Na průřez německou barokní tvorbou lákal cyklus Rajhradské barokní večery 2026 při druhém, májovém koncertu. Soubor Castello in Aria rozezněl v neděli 24. května prostory kapitulární kaple benediktinského opatství v Rajhradě skladbami Johanna Rosenmüllera, Heinricha Schütze a Johanna Sebastiana Bacha. Umělecký vedoucí souboru a hráč na cembalo a pozitiv Vít Bébar před každým číslem krátce představil kompozici i skladatele.
Program, dramaturgicky vystavěný jako průřez několika klíčovými podobami německé duchovní hudby, odstartovalo dílo Magnificat in B à 10 Johanna Rosenmüllera (1619–1684), jednoho z nejdůležitějších „přenašečů“ italského stylu do střední a severní Evropy. Rozporuplná osobnost se přitom do Itálie uchýlila kvůli obvinění a následnému uvěznění za zneužívání studentů lipské Tomášské školy. Po útěku z vězení se usadil v Benátkách, kde působil v katedrále sv. Marka. Do své vlasti se vrátil na konci života na popud vévody Antonína Ulricha z Braunschweigu-Wolfenbüttelu, na jehož dvoře působil až do své smrti. Rosenmüllerův Magnificat je vystavěn na častém střídání afektů, často i po jednotlivých verších. Právě změny nálad fungovaly v podání Castello in Aria pod vedením Víta Bébara velice pěkně; byly často prudké, funkční a vytvořené nejen dynamickými skoky, ale také výrazem samotným. Zpěv všech zúčastněných byl čistý a za zmínku stojí především velmi synchronizované koloratury a později i plynulé střídačky sopranistky Veroniky Kladivové a altistky Laury Uhorskaiové. Zaujal také hezky znělý bas Martina Kotulana.
Program se následně přesunul k Heinrichu Schützovi (1585–1672), který bývá často označován za „největšího německého skladatele před Bachem“. Společně s Claudiem Monteverdim se řadí k nejdůležitějším skladatelům 17. století. Jeho moteto „Die Himmel erzählen die Ehre Gottes“ pochází ze sbírky Geistliche Chormusik (1648), která představuje Schützův programový návrat k přísněji pojaté práci se slovem a kontrapunktem. Provedení pokračovalo v podobném stylu jako první číslo koncertu, na několika místech ale došlo k rytmickému rozhození instrumentalistů, které ovšem nemělo dlouhého trvání, i přes občasnou nejistotu zůstal soubor celistvý.
V programu se našlo místo i pro čistě instrumentální skladbu, se kterou se koncert navrátil zpět k Johannu Rosenmüllerovi. Soubor provedl jeho kompozici Sonata quarta à 3. Instrumentální sonáta 17. století byla prostorem pro zkoumání nové estetiky: pro kontrast, virtuozitu, dramatické napětí i hudební rétoriku beze slov. Sonáta pracovala s dialogem hlasů, imitací a s členěním do kratších oddílů, v nichž se střídají taneční impulsy, kantabilní pasáže i ostřejší, figurativní běhy, což bylo publiku jasně sděleno před samotným začátkem Vítem Bébarem: „Milí diváci, teď nás čekají nárazy...“ Ačkoliv bylo pár nástupů lehce nejistých a ne všechny tóny vždy ladily úplně přesně, tělesu se podařila udržet příjemná energie a povedeně pracovalo se zmíněnými výrazovými rozdíly.
Závěr koncertu patřil skladateli, který pro mnohé znamená synonymum baroka – tedy Johannu Sebastianu Bachovi (1685–1750). Kantáta „Aus der Tiefen rufe ich, Herr, zu dir“, BWV 131 patří k nejranějším skladatelovým kantátám. Kompozice vznikla v Mühlhausenu na objednávku tamního kazatele Georga Christiana Eilmara z kostela Panny Marie. Textovým základem kantáty je Žalm 130, který ale doplňují pasáže chorálu Herr Jesu Christ, du höchstes Gut. Zpěvy byly čisté, zejména tenorové sólo Jakuba Herzana bylo velmi zdařilé, ozdoby byly hezky prozpívané a bylo takté zřejmé, že se zpěváci snažili o dobrou srozumitelnost textu. Ta bohužel ne vždy fungovala – zejména v tutti a forte pasážích měl zvuk, včetně nástrojů, tendenci se slévat do jedné zvukové koule, což ovšem rozhodně nebyla pouze chyba účinkujících, ale zejména prostoru, který koncertu akusticky úplně nepřál. Esteticky se však jedná o velice příjemný prostor a pokud si odmyslíme několik zmíněných nedostatků, soubor Castello in Aria pod uměleckým vedením Víta Bébara připravil příjemný barokní podvečer.
Johann Rosenmüller (1619–1684): Magnificat in B à 10, RWV 551
Heinrich Schütz (1585–1672): moteto „Die Himmel erzählen die Ehre Gottes“, SWV 386
Johann Rosenmüller (1619–1684): Sonata quarta à 3, RWV 104
Johann Sebastian Bach (1685–1750): kantáta „Aus der Tiefen rufe ich, Herr, zu dir“, BWV 131
Castello in Aria:
Veronika Kladivová – soprán
Markéta Bébarová – soprán
Laura Uhorskaiová – alt
Jakub Herzan – tenor
Vladimír Richter – tenor
Martin Kotulán – bas
Tereza Šmídová – barokní housle
Jan Mareček – viola
Kateřina Stávková – viola da gamba
Amálie Bébarová – zobcové flétny
Tereza Samsonová – barokní hoboj, theorba
Radovan Vašina – cink
Pavel Novotný – sackbut
Karel Fleischlinger – barokní kytara, theorba
Vít Bébar – varhanní pozitiv, cembalo a umělecký vedoucí
neděle 24. května 2026 v 17:00, kapitulární kaple Benediktinského opatství, Rajhrad










Zatím nebyl přidán žádný komentář..