Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera.
Díla estonského autora Arvo Pärta jsou na brněnských podiích prováděna pravidelně, a tak není divu, že letos při narozeninovém výročí devadesáti let skladatele v koncertní řadě filharmonie figuruje program věnovaný právě této osobnosti. První půlka večera ovšem patřila hudbě arménského skladatele, Pärtova současníka a dobrého přítele Tigrana Mansurjana.
Koncert započal drobnou skladbou s názvem Tagh k pohřbu Páně z cyklu Tři taghy pro violu a bicí nástroje, jenž Mansurjan složil na přelomu tisíciletí. Každý z taghů (středověkých poetických zpěvů pojatých alegoricky) je zasvěcen jedné události Ježíšova života (ukřižování, pohřeb, zmrtvýchsvtání). Skladatel se v cyklu inspiroval zvukovou nahrávkou monodických taghů zakladatele arménské národní hudby Komitase, přičemž základ hudebního materiálu tvoří čtvrttónový systém. Překvapivé umístění sólistů Lukáše Krejčího a Juliána Veverici do rohů balkónu (po stranách varhan) se strohým osvětlením bylo příjemným zpestřením. Přednes obou interpretů vynikal rozvážností, poklidem a intimitou, kterou tento typ skladeb potřebuje. Když se v sále úplně zhaslo, na muzikanty plynule navázal zpěvák Aksel Daveyan hymnem Orhnerg – Novapet Bori a capella. Při každém novém verši byl sál postupně rozsvěcován, Daveyan prostupoval dál jevištěm a postupně se k němu přidával orchestr a sbor. Nosný, zvučný a barevně podmanivý hlas Daveyana výtečně korespondoval se sborem, jehož nastudování vynikalo dynamickou jednotou a hlasovou uhlazeností. Drobnou výtku bych snad měla ke srozumitelnosti textu, kdy sborový part místy zanikal pod zvukem filharmonie, který však působil adekvátně. Orchestr si v roli doprovodu vedl výtečně, přičemž si v tomto případě pochvalu zaslouží jednotně zahrané pizzicato.
Druhá část večera otevřela Pärtova skladba Arbos (1977) pro žesťové a bicí nástroje. Ve tří minutové drobotině se skladatel inspiroval větvením stromů, a tak hudební struktura vyrůstá na půdorysu proporčního kánonu. Když se publikum zaposlouchalo, mohlo v tomto díle zaznamenat Pärtovu techniku tintinnabuli, kterou po zvukové stránce podtrhávaly i jednotlivé nástupy kánonové melodie. Následoval další hudební vtípek z pera estonského autora pojmenovaný Kdyby Bach choval včely…, v němž prostupuje motiv B-A-C-H napříč nástroji. Skladba bohatá na zvukomalebnost tak odlehčila atmosféru před pomyslným vrcholem večera, kterým byla Berlínská mše. Pärt skladbu napsal během exilu roku 1990 a do klasické struktury mešního ordinaria vřadil kupříkladu vánoční a svatodušní aleluja či sekvenci Veni Sancte Spiritus. Provedení ze strany zpěváků a muzikantů bylo velmi zdařilé, i když se v sopránech objevilo pár intonačních zaváhání. Avšak uškodil mu nevhodný prostor sálu Besedního domu, který se zdál být v tomto případě akusticky nemilosrdný. Jednotlivé fráze a závěrečná amen nedostala kýženého vyznění – či spíše doznění – a všeobecně by provedení více vyhovoval chrámový prostor s dostatečným halem. Ten by totiž dopomohl k barevnému prolnutí úzké (místy záměrně disonantní) harmonie ve sboru a orchestru. Přes výše zmíněné výtky ale musím koncert a myšlenku propojit tyto dva skladatele v programu ohodnotit kladně.
Program:
Tigran Mansurjan – Tagh k pohřbu Páně, Orhnerg – Navapet Bari
Arvo Pärt – Arbos, Wenn Bach Bienen Gezüchtet Hätte…, Berliner Messe
Aksel Daveyan – baryton
Julián Veverica – viola
Lukáš Krejčí – bicí nástroje
Hard-Chor Linz
Alexander Koller – sbormistr
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
Čtvrtek 6. listopadu 2025 v 19 h, Besední dům Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..