Abonentní sezónu Českého filharmonického sboru Brno zahájili hosté: Kühnův dětský sbor se sbormistrem Jiřím Chválou. Spojení „vozit sbory do Brna“ by mohlo nahradit omleté vození dříví do lesa, ale konkurence je zdravá a připomenout si, že jinde také umějí sborově zpívat, není od věci.
„Kühňata“ patří ke světové špičce, na scéně se pohybují už osmdesát let a Jiří Chvála je vede od roku 1967. Jejich kvalita je ověřená časem a hlavně stále udržovaná a pěstovaná, sbor nežije jen ze jména. Během nedělního koncertu o tom přesvědčil bezvýhradně, je to po všech stránkách vycizelované hudební těleso. Jeho koncertní špička je složená z dětí už značně odrostlých, takže se zvukem blíží k ženskému sboru s živým, mladistvým leskem.
Celý večer jsme poslouchali tvorbu českých skladatelů, většinou dvacátého století až současných. První část programu byla složená z různorodých skladeb směřujících ke stále konzervativnější hudební řeči. Úvodní Otep myrhy Zdeňka Lukáše byla přece jen trošku na rozjezd, což se projevilo mírně nesourodým zvukem v závěrečném pianissimu. Dál už ale zněl sbor bez zaváhání perfektně a mohli jsme se věnovat skladbám samotným i nuancím interpretace. Cantica Davidis Jana Málka pro dva tříhlasé sbory pro mě byly jedním ze dvou vrcholů vystoupení. Vymykaly se z ostatního pořadu nejen latinským textem, ale také dráždivější hudbou. Kühnův sbor zvládl rozdělení na dvě tělesa suverénně, bez zvukové roztříštěnosti a dynamického propadu. Dětské sbory Otmara Máchy šly od klidné Maminčiny písně přes křehce zimní Písničku k energickému Mlýnku. Písničky s flétnou Petra Fialy tvoří pět hravých miniatur s charakteristickými náladami, jejich provedení bylo plné života a vnímal jsem je jako druhý vrchol večera. Písnička nás přivedla k velmi klidné a nevzrušivé atmosféře, která je pro J. B. Foerstera typická. První půli uzavřely Kravarky a Věneček Zdeňka Lukáše – velmi umírněné sbory s folklorním nádechem na texty lidové poezie.
Ve stejném duchu se neslo pásmo písní a tanců Slavnosti jara Otmara Máchy, které tvořilo druhou polovinu koncertu. Úpravy lidových textů i melodií byly sice o něco málo bližší folklornímu duchu než předchozí Lukášovy, ale přece jen jsou pořád hodně krotké. Říkám to i při vědomí toho, že jsou určeny pro děti. Scénické ztvárnění Živany Vajsarové působilo značně ochotnicky stejně jako výprava a kostýmy Aleny Hoblové. Přispívalo k tomu i pódium Besedního domu s odklizenými praktikábly, cembalem, klavírem a jinými krámy v zadní části. Nijaké choreografii nepomohlo ani několikeré převlékání kostýmů, částečně za paravánem v pravé části jeviště. Tady jsem spíš obdivoval, jak sboristky tyto nejednoduché věci zvládají a jak stíhají i při všech pohybových kreacích dobře a jednotně zpívat. O to větší je škoda, že s nimi někdo nenastuduje takové pásmo lépe a promyšleněji, schopnosti na to evidentně mají.
Zpěvy domova. Zdeněk Lukáš: Otep myrhy (1978, trojhlasý sbor s doprovodem klavíru na milostnou poezii neznámého autora), Jan Málek: Cantica Davidis (2003, fragmenty z Knihy žalmů pro dva tří́hlasé sbory, výběr z cyklu Ne accendaris ira – Domine noster), Otmar Mácha: Dětské sbory na slova Františka Halase a Jaroslava Seiferta (výběr z cyklu) Maminčina píseň – Písnička – Mlýnek, Petr Fiala: Písničky s flétnou (cyklus dětských sborů s flétnou na texty Františka Hrubína Ráno – Přání – Kresba – Máj – Žertovná), Josef Bohuslav Foerster: Písnička (sbor pro ženské hlasy bez doprovodu na slova Marie Calmy), Zdeněk Lukáš: Kravarky (sbor pro ženské hlasy bez průvodu na slova lidové poezie), Věneček (sbor pro ženské hlasy na slova lidové poezie), Otmar Mácha: Slavnosti jara (pásmo písní a tanců na lidové texty pro dětský sbor, klavír, zobcovou flétnu a bicí nástroje). Kühnův dětský sbor, sbormistr Jiří Chvála, Daniel Wiesner – klavír, Ivana Motýlová – flétna, choreografie: Živana Vajsarová, výprava a kostýmy: Alena Hoblová. 6. 10. 2013, abonentní cyklus Českého filharmonického sboru Brno, Besední dům, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..