Poslední koncert 14. ročníku cyklu Bacha na Mozarta lákal v pondělí 8. června diváky do minoritského kostela sv. Janů na program, který čerpal z fondů kroměřížského hudebního archivu. V programu večera se propojily specifické liturgické formy s reprezentativními nároky tehdejší dvorské kultury. V podání SILENTIUM! ensemble pod vedením Tomáše Netopila a za sbormistrovské přípravy Terezy Válkové zazněly skladby Pavla Josefa Vejvanovského, Giovanniho Felice Sancese, Franze Ignaze Bibera a Philippa Jacoba Rittlera, z nichž některé zazněly v novodobé premiéře.
Kroměřížský hudební archiv se řadí k nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším hudebním sbírkám ve střední Evropě. Snad největší podíl na vzniku této kolekce měl olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, který je dnes vnímán především jako hudební sběratel a významný mecenáš tehdejší kultury. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato se zřízením biskupské (později arcibiskupské) kapely. Po dlouhou dobu byl ústřední osobností této kapely Pavel Josef Vejvanovský, který stál nejen v jejím čele, ale pro toto těleso také hojně komponoval. S Vejvanovským tak do větší či menší míry souvisely všechny v pondělí uvedené skladby.
Samý úvod byl každopádně věnovaný Giovannimu Felice Sancesovi (1600–1679) a jeho cyklu Salmi brevi a 8 voci in doi chori. Ačkoliv dnes Sances zdaleka nepatří mezi nejhranější skladatele, za jeho života byl vyhledávaným komponistou i učitelem zpěvu. Od roku 1636 působil jako zpěvák a později i kapelník na vídeňském císařském dvoře. V Salmi brevi Sances využívá střídání dvou sborů, v čemž je jasně patrná inspirace benátskou vícesborovou praktikou. Také u Sancesovy kompozice hraje velkou roli Vejvanovský: v kroměřížském archivu byla skladba dochována v jeho opise. Oproti původně avizovanému programu byl vynechán Magnificat a z cyklu tak zazněly pouze čtyři části. Provedení skladby se obešlo bez jakýchkoliv intonačních problémů mezi instrumentalisty i zpěváky. Samotný začátek působil lehce rozpačitě, ale během několika prvních taktů vše bylo napraveno.
Ačkoliv je za autora druhé skladby večera – Missy Orientalis – považován Pavel Josef Vejvanovský (cca 1633–1693) a jeho rukopis je v dochovaných materiálech v kroměřížském archivu jasně rozpoznatelný, je možné, ba možná i pravděpodobné, že autorství by mělo být připsáno někomu jinému a z Vejvanovského pera pochází pouze opis. Čisté zpěvy a intonace nástrojů zůstaly v podání jmenovaného souboru zachovány i zde a jediným výraznějším problémem místy byly zvukově lehce utopené party nízkých mužských hlasů. Zde je však potřeba poznamenat, že tyto zpěvní linky byly napsány opravdu velmi nízko a do velké míry se nacházely mimo pohodlný rozsah zpěváků.
Po přestávce přišlo na řadu jediné instrumentální dílo večera v podobě Sonaty IX in G Major Franze Ignaze Bibera (1644–1704), se kterým se Vejvanovský pravděpodobně seznámil už během studia na opavském jezuitském gymnáziu. Po Biberově odchodu z biskupových služeb do Rakouska, ho v jeho funkcích nahradil právě Vejvanovský. V Biberově Sonatě vyměnil na chvíli Tomáš Netopil taktovku za housle a publiku se představil také jako instrumentalista. Následovaly dvě kompozice Philippa Jacoba Rittlera (cca 1639–1690) Offertorium de Confessore a Salve Regina. Rittlera pojilo s Biberem i Vejvanovským studium na jezuitské koleji a většina jeho děl zůstala dochována právě v kroměřížském archivu. Kvalita doprovodu i zpěvu zde zůstala na vysoké úrovni ve sborových i sólových pasážích.
V závěru večera se program vrátil opět k Pavlu Josefu Vejvanovskému, tentokrát ovšem ke kompozici Vesperae de Confessore, která je, oproti Misse Orientalis, prokazatelně jeho dílem. Orchestr při jeho interpretaci disponoval příjemnou energií, kterou podpořila dobrá souhra a velice kvalitní pěvecké výkony. Celým koncertem bohužel prostupoval jeden výraznější nešvar – srozumitelnost textu byla na horší úrovni. Akustika kostela koncertu celkově moc nepřála. Ačkoliv bylo zřejmé, že se muzikanti i zpěváci pod vedením Tomáše Netopila snažili dát do hry dostatek elánu, výraznější energie a tah jako by se v prostoru kostela ztrácely. Přesto je potřeba pochválit Netopilovu práci
s orchestrem i zpěváky. Jednotlivé fráze byly pečlivě stavěné a účinkující se nebáli výraznějších rozdílů v dynamice. Poněkud zvláštní bylo zařazení přestávky. Pauza u koncertu v kostele je sama o sobě při nejmenším diskutabilní, a navíc bylo oproti avizovaným desti minutám nakonec více než dvojnásobná, čímž se program zbytečně prodloužil.
Giovanni Felice Sances: Salmi brevi a 8 voci in doi chori
I. Lauda Jerusalem
II. Beatus vir
III. Laudate Pueri
IV. Laudate Dominum
Pavel Josef Vejvanovský: Missa Orientalis
Franz Ignaz Biber: Sonata IX in G Major
Philipp Jacob Rittler: Offertorium de Confessore
Philipp Jacob Rittler: Salve Regina
Pavel Josef Vejvanovský: Vesperae de Confessore
SILENTIUM! ensemble
Tomáš Netopil – dirigent
Tereza Válková – sbormistryně
pondělí 8. června v 19 hodin, kostel sv. Janů
Zatím nebyl přidán žádný komentář..