Jello Biafra a jeho škola klasického punku

Jello Biafra a jeho škola klasického punku

Dead Kennedys už jsou dávno opravdu mrtví, ale Jello Biafra žije za všechny dohromady. Se svojí současnou kapelou The Guantanamo School of Medicine nezůstal na Flédě dlužen ze své pověsti vůbec nic. Byla to smršť, ale pokud člověk není na punku mentálně závislý, tak i trochu legrace a nostalgie.

Biafra po letech vystupování, nahrávání a aktivismu neubral nic ze své energie, entuziasmu ani radikálních postojů. Přibral jedině fyzicky a jeho blahobytný zjev byl v poněkud škodolibém kontrastu k odmítání konzumního a konvenčního přístupu k životu – působil podobně nepatřičně jako cigarety v ústech odpůrců nadnárodních korporací. Jeho show se ale sotva dá něco vytknout, ta usedlá ani blahobytná nebyla a prošla se slavnou historií od Dead Kennedys až po dnešek. Díky aktualizacím se sice třeba do legendární California Über Alles dostal Arnold Schwarzenegger místo původního Jerryho Browna, ale to byly vlastně jen detaily.

Jello Biafra vtrhl na pódium v šaškovském kabátě a jeho chování komického šamana připomnělo Michaela Kocába v lepších časech Pražského výběru. S odložením pestrého převleku šla ale všechna legrace stranou a celý set šlapal naplno a smrtelně vážně. Americké kapely naštěstí umějí i nejtvrdší muziku hrát s jakýmsi nadhledem a bez temné zarputilosti a The Guantanamo School of Medicine pravidlo neporušili. Stručně řečeno připomínají mix Dead Kennedys s Motörhead a jeli bez oddechu pořád dopředu a hodně svižně.

Biafra je evidentně ve formě a publikum k němu vzhlíží jako k božstvu. Pokud jste už před chvílí zachytili drobný rozpor mezi slovy „punk“ a „show“, tak jste se nespletli a nelze se mu vyhnout. Biafra je skutečně hvězda podle všech pravidel showbyznysu, je si toho bezpochyby dobře vědom a také se tak chová. Nevyprodává haly, velké kluby mu stačí, ale lidé za ním jdou a on nešetří ani starými hity, ani anarchistickým evangeliem. Je těžké nesouhlasit s věcmi, které říkal: obezřetnost a skepse k velkému byznysu, který manipuluje s vládami i parlamenty, je stále aktuálnější jak globálně, tak v našem malém potravinářském království. Od Biafry se ale taková kázání čekají stejně jako od Roberta Planta Whole Lotta Love.

Planta rovněž nezmiňuji náhodou, jeho koncert letos v červenci dostal na kolena přeplněné brněnské Rondo. Paradoxní je, že Plantovi domovští Led Zeppelin patřili ke gigantům rocku 70. let, jejichž mamutí koncerty a zdánlivě nedosažitelná virtuozita i bohatství částečně vyprovokovaly nástup lidového a obecně dostupného punk rocku. Sedmapadesátiletý Biafra dnes přehrává starý osvědčený model, zatímco o deset let starší Plant se ve své současné tvorbě od šablony Led Zeppelin odklonil kamsi k osobitému mixu kořenů rocku a k world music. Zcela společná byla oběma koncertům oddanost publika, které svým idolům slova málem odezíralo ze rtů ještě dřív, než byla vyslovena. Lépe by Biafrovu zástupu věřících asi vyšel věkový průměr: na Planta zřejmě přišlo víc dědků, na Biafrovi se motalo nepřehlédnutelné množství punkového dorostu.

Svoji anarchistickou chvilku si vybrala i Fléda. Klub nebyl vyprodaný, ale stejně jako Plantovo Rondo zcela jistě přeprodaný. V sále se skoro nedalo hýbat ani dýchat, což přispělo k pocitu pospolitosti, ale tak trochu jako z narvané tramvaje. Pokus o Flédu nekuřáckou je maximálně sympatický, ale zůstal jen u vyvěšených upozornění – kouřilo se stejně všude a pořadatele jsem za celý večer neviděl ani jednoho (když nepočítám kontrolu lístků u dveří).

Stejně se ale sotva našel někdo, kdo by se tím nechal odradit: „Křičte si na mě, bijte si mě, mučte si mě chlebovou polívkou! A stejně jsem nejšťastnějším chlapcem na světě – vždyť jsem viděl Jello Biafru!

Předkapela Telefon předvedla to lepší, co může český punk nabídnout, proti hlavním hvězdám měli příšerný zvuk: přebuzený a nesrozumitelný. Ony se ty obrovské Marshally nepoužívají pro nic a za nic, malé bedny velkým kouskům nenaučíš. Energii ale měli chlapci silnou a publikum bylo vstřícné, co si víc přát. Zahajující Hanbu jsem hanebně promeškal.

Jello Biafra and the Guantanamo School of Medicine. Předkapely Hanba a Telefon. 27. srpna 2015, Fléda, Brno.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Nejsem součást jukeboxu,“ prohlásil Robert Plant minulý rok pro časopis Rolling Stone, a měl pravdu. Kdo čekal od jeho koncertu pietní procházku starými hity Led Zeppelin, mohl by být i zklamaný. Včerejší večer v Brně ale byl v podstatě dokonalý výlet ke kořenům rockové hudby a k těm už dnes patří i Plantova domovská kapela.  více




Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

Nejčtenější

Kritika

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více