Kristýna Znamenáčková mezi impresionismem, jazzem a experimentem

1. červenec 2020, 14:00
Kristýna Znamenáčková mezi impresionismem, jazzem a experimentem

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.

Večer zahájila Rapsodie pro klavír Jaroslava Ježka známého spíše svými písněmi a hudbou pro Osvobozené divadlo než artificiální tvorbou. Skladba je současně Ježkovou první rozsáhlejší kompozicí pro sólový klavír. Ten, kdo by očekával sladce popěvkovou melodiku tehdejší populární tvorby, byl by překvapen – Ježkovo dílo tepe místy až zuřivou energií, dává na odiv netradiční, jazzem ovlivněnou rytmiku a nezvykle minimalisticky (nikoliv ve smyslu hudebního minimalismu) přistupuje k využití klaviatury. Mnoho toho, co je na Rapsodii pro klavír půvabné, je důkladně skryto pod povrchem takřka futuristického randálu. Pokud to interpret dovolí, rafinovanost sazby a celého výrazu se rozmaže do stěží uchopitelného hudebního tvaru. Kristýna Znamenáčková však provedením Ježkovy skladby nasadila laťku nesmírně vysoko hned na počátku večera – každičká fráze, která by v rytmickém lomozu mohla snadno zaniknout, byla do posledního „písmenka“ precizně „vyhláskována“. Jak snadné by přitom bylo trochu více a častěji „šlápnout do pedálu“, rozmazat hrany a skrýt náročnou rytmiku za nečitelnou a rozplizlou zeď zvuku. Klavíristka nepodcenila ani lyričtější části skladby a s lehkostí přecházela z klidnějších poloh do frenetického víření a zpět, to vše s výtečným frázováním a intuitivní dynamikou.

Hudebním kontrastem k divokému, jazzem a avantgardou nasáklému dílu pozdních 30. let se staly první dvě sonáty z cyklu Nouvelles Sonatines pro klavír op. 87 francouzského skladatele Charlese Koechlina. Zatímco Ježek čerpal svoji inspiraci převážně z jazzu a avantgardy, Koechlin tíhnul k barvám impresionismu. S příchodem první sonáty cyklu se atmosféra v Křišťálovém sále změnila jako mávnutím kouzelného proutku.  Kristýna Znamenáčková navíc podepřela již tak dosti lyrickou skladbu výtečným citem pro dynamiku a frázování. Jemným úhozem vykreslila sice zcela opačné hudební sdělení než Ježkova Rapsodie, přesto uvedení obou děl působilo více jako dialog než zápas kompozičních přístupů. Velké rozložené akordy, tolik odlišné od relativně úzké sazby Ježkovy, poklidně pulzovaly sálem. Na vlně impresionistického zvuku se nesla také následující skladba Paisajes pro klavír katalánského skladatele Federica Mompou, který je některými příhodně nazýván pokračovatelem Debussyho. Ačkoliv si Mompou bere velkou inspiraci z děl Debussyho, Faurého či Satieho, část jeho kompozičního jazyka je ovlivněna také minimalismem. Paisajes vznikaly v průběhu celých osmnácti let (1942–1960) a například závěrečná věta Carros de Galica (Galicijské vozy) pocházející z roku 1960 dobře ilustruje skladatelův vývoj a příklon k experimentálnějšímu stylu. Naopak část druhá – El lago (Jezero) svojí bublavou a poklidnou repetitivností připomíná spíše skladebné postupy Debussyho. V obou těchto polohách se Znamenáčková cítila jako doma, ostatně právě v závěru Paisajes se spojilo interpretační mistrovství z obou pólů, které jsme měli možnost slyšet na jedné straně u Ježka a na té druhé u Koechlina.

Na samotný závěr (tvořící však z časového hlediska dobrých čtyřicet procent večera) zazněla Sonáta pro klavír H. 350 Bohuslava Martinů. Svým provedením se dílo stalo právem zlatým hřebem koncertu. Ostatně za interpretaci této sonáty obdržela Kristýna Znamenáčková v roce 2015 cenu na soutěži Nadace Bohuslava Martinů; nedalo se tedy s trochou nadsázky (navíc s přihlédnutím k předcházejícím skladbám) očekávat cokoliv jiného. Virtuózní, rytmicky i dynamicky vysoce náročná skladba se obloukem vrátila tam, kde večer začal – k živelnosti a dravosti. Zde se mohl projevit nejen výrazový talent Znamenáčkové, ale také její vybroušená technika, bez které by dílo takové náročnosti mohlo sice zaznít, ale působilo by pravděpodobně těžkopádně a dýchavičně. Klavíristka dokázala i ta nejvyhrocenější místa přednést s lehkostí, krásou úhozu i živou, dýchající dynamikou a úspěšně tak uzavřít poslední předprázdninový koncert v produkci Ensemble Opera Diversa.

JAROSLAV JEŽEK

Rapsodie pro klavír

CHARLES KOECHLIN

Nouvelles Sonatines pro klavír op. 87

FREDERICO MOMPOU

Paisajes pro klavír

BOHUSLAV MARTINŮ
Sonáta pro klavír H. 350

Klavír: Kristýna Znamenáčková

  1. června 2020 v 19.00, Křišťálová sál Staré radnice, Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Nejčtenější

Kritika

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více