Il Giardino Armonico – v zahradách harmonie a dokonalosti

26. červenec 2023, 11:00
Il Giardino Armonico – v zahradách harmonie a dokonalosti

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.

Večer zahájil Koncert pro smyčce a basso continuo e moll RV 134 Antonia Vivaldiho charakteristický fugovým nástupem a výrazným sestupným rytmicko-melodickým motivem rotujícím v průběhu věty mezi všemi hlasy. Již úvodní věta první skladby dávala tušit, že se soubor pyšní nejen famózní intonační a rytmickou přesností a sehraností, ale především zcela osobitým zvukem a přístupem k hudebnímu frázování. Následující Koncert h moll pro čtvery housle, violoncello, smyčce a basso continuo RV 580 – jedna z Vivaldiho nejproslulejších skladeb – tento dojem ještě umocnil. Zvuk italského seskupení je křišťálově průzračný, vybroušený, ale především plný energie, která do velké míry vyrůstá z účelných akcentů, osobitého nakládání s dynamikou a mnohdy netradičního frázování. Právě jedinečné spojení dynamiky a frázování, ve kterém jedno dle potřeby ovlivňuje druhé a proplétá se ve vzájemné symbióze, je možným klíčem (nepochybně jedním z mnoha) k charakteristickému zvuku Il Giardino Armonico. Nepochybně k němu však přispívá, že každý z hráčů je technicky, a především výrazově na virtuózní úrovni. Při Koncertu h moll takto vystoupili sólově houslisté Dmitry Smirnov, Marco Bianchi, Liana Mosca a Francesco Colletti.

Právě koncertní mistr Dmitry Smirnov uhranul svým interpretačním výkonem v následujícím Koncertu op. 3 č. 6 g moll „L’arte del Violino“ Pietra Antonia Locatelliho. Cyklus dvanácti koncertů L‘arte del violino patří k nejvirtuóznějším dílům 1. poloviny 18. století (vyšel roku 1733), ale rovněž předurčil směřování a vývoj houslové hry a techniky. Svojí náročností se v mnoha ohledech může srovnávat s díly podstatně mladšími, která již plně těžila z popularity virtuosů. Šestý z koncertů však navzdory své nepopiratelné náročnosti není pouze přehlídkou dechberoucích technik – Koncert č. 6 g moll je melancholický, teskný, vášnivý a intimní. Dmitry Smirnov se sólového partu zhostil s maximálním pochopením a širokým emočním záběrem, který navíc korunoval technickou bezchybností. Sólové housle dostávají v Locatelliho Koncertu č. 6 výrazný prostor a zbytek tělesa se objevuje spíše jako občasný komentář sólových výstupů. Právě na dlouhých plochách sólových houslí byla zřejmá Smirnovova výrazová pestrost, která dávala opakujícím se motivům nové konotace a kontexty. Závěrečná věta Vivace pak svojí virtuozitou částečně evokovala i díla Niccola Paganiniho, který se narodil až takřka o padesát let později.

Virtuozita však nezůstala pouze u sólových houslí: následující Koncert pro zobcovou flétnu C dur RV 443 Antonia Vivaldiho dal příležitost samotnému Giovannimu Antoninimu. Dirigent a umělecký vedoucí souboru si určil poměrně závratné tempo, které technickou náročnost – avšak i působivost – skladby ještě umocnilo. Totéž platí také pro třetí (závěrečnou) větu Allegro molto, naopak ve druhé větě Largo dala Antoniniho interpretace vhodným akcentováním chromatiky a účelnou prací s dynamikou a tempem vyniknout především emotivnosti a melancholii Vivaldiho prostředních vět.

