Benjamin Jusupov se včera s Filharmonií Brno představil ve všech třech rolích, které v hudebním životě zastává, tedy jako dirigent, skladatel a klavírista. Pořadí neuvádím náhodně – myslím, že v něm na publikum i zapůsobil.
Dramaturgie koncertu spojila dvě Jusupovovy kompozice s klasickou protiváhou, jíž byla Beethovenova Symfonie č. 7. Benjamin Jusupov je rezidenčním sólistou této sezóny, jako skladatel se představil již na zahajovacím večeru svým violoncellovým koncertem a bylo to představení úspěšné. Na vstřícném přijetí měl jistě podíl i efektní violoncellový part a výborný sólista Alexandr Kňazev. To se opakovalo i včera při koncertu Nola pro flétny a smyčcový orchestr. Jeho nadšené přijetí bylo z velké části věnováno sólistovi Matthiasi Zieglerovi, který oslnil jak neobvyklou sbírkou nástrojů, tak jejich perfektním zvládnutím. Kontrabasová flétna vypadá majestátně už na pohled, její krásný hluