Hudebně krásná, přesto lehce nedramatická Manon Lescaut

Hudebně krásná, přesto lehce nedramatická Manon Lescaut

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).

Pucciniho Manon Lescaut, jenž náleží těsně před skladatelovo vrcholné období, vychází z novely Histoire du chevalier des Grieux et de Manon Lescaut od Antoine François Prévosta. Na libretu postupně pracovali Ruggero Leoncavallo, Marco Praga, Giuseppe Giacosa, Domenico Oliva a Luigi Illica s přispěním nakladatele Giulia Ricordiho a skladatele samotného. Galimatyáš v. autorství libreta způsobil, že nikdo z autorů nebyl uveden na titulní straně originální partitury. Množství autorů a celkové zmatky při tvorbě libreta mohly mít částečně za následek, že libreto není samo o sobě tak dramatické, jak jsme zvyklí například u Bohémy či dalších Pucciniho pozdějších děl a opera tedy představuje pro režii docela velký oříšek.

Režie Štěpána Pácla ve spolupráci se scénografií Dragana Stojčevského a choreografií Andrey Miltnerové se pokusila tuto překážku překonat a je potřeba poznamenat, že do jisté míry poměrně úspěšně. Scéna byla založena na vymezení hracího prostoru ze tří stran stěnami v barvě dřeva. V bočních zdích byly čtvery dveře na každé straně. Nejvýraznějším scénografickým prvkem byly velké vějíře zavěšené ze stropu a okna vějířovitého tvaru vyřezaná v zadní stěně. Z prostředního okna byl ve druhém dějství odebráním spodního dílu vytvořen vchod, v posledním aktu byla tato okna kompletně zakryta. Ve třetím jednání byla v zadní části místo dřevěné zástěny plenta připomínající velké kontejnery určené pro převoz nákladu na lodích. Povedenou součástí scény byla reflexní podlaha, která, když zrovna nebyla zakrytá kobercem či plochou evokující loď, pomocí nasvícení házela odlesky na dřevěné stěny, což vytvářelo krásný vizuální prvek, který podpořil celkový vjem z části prosté, přesto vizuálně atraktivní scény.

54310633098_c792d26a2c_c

Choreografie Andrey Miltnerové dodávala drobnými tanečky jednotlivým scénám na dynamičnosti, což byl vyloženě povedený tah. Některé ze scén v režijním uchopení Štěpána Pácla totiž působily těžce staticky. To platilo zejména tam, kde spolu interagovaly pouze dvě postavy. Zmíněné vstupy tanečnic tak alespoň částečně tento neduh vyrovnávaly. Jak ale bylo uvedeno výše, nedramatičnost vychází z velké míry z libreta samotného a zdaleka to není možné vyčítat pouze režii. V inscenaci se naopak objevilo několik prvků, které byly velice povedené. Byli to například čtyři portýři se zrcadly, kteří ve druhém dějství obklopovali Manon a znázorňovali tak její kochání se bohatstvím, kterým ji Geronte zahrnul. Zároveň jako by protagonistce nastavovali sociální zrcadlo a znázorňovali marnivost, ke které se Manon uchýlila. Vydařená byla také ilustrace izolovanosti Manon a Renata v posledním dějství, kdy se sami nacházeli mezi – tentokrát kompletně - uzavřenými dřevěnými zdmi.

Naopak jako velice zvláštní se jevilo umístění postav v oblecích připomínající katolické duchovní do scény, kde se hlavní hrdinka učí tanci. Podivná byla i nasazovací zlatá křídla, která jejich kleriky doplňovala. Ostatní kostýmy, které vytvořila Linda Boráros, byly poměrně tradiční a v inscenaci dobře fungující. Manon byla nejprve oděna do modrých, posléze honosných červených šatů a v závěru opery už jen do prostého oblečení v tělové barvě, které bylo identické s prostitutkami cestujícími do vyhnanství. Hlavní mužské postavy byly kostýmovány do různých variací pánských obleků, ze kterých vizuálně vyčnívaly pestrobarevné oděvy Geronta di Ravior. Členové sboru měli z velké části kostýmy korespondující s dobou, do které je děj opery zasazen. V hostinci to byly obleky městského obyvatelstva, čí šedé šaty, v Geronteho sídle kromě zmíněných kněžských hábitů také červené fraky a ve třetím aktu typické dělnické oblečení. Výraznými barvami obleků byly zvýrazněny například postavy Tanečního mistra nebo Parukáře. Kromě zvláštního oblečení obecenstva při Manonině tanci ve druhém dějství byly kostýmy povedené a jejich spíše tradiční orientace se scénou a režií fungovala dobře.