Závěr první poloviny večera patřil skladbě pro sólovou zobcovou flétnu The Actor with the Monkey (Herec s opičkou), druhé větě ze čtyřvěté skladby Chinesische Bilder (Čínské obrázky) od Isanga Yuna. Jednalo se současně o jediného zastoupeného skladatele 20. století. Hudební materiál věty je záměrně limitovaný a vychází z motivických buněk sestávajících ze dvou či tří not. Tyto buňky jsou pak dále rozvíjeny pomocí variací a kontrastů. V některých ohledech vychází hudba z idiomů různých typů východoasijských fléten. Výrazná je rovněž proměnlivá rytmika skladby, krouživé běhy či výrazné intervalové skoky. Uvedení podobného díla na programu sestavěném výhradně z barokních skladeb bylo odvážné, ale vyplatilo se. Zásadní změna faktury i stylu totiž ozvláštnila charakter koncertu, ale stala se rovněž osobitým zakončením první poloviny. Zakončením, které záměrně nechávalo mnoho nevyřčeného.

Druhá polovina programu se nesla ve výrazně temnějším a vážnějším duchu. Zahájila ji dvojice děl Antonina Vivaldiho – Sinfonia h moll „Al Santo Sepolcro“ RV 169, která plynule přešla v árii v Cum dederit z Nisi Dominus RV 608 v transkripci pro chalumeau. Toto spojení bylo tematické i hudebně působivé a vypovídá o důkladné přípravě dramaturgie pro tento koncert. Temná barva chalumeau se navíc výtečně pojila se zádumčivou melodikou díla.

Řadu interpretovaných skladatelů rozšířil Georg Friedrich Händel a jeho pětivěté Concerto grosso op. 6 č. 3 e moll HWV 321, které navázalo melancholickým Larghettem na tesknou transkripci Cum dederit. Soubor Il Giardino Armonico zde předvedl příkladnou práci s vnitřním pnutím a emočním působením vhodně zvolené dynamiky a temp. Hudebně působivý byl rovněž začátek čtvrté věty Polonaise, které hudebníci dodali těžký, ale až lidový nádech. Závěr večera patřil opět plynulému provázání dvojice skladeb. Tentokrát však pojítkem nebyla křesťanská tematika, nýbrž prostý hudební účinek. Zazněla závěrečná čtvrtá věta The Shepherd’s Flute (Pastýřova flétna) z Chinesische Bilder Isanga Yuna, na kterou navázal proslulý Koncert Es dur „La tempesta di mare“ RV 253 pro housle, smyčce a basso continuo Antonia Vivaldiho. Toto spojení opět potvrdilo, že těleso Il Giardino Armonico rádo a často pracuje s dramatem a využívá jej i tam, kde by jej mnozí nehledali. Sólového partu v rámci Koncertu Es dur se chopil opět Dmitry Smirnov, kterému Giovanni Antonini určil vskutku hraniční tempo. Smirnov ovšem dostál nárokům skladby bez sebemenších problémů, a to současně s výrazným frázováním, promyšlenou dynamikou i pestrostí výrazu a hlubokou citovostí.

Il Giardino Armonico nemají konkurenci – jejich hudební rukopis je tak jedinečný, až tvrzení, že se jedná o nejlepší světový ansámbl věnující se staré hudbě nezní rouhačsky či krátkozrace. I kdyby tomu tak nicméně nebylo, stále se jedná o soubor, který by si žádný milovník staré hudby neměl nechat ujít. Organizátorům Hudebního festivalu Znojmo patří upřímný dík, že po pěti letech světovou špičku autentické interpretace opět přilákali na jižní Moravu.

Il Giardino Armonico

Giovanni Antonini – dirigent

Concerto for strings and b.c in e minor, RV 134

Concerto in b minor for four violins, cello, strings and b.c., RV 580

P.A. Locatelli: Concerto grosso op. 3 no. 6

Isang Yun: “The Actor with the Monkey” from “Chinese pictures”

A. Vivaldi: Concerto for flautino in C major, RV 443

A. Vivaldi: Sinfonia in b minor, RV 169, Al Santo Sepolcro

A. Vivaldi: “Cum dederit” from Nisi Dominus transcription for chalumeau, strings and b.c.

G. F. Handel: Concerto grosso op. VI n. 3 in e minor

Isang Yun: “The Shepherd’s Flute” from “Chinese Pictures”

A. Vivaldi: Concerto E-flat Major, RV 253 "La tempesta di mare"

21. 7. 2023, jízdárna Louckého kláštera, Znojmo

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce