Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava Kyzlinka, Pražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturové.
Po tradiční úvodní zdravici ředitelky filharmonie Marie Kučerové a brněnského biskupa Pavla Konzbula rozezněla chrámový prostor kompozice francouzského skladatele Henriho Tomasiho (1901–1971) pro soprán, sbor a žesťový soubor s příznačným názvem Fanfares liturgiques. Tomasi si v rámci dechového uskupení pohrává s jednotlivými nástrojovými skupinami a dává každé z nich vyniknout. V rámci tří čistě instrumentálních vět využívá různobarevnosti instrumentáře pomocí dusítek, ostrých nebo naopak velmi kulatých tónů a širokého tónového ambitu. Vyzdvihnout musím také trombónové sólo ve druhé větě, které jí dominovalo. Ošemetná místa jako nasazování ve slabé dynamice nebo pasáže trumpet unisono měla své kritické momenty, ale hudebníci je ustáli se ctí. Výtečně skladatel využívá také tympány, činel či malý bubínek dodávající například třetí větě pochodový charakter. Čtvrtá část, umně využívající atmosférického napětí, již obsahuje sborový a sopránový part. Zde je otázkou, jestli posluchači sedící hlouběji v kostele dobře slyšeli sopranistku pod zvukovou tíhou kombinace dechů a sboru, jelikož i ti, kteří byli muzikantům blíže mohli mít občas problém se srozumitelností sopránového partu. Simona Šaturová publikum oslovila technickou precizností a příjemnou barvou hlasu. Dobře připravený se zdál být také smíšený sbor. Celkové vyznění díla i díky pevnému a přehlednému vedení Jaroslava Kyzlinka působilo velkolepým, majestátním dojmem, který k zahajovacímu koncertu patří.

Larghetto pro orchestr z roku 2017 je instrumentální transformací sborového díla Miserere skotského skladatele Sira Jamese MacMillana (*1959). Jeho silná víra založená na římskokatolickém vyznání se v díle odráží ztišením. A právě to v rámci dramaturgie koncertu příjemně kontrastovalo s předešlou skladbou. Hlavní témata skladatel přelévá mezi nástroji, z nichž dává největší prostor anglickému rohu, harfám i bohaté sekci perkusí. Autor v kompozici vychází z jednapadesátého žalmu, z nějž vtiskuje do díla myšlenku světla a naděje. Spíše statická kompozice s kratší duratou plná rozjímavých ploch, melodického tématu a jemného témbru zapůsobila jako intermezzo s kvalitním, avšak nijak výrazným provedením orchestru.
Francis Poulenc (1899–1963) napsal své Stabat Mater v době, kdy procházel svou osobní krizí spjatou i se ztrátou blízkých. Namísto původně zamýšleného requiem si ale Poulenc zvolil text středověké mariánské sekvence, v jejímž zhudebnění se odráží skladatelův cit pro dramatičnost (např. Quis est homo) i odlehčení v podobě (v kontextu textu až nesourodě) durových částí (např. Quae moerebat). Výraznou úlohu v díle sehrává sbor v podobě mohutné a harmonicky bohaté masy i komorních útvarů. Jak za doprovodu filharmonie, tak i v částech a capella Pražský filharmonický sbor ukázal svoji hlasovou profesionalitu. Nutno zmínit, že konkrétně v této skladbě u sboru vynikaly spíše střední a nízké hlasy. Poklonu si zaslouží i tenoři, kteří výtečně zvládli exponovaný moment v části Fac ut ardeat. Zevrubně vyvedená dynamika a frázování dodaly dílu vnitřní napětí a spád. Opět suverénní a interpretačně vyvážený výkon podala i sopranistka Simona Šaturová. Nastudování orchestru lze označit za povedené s občasnými intonačními nedostatky (např. flétny unisono se sopránem v části Vidit suum), které však nijak neuškodily celkovému vyznění a poselství díla i celého večera.
Program:
Henri Tomasi – Fanfares liturgiques
James MacMillen – Larhetto pro orchestr
Francis Poulenc – Stabat Mater
Simona Šaturová – soprán
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Kozubík – sbormistr
Jaroslav Kyzlink – dirigent
Filharmonie Brno
Neděle 29. 3. 2026 v 20 h, Kostel sv. Janů






Zatím nebyl přidán žádný komentář..