Hudební výkony sboru pod vedením Pavla Koňárka, i orchestru pod taktovkou Ondreje Olose byly zdařilé. Ačkoliv se v úvodu opery objevilo několik míst, kde došlo k mírnému rytmickému rozhození uvnitř orchestru i mezi orchestrem a sborem, posléze byly tyto nedostatky napraveny a k výraznějším problémům již nedocházelo. Oproti tomu intonace muzikantů i sboristů byla výborná po celou dobu trvání operní inscenace. Za zmínku stojí výtečné sólové vyhrávky některých nástrojů, z nichž nejvíce zaujala flétna svým sametovým tónem. Naprosto suverénní byly výkony sólistů. Představitelé vedlejších postav Vít Nosek (Edmondo), Josef Škarka (Hospodský, Námořní kapitán), Petr Levíček (Taneční mistr), Jitka Klečanská (zpěvák), Pavel Valenta (Lampář) a David Nykl (seržant z kasáren) přirozeně nedostali tolik prostoru jako ústřední čtveřice, přesto dokázali z těchto epizodních rolí dostat maximum. Během jejich vstupů nedošlo k intonačnímu zaváhání, byly dobře sezpívaní s orchestrem a také byli vždy dobře slyšet.

54310810270_b3772a0393_c

Podobně tomu bylo i u čtveřice hlavních postav. Zdeněk Plech (Geronte di Ravior) i Jiří Brückler (Lescaut) dokázali kromě čistého zpěvu podpořit své výkony i dobrým herectvím a z nepříliš dramatického libreta vyždímali, co se dalo. Výborný herecký výkon podal i představitel Renata des Grieux Peter Berger. Od dokonalého pěveckého výkonu ho lehce vzdálilo pouze – na můj vkus až příliš silné – vibrato na některých delších tónech. Berger to přesto dohnal výtečnou intonací a zdařilou expresivitou svého projevu. V inscenaci nejvíce zářila představitelka ústřední postavy Manon Lescaut Jana Šrejma Kačírková. Dokázala svoji nádhernou a plnou barvu hlasu spojit s křišťálově čistou intonací, výborným herectvím a často opravdu silnou expresivitou, která celé interpretaci jejího partu dodávala šmrnc. Podobně jako ostatní sólisté se navíc nikdy v celkovém zvuku neztrácela, i když se musela vypořádat například s často dynamicky silným (nemyšleno negativně) zpěvem sboru.

Ačkoliv byla režie místy lehce statická, a inscenace ne vždy působila rychlým spádem, lze to z velké části připsat na vrub libreta samotného. Hezké kostýmy a vizuálně zajímavé scény v kombinaci s dobrou hrou orchestru lze ocenit podobně jako povedené sbory a excelentní výkony sólistů. Úhrnem lze nové uvedení Pucciniho Manon Lescaut v podání operního souboru Národního divadla Brno označit za přinejmenším povedené.

Giacomo Puccini: Manon Lescaut

libreto: Luigi Illica, Marco Praga, Giulio Ricordi a Domenico Oliva

hudební nastudování a dirigent: Ondrej Olos

režie: Štěpán Pácl

scéna: Dragan Stojčevski

kostýmy: Linda Boráros

světelný design: Přemysl Janda

choreografie: Andrea Miltnerová

dramaturgie: Patricie Částková

sbormistr: Pavel Koňárek

osoby a obsazení:

Manon Lescaut: Jana Šrejma Kačírková

Lescaut: Jiří Brückler

Renato des Grieux: Peter Berger

Geronte di Ravior: Zdeněk Plech

Edmondo: Vít Nosek

Hospodský: Josef Škarka

Taneční mistr: Petr Levíček

Zpěvák: Jitka Klečanská

Lampář: Pavel Valenta

Námořní kapitán: Josef Škarka

Seržant z kasáren: David Nykl

Parukář: Václav Fiala

sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB, tanečníci

pátek 7. 2. v 19 hodin, Janáčkovo divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Festival Concentus Moraviae představil v neděli 7. června na Zámku Valtice již šestnáctý koncert tematicky zasvěcený číslu 4. Festival pozval čtyřčlenné soubory nejrůznějšího nástrojového uskupení a žánrů, které si připravily koncerty po celé Moravě a Dolním Rakousku s kvartetovým repertoárem. V tomto duchu se ve valtickém barokním divadle odehrál ve spolupráci s organizací Young Classical Artists Trust koncert zaměřený na světovou hudbu v podání mezinárodního Fibonacci Quartet. Mladé kvarteto, konkrétně Kryštof Kohout a Luna De Mol na housle, Elliot Kempton na violu a Findlay Spence na violoncello, zvolilo vrcholnou tvorbu Leoše Janáčka (1854-1928) a Bély Bartóka (1881-1945).  více

