfonie G dur, dramaturgicky šikovně zvolena na konec programu – její rychlý spád, jásavý charakter a místy strhující dramatičnost byly ideálními tečkami za vydařeným koncertem.

V pořadí druhá sobota–4. září 2021 – zavedla návštěvníky festivalu do kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů. Zde v nastudování Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka zazněla v obnovené světové premiéře Missa Carolina barokního skladatele Philippa Jakoba Rittlera, který se až v poslední době těší zasloužené pozornosti jak odborné veřejnosti, tak interpretů. Doposud byla známější spíše jeho komornější díla, Missa Carolina tak představuje nový mezník našeho poznání této skladatelské Rittlerovy tvorby. Kromě instrumentalistů vystoupili sólisté Kateřina Šujanová (soprán), Yvetta Fendrichová (soprán), Monika Jägerová (alt), Ondřej Múčka (tenor) a Jaromír Nosek (bas).

Mši zahájila intráda v podobě Sonata à 3, ve která hned z kraje večera zazářili houslistka Elen Machová a clarinista Petr Jurášek. Ostatně žesťová sekce, která byla v díle hojně zastoupena, si celkově zaslouží velkou pochvalu. Ačkoliv na začátku mše (po chorálu) nebylo spojení žesťů a zbytku orchestru zcela přesvědčivé, prakticky záhy již všechny rytmické a intonační nečistoty vymizely. O skvělý přednes chorálu se postaral Ondřej Múčka a hned poté následovalo Kyrie a Gloria. Rittlerova hudba je myšlenkově hluboká, vážná, a přesto plná radosti – vážná polyfonní práce se zde snoubí s melodickou invencí a bohatství instrumentace zaručuje zvuk plný lesku. V rámci Graduale zazněla také Sonata la Pia Giovanniho Legrenzi s tísnivou stoupající chromatikou v závěru první části a také Ciacona in g Georga Muffata pro varhany, jejíhož provedení se chopil Marek Čermák.

obs_Societas Incognitorum_foto_daniel_berka

Také zpěváci předvedli výtečné výkony – nádhernou barvou hlasu a citlivým provedením zaujala především altistka Monika Jägerová. Výborným frázováním a prací s barvou hlasu oslnil rovněž tenorista Ondřej Múčka. Potěšil i srozumitelný a pevný bas Jaromíra Noska. Trochu nespojitě však na společných místech působily sopranistky. Zatímco se každá sama za sebe mohla pyšnit kvalitním nastudováním a hezkou barvou hlasu, ve společných částech jako by právě barvy hlasů obou zpěvaček šly proti sobě. Rozhodně se však nejednalo o zásadní nedostatek a věřím, že v řadách posluchačů se najdou i tací, kterým naopak harmonie sopránů veskrze lahodila. Zmínku si zaslouží také sborové části, ve kterých Rittlerova hudba dosahovala obzvláštního lesku a dramatického účinku.

Sobotní koncerty Olomouckého barokního festivalu představily v provedení dvou různých hudebních těles hudbu zatím nepříliš známých, avšak bezpochyby pozoruhodných autorů, jejichž dílo by mohlo (a vpravdě i mělo!) být vítaným obohacením i dalších hudebních programů a festivalů. Tváří v tvář nepopiratelné kvalitě skladeb Philippa Jakoba Rittlera a Josepha Puschmanna se zdá skoro nemyslitelným, že by taková hudba měla znovu upadnout v zapomnění.

Pocta Josephu Puschmannovi – 28. 8. 2021

Martyna Pastuzska – sólistka housle

Marek Čermák – umělecký vedoucí

Musica figuralis

Obsazení:

Hoboje: Małgorzata Kluźniak, Petra Karpíšková

Fagot: Petr Budín

Lesní rohy: Rudolf Linner, Juraj Ofúkaný

Klariny: Petr Jurášek, Karel Beránek

Housle: Martyna Pastuszka, Aleksandra Radwańska,

Bartłomiej Fraś, Dominika Małecka,

Antonina Krzyżowska, Vojtěch Zajíc

Viola: Martin Stupka

Violoncello: Petr Mašlaň

Violon: Ján Krigovský

Tympány: Lukáš Krejčí

Cembalo: Marek Čermák

Program koncertu:

Joseph Puschmann (1738-1794)

Symfonie c moll

Houslový koncert G dur

Symfonie Es dur

 

Missa Carolina – 4. 9. 2021

Intrada: P. J. Rittler (1639? - 1690) - Sonata à 3

Introitus: Statuit ei Dominus (Chorál)

Kyrie, Gloria: P. J. Rittler – Missa Carolina

Graduale: Giovanni Legrenzi (1626 –1690) – Sonata la Pia à 2

Credo: P. J. Rittler – Missa Carolina

Ofertorium: Georg Muffat (1653 –1704) – Ciacona in g (organo solo)

Sanctus: P. J. Rittler – Missa Carolina

Communio: Fidelis servus (Chorál)

Agnus Dei, Dona nobis: P. J. Rittler – Missa Carolina

Soli:

Kateřina Šujanová – soprán

Yvetta Fendrichová – soprán

Monika Jägerová – alt,

Ondřej Múčka – tenor

Jaromír Nosek – bas

 Sbor:

Aneta Podracká Bendová – soprán

Linda Nepivodová – soprán

Tamara Kubandová – alt

Ivan Nepivoda – tenor

Martin Šujan – bas

 Orchestr:

Clarina: Petr Jurášek, Jaroslav Kocůrek

Cink: Richard Šeda, Barbora Mišoňová

Trombon: Ondřej Sokol, Stanislav Penk, Pavel Novotný

Housle: Elen Machová, Eva Kalová

Viola: Veronika Svačinová, Braňo Larich, František Kuncl

Varhanní pozitiv: Marek Čermák

Violoncello: Dalibor Pimek

Violon: Lukáš Verner

Foto Daniel Berka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce