Devátý ročník čtyřdenního mezinárodního a multižánrového hudebního festivalu Maraton hudby Brno oficiálně zahájil čtvrteční koncert v brněnském Sono centru. Více než tří hodinovou akci otevřel jazzový akordeonista Vincent Peirani, rezidenční umělec letošního ročníku, se svým uskupením Jokers. Druhá půle večera patřila estonskému duu Puuluup.
Před samotným zahájením se na pódiu objevil moderátor Ondřej Blaho, který si k sobě pozval nejprve hejtmana Jihomoravského kraje Jana Grolicha, jenž nad letošním ročníkem MHB převzal záštitu. Ten nejprve vychválil dramaturgii a celkový koncept festivalu a odpověděl i na několik otázek ohledně jeho oblíbené hudby. Posléze na pódium přišel šéfdramaturg Maratonu hudby Milan Tesař, který představil oba účinkující a popřál publiku příjemný poslech.
Francouzský akordeonista Vincent Peirani, kterého v uskupení Jokers doplnili kytarista Federico Casagrande a bubeník Ziv Ravitz, na úvod nabídli téměř nepřerušenou suitu tří písní. Krátké, z velké části kytarové intro se svým charakterem přiblížilo space rocku sedmdesátých let. Hned od prvních tónů tedy mohlo být divákům jasné, že se nebude jednat o tradiční jazz. Na úvod plynule navázala první píseň večera Twighlight.
Po skončení úvodní třípísňové sekvence akordeonista představil svoji kapelu, a v krátkosti uvedl píseň Ninna Nanna, ve které vyměnil akordeon za foukací accordinu. Následovalo několik skladeb, které z většiny pocházely z alba Jokers (2022) nahraného ve stejném uskupení, v jakém trio zahrálo na koncertu v brněnském Sonu. Všichni muzikanti ve více než hodinové show ukázali, že se nebojí překračovat nastavené mantinely a že je ani v nejmenším nelze zařadit do prosté škatulky jazzu. Ačkoliv se jazzové prvky v jejich hudbě objevovaly, byly doplněny o elektronické zvuky, ke kterým se ale přidaly například i vlivy balkánské nebo rockové.
Kromě zmíněného space rockového intra se trio nebálo zasáhnout také do psychedelie a několik částí připomínalo riffy a groovy hard rockových Led Zeppelin. Také zvuk samotný byl velmi zajímavý. Efekty upravovaná kytara by se dala označit za běžnou záležitost, divákům se ale naskytla příležitost poslechnout si také zkreslenou harmoniku Vincenta Peiraniho, která několika místech připomínala například hammondovy varhany. Všichni muzikanti dostali během vystoupení nemalý prostor na sólové exhibice, při kterých akordeonista a kytarista ukázali jak výtečný cit pro melodii, tak virtuózní techniku, a bubeník pak předvedl výbornou rytmickou zdatnost, která se ale kromě sóla projevovala napříč celým koncertem. Ziv Ravitz hraní svých kolegů podkládal náročnými nepravidelnými rytmy nebo úmyslným posouváním těžkých dob. Hudbu Jokers navíc doplnila decentní, skromná ale velice povedená světelná show, která perfektně dokreslila atmosféru koncertu.
Estonské duo Puuluup ve složení Ramo Teder a Marko Veisson ve své tvorbě kombinuje tradiční estonskou lidovou hudbu s prvky hudby elektronické. Oba členové zpívali a hráli na etnické nástroje talharpy. Velice výrazným prvkem bylo užívání looperů, pomocí kterých na sebe vrstvili elektronické zvuky bicích a tóny talharp i vokály, vytvářeli takto povedené harmonie. Zmíněný nástroj navíc využívali i jako perkuse. Puuluup si hned s prvními tóny získali celé Sono a ukázali, že jejich hudba je velice efektní. Prvky estonské lidové hudby s elektronikou a výraznými vokály obou představitelů dobře fungovaly a ač byl koncert na sezení, jejich hudba alespoň v rámci možností publikum rozpohybovala. Ačkoliv je hudba Puuluup funkční koncept, později během vystoupení se ukázalo, že se poměrně rychle vyčerpal a všechny písně byly takříkajíc na jedno brdo. Přesto ale Puuluup dokázali udržet během celého koncertu tah. Jako nejlepší se ovšem ukázala komunikace muzikantů s publikem. Nejen že oba hudebníci vyloženě perlili a každá věta byla vtipná. Marko Veisson se navíc naučil velké množství vět česky a jeho roztomilý přízvuk na humoru večera ještě přidal. Za zmínku stojí jeho shrnutí tvorby Puuluup: „Nejvíce zpíváme o zemědělství a o sportech, hlavně o běhu na lyžích. Dnešní koncert věnujeme Kateřině Neumannové a Lukášovi Bauerovi.“ Výborné bylo také povídání o folkové hudbě, kdy jsou podle Veissona jednotlivé písničky buďto sad nebo more sad, protože když je člověk zamilován šťastně, nemá čas psát písničky. Při deváté písni Veisson naučil diváky jednoduchý estonský tanec a zájemce dokonce vytáhl na pódium. Lehkou jednotvárnost jejich písní tak Puuluup dohnali naprosto geniální komunikací s publikem a koncert byl velkým zážitkem.
Celkově lze zahajovací večer letošního ročníku Maratonu hudby Brno označit za povedený. Volba dramaturga Milana Tesaře spojit tyto dvě uskupení se ukázala jako funkční. Zatímco Vincent Peirani a Jokers předvedli hudebně velice nápaditý koncert s většími uměleckými ambicemi, duo Puuluup zaujalo živelnou hudbou a zejména naprosto výbornou show. U obou čísel večera je zapotřebí pochválit také zvuk. Zvukaři předvedli naprosto precizní práci a potvrdili že v Sonu je opravdu „nejlepší zvuk v Evropě“.
Vincent Peirani – Jokers
Vincent Peirani – akordeon, accordina
Federico Casagrande – kytara
Ziv Ravitz – bicí
Puuluup
Ramo Teder (a. k. a. Pastacas) – talharpa, zpěv, elektronika, looping
Marko Veisson – talharpa, zpěv, elektronika, looping
čtvrtek 8. srpna 2024 v 19 hodin, Sono music club Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..