Býti kvartetem – téma 31. ročníku festivalu Concentus Moraviae přináší do moravských měst čtyřčlenná uskupení smyčcového i nesmyčcového obsazení. Do Boskovic zavítal vokální soubor Graindelavoix s uměleckým vedoucím Björnem Schmelzerem, který na festival přijel se svým ansámblem již potřetí. Tento multidisciplinární soubor se sídlem v Antverpách se věnuje především provádění středověké polyfonie. Je známý pro svůj nekonvenční přístup k historickému chápání polyfonní praxe a zakládá si na neotřelém pojetí estetické interpretace.  více

Tématem 31. ročníku festivalu Concentus Moraviae je Býti kvartetem. Symbolickou čtyřkou provází celá dramaturgie festivalu a na včerejším koncertě v Mikulově tomu nebylo jinak. Kritiky oceňovaný český soubor Pavel Haas Quartet zaměřující se na východoevropské mistry komorní hudby se stal rezidenčním souborem letošního festivalu. Pro pondělní koncert připravil program soustředěný na Antonína Dvořáka (1841–1904) a jeho přátelství s Johannesem Brahmsem (1833–1897). Předchozí nedělní večer (31. května) přednesli v Kurdějově výběr pěti kusů ze sbírky Cypřiše pro smyčcové kvarteto, B 152 a s Borisem Giltburgem – špičkovým klavíristou mezinárodního významu a se širokým repertoárem – provedli Brahmsův první klavírní kvartet. Následující koncert na zámku Mikulov byl volným navázáním programu, kdy zaznělo zbývajících sedm částí z Dvořákové sbírky a od Johannese Brahmse jeho poslední Klavírní kvartet č. 3 c moll, op. 60více

Do čtvrté dekády existence vstoupil ve čtvrtek 29. května festival Concentus Moraviae, jehož XXXI. ročník byl slavnostně zahájen v Historickém sále zámku ve Slavkově u Brna. Právě tento vstup se promítl i do tématu letošního ročníku: Býti kvartetem. Jak už samotné motto napovídá, programy koncertů se soustředí zejména na hudbu pro kvarteta, někdy samotná, jindy obohacená o další muzikanty. Ačkoliv největší podíl mají jednoznačně kvarteta smyčcová, na programu letošního ročníku najdeme například i koncerty klarinetového, vokálního, bicího či violoncellového kvarteta. Zahajovací koncert byl ale každopádně svěřen „zlaté klasice“ a v podání Pavel Haas Quartetu (Veronika Jarůšková a Marek Zwiebel – housle, Šimon Truszka – viola a Peter Jarůšek – violoncello) zazněla díla Vítězslavy Kaprálové a Antonína Dvořáka. Není náhodou, že slavnostní zahájení bylo svěřeno právě tomuto tělesu. Soubor Pavel Haas Quartet je letošním rezidenčním souborem festivalu.  více

Měřítkem jakéhokoli ocenění v umění se stal filmový Oscar. V hudebním průmyslu jsou jeho paralelou Gramophone Awards, kterých má letošní rezidenční soubor festivalu Concentus Moraviae ve vitrínce hned pět. Zůstaneme-li v hollywoodských přirovnáních: Pavel Haas Quartet se už pěkných pár let drží na prvních příčkách kvartetního celosvětového A-listu. Vystupuje v nejvěhlasnějších koncertních síních včetně Wigmore Hall v Londýně, Philharmonie a Konzerthaus v Berlíně, Musikverein ve Vídni či Carnegie Hall v New Yorku. BBC Music Magazine PHQ zařadil mezi deset nejlepších smyčcových kvartet všech dob. Cenami ověnčené nahrávky jim exkluzivně vydává domácí legendární label Supraphon. PHQ zůstává věrný i festivalu Concentus Moraviae, kam se jako rezidenční soubor vrací po deseti letech. Rozhovor poskytl violoncellista Peter Jarůšek, který je letos zároveň jedním z festivalových dramaturgů.  více

Na průřez německou barokní tvorbou lákal cyklus Rajhradské barokní večery 2026 při druhém, májovém koncertu. Soubor Castello in Aria rozezněl v neděli 24. května prostory kapitulární kaple benediktinského opatství v Rajhradě skladbami Johanna Rosenmüllera, Heinricha Schütze a Johanna Sebastiana Bacha. Umělecký vedoucí souboru a hráč na cembalo a pozitiv Vít Bébar před každým číslem krátce představil kompozici i skladatele.  více

Možná jste si podobně jako já už mnohokrát položili otázku, jak se rodí operní režiséři. Co mladého umělce přivede k tomu, že se nepostaví na jeviště nebo za pult, ale rozhodne se operu rovnou inscenovat. S Jakubem Janem Černým, studentem operní režie na HF JAMU, který se právě nyní v roli asistenta režiséra podílí na vzniku netrpělivě očekávané inscenace Straussovy operety Netopýr v Opeře Národního divadla Brno, jsme si povídali o jeho cestě k režisérské židli.  více

