Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady Valešové, Navarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčka.
Úterní program zahájily Tři skladby pro klavír Pavla Haase (1899–1944), jedna z jeho raných kompozic, v níž se odráží silná inspirace impresionismem. Přestože je Haas složil ještě před nástupem na konzervatoř, je ve Třech skladbách slyšet značná kompoziční vyspělost. Je zřejmá především ve stavbě nádherných melodií, které jsou obohaceny mimo jiné o impresionismem ovlivněné zvukomalebné běhy. Právě výrazné melodie se klavíristce Ladě Valešové podařilo z kompozice perfektně vytáhnout a zvýraznit. Přestože se v interpretaci objevilo pár přehmatů, nebylo to nic, co by výrazněji ovlivnilo vyznění tohoto okouzlujícího díla.
Po doznění poslední, třetí části doplnili klavíristku tenorista Nicky Spence, houslistka Ivana Víšková, hornista Antonín Kolář a flétnista Michal Vojáček. Společně provedli Haasův cyklus písní Vyvolená na básně Jiřího Wolkera. Podobně jako v první kompozici, zde byla výrazná melodika v partu zpěvním i v rovnocenné instrumentální složce. První ze zmíněných mohla vyniknout především díky křišťálově čisté intonaci Nickyho Spence, kterou pěvec podpořil precizní prací s dynamikou a výrazem. Velmi pozitivně je potřeba hodnotit Spencovu výslovnost. Přestože byl přízvuk samozřejmě slyšitelný, textům bylo z velké části dobře rozumět, což nebývá samozřejmostí ani u zpěváků, kteří přednášejí v rodném jazyce. Také instrumentální složka vyzněla hezky. Lehce jí ublížila zvuková nevyváženost, když se některé z nástrojů, zejména flétna, v celkovém zvuku ztrácely. Na druhou stranu byli všichni instrumentalisté mezi sebou, i se zpěvákem, velice dobře sehraní a brněnskému publiku předvedli povedené frázování.
Úterní večer symbolicky rozpůlil klavírní cyklus V mlhách Leoše Janáčka (1854–1928), mimo jiné Haasova učitele. Tato čtyřdílná kompozice vznikala v Janáčkově náročném období a nese se tak v atmosféře bolestné melancholie a rezignace. Podobně jako v první skladbě večera je v ní jasně slyšet vliv impresionismu. Přestože se většina technicky náročných míst podařila klavíristce Ladě Valešové vyhrát bez problému, objevilo se v interpretaci několik přehmatů, v některých případech poměrně jasně slyšitelných. Úroveň přednesu nebyla špatná. Dynamické rozdíly se docela povedly, přesto by interpretaci neuškodila větší výrazová hloubka.
Celý program zakončil klavírní kvintet s tenorovým sólem Fata morgana, opět z pera Pavla Haase. Z části přesto s Janáčkem souvisí, neboť je v něm slyšet silný vliv Zápisníku zmizelého. Haas si jako literární předlohu vybral pět básní ze sbírky Zahradník indického spisovatele Rabíndranáthy Thákury, stejného autora, jehož předlohu si vybral Janáček pro svůj mužský sbor Potulný šílenec. Podobně jako ve Vyvolené, Nicky Spence také zde exceloval. Výborně se popasoval s velkým rozsahem zpěvního partu, kdy mu zněly dobře i hlubší polohy. Vysoké tóny, zejména ve větší dynamice, pak vyzněly absolutně dokonale. Skvěla práce s výrazem a dynamikou byla nejvíce slyšitelná v rozdílu mezi první a druhou částí druhé věty Lento, ma non troppo. I ve Fata morganě byl navíc text dobře srozumitelný. Výtečná byla také instrumentální složka kompozice. Podobně jako zpěvák dokázali muzikanti moc hezky vystihnout jednotlivé výrazové polohy Fata morgany, k čemuž se přidala skvělá sehranost, způsobená mimo jiné pozornou komunikací mezi všemi hudebníky. Intonace kvartetu byla velmi dobrá, pouze ve violoncellovém koncertu pár tónů úplně neladilo, jednalo se ovšem pouze o drobnost. Ačkoliv byl celý Navarra Quartet výborný, první houslista Benjamin Marquise Gilmore vyloženě exceloval, zejména ve svých sólech.
Kombinací dramaturgicky velice vhodně zvoleného programu a povedeného provedení, se divákům naskytl okouzlující zážitek, který kromě skladeb samotných dokreslilo také vhodně zvolené nasvícení. Divákům byl představený zejména Pavel Haas, skladatel, jehož život byl nespravedlivě brzy ukončen. Jeho kompozice dokazují, že se jednalo o výjimečného skladatele, u kterého můžeme jen domýšlet, kolik krásných děl mohlo ještě vzniknout, kdyby nebyl v roce 1944 donucen nastoupit do transportu.
Pavel Haas: Tři skladby pro klavír (HW VII/7)
1. Touha v dál
2. Tak divně do skoku
3. Píseň jarního večera
Pavel Haas: „Vyvolená“, cyklus písní na básně Jiřího Wolkera pro tenor, flétnu, housle, lesní roh a klavír, op. 8 (HW IV/24)
1. Vzdálená milá
2. K svátku mé milé
3. Háj
Leoš Janáček: V mlhách (JW VIII/2)
1. Andante
2. Molto adagio
3. Andantino
4. Presto
Pavel Haas: „Fata morgana“, klavírní kvintet s tenorovým sólem, op, 6 (HW VI/5)
1. Lento
2. Lento, ma non troppo
Nicky Spence – tenor
Lada Valešová – klavír
Navarra String Quartet:
Benjamin Marquise Gilmore – housle
Eva Aronian – housle
Sasha Bota – viola
Brian O’Kane – violoncello
Ivana Víšková – housle
Antonín Kolář – lesní roh
Michal Vojáček – flétna / pikola
úterý 5. listopadu 2024, divadlo Reduta (Mozartův sál)
Zatím nebyl přidán žádný komentář..