Vila Löw-Beer se stala dějištěm koncertního projektu s názvem Bílé útesy doverské, v němž soubor Ensemble Opera Diversa pod vedením dirigenta Patrika Červáka představil sondu do britské tvorby pro smyčcový orchestr. Programový výběr sjednotil autory různých generací 20. a 21. století, přičemž klíčovým aspektem večera bylo uvedení tří děl v české premiéře. Volba komorního prostoru secesní vily korespondovala s charakterem vybraných kompozic, které v mnoha ohledech vyžadovaly vysokou míru interpretační intimity i precizní práci s akustickým detailem. Namísto tradičního abonentního schématu vsadil ansámbl na sevřený, tematicky ukotvený blok, jenž i přes svou střídmou časovou dotaci nabídl ucelený vhled do ostrovní instrumentální a vokálně-instrumentální tvorby.  více

Již před několika měsíci se uskutečnil křest prvního CD ansámblu MusEquality, jenž si klade za cíl otevírat nové interpretační možnosti klasické hudby prostřednictvím vlastních aranží vycházejících z lidových kořenů a neobvyklé instrumentace. Kombinace dvou houslí, akordeonu, cimbálu a kontrabasu vytváří podmínky pro novou interpretaci skladeb, která ctí jejich původní charakter a současně odhaluje další, dosud méně zřetelné výrazové i zvukové vrstvy.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří se poslední dubnový den uskutečnil další koncert XXIII. ročníku prestižního cyklu staré hudby „Barbara Maria Willi uvádí…“. Dramaturgyně cyklu tentokrát představila originální koncepci s názvem „cembalo-mix“. Tento ambiciózní projekt propojil tři generace interpretů a nabídl posluchačům ucelený pohled do vývoje cembalové hudby od přelomu 16. a 17. století až po žhavou současnost. Potvrdil takto, že cembalo není jen historickým artefaktem, ale živým nástrojem s obrovským výrazovým potenciálem.  více

Festival Concentus Moraviae už 31. rokem přináší koncerty do všech koutů Moravy s občasnými výjezdy za hranice České republiky. To byl případ i letošního prologu, který se odehrál v italské Cremoně a vystoupila na něm tři smyčcová kvarteta, která jasně naznačila téma letošního ročníku „Býti kvartetem“. Ještě před slavnostním zahájením, které se uskuteční za měsíc ve Slavkově u Brna, vystoupila při speciálním festivalovém galavečeru v úterý 28. dubna v brněnském Besedním domě patronka festivalu Magdalena Kožená. Společně s theorbistou Azulem Limou provedla program sestavený především z raně barokních skladeb, které ovšem doplnily i výlety do hudební současnosti.  více

V sále Janáčkova divadla se ve čtvrtek 16. dubna 2026 uskutečnil předposlední abonentní koncert sezony, v němž Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese představila dramaturgický dialog dvou stěžejních děl vídeňské moderny. Program s názvem „Památce anděla“ postavil do kontrastu introspektivní houslový koncert Albana Berga a monumentální symfonickou báseň Richarda Strausse. Obě kompozice sjednocuje ukotvení v konkrétních mimohudebních podnětech, které však skrze sevřenou hudební formu přerůstají v univerzální sdělení.  více

Brno jako člen sítě UNESCO Creative Cities Network v oblasti hudby dlouhodobě rozvíjí mezinárodní spolupráci s dalšími kreativními městy. Jedním z nich je i polská Bydhošť, která je stejně jako Brno součástí této prestižní sítě. Právě z tohoto partnerského města do Brna míří kapela Skraj, která vystoupí v rámci koncertního večera Hraničny Disonans.  více

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Nejčtenější

Kritika

Festival Concentus Moraviae představil v neděli 7. června na Zámku Valtice již šestnáctý koncert tematicky zasvěcený číslu 4. Festival pozval čtyřčlenné soubory nejrůznějšího nástrojového uskupení a žánrů, které si připravily koncerty po celé Moravě a Dolním Rakousku s kvartetovým repertoárem. V tomto duchu se ve valtickém barokním divadle odehrál ve spolupráci s organizací Young Classical Artists Trust koncert zaměřený na světovou hudbu v podání mezinárodního Fibonacci Quartet. Mladé kvarteto, konkrétně Kryštof Kohout a Luna De Mol na housle, Elliot Kempton na violu a Findlay Spence na violoncello, zvolilo vrcholnou tvorbu Leoše Janáčka (1854-1928) a Bély Bartóka (1881-1945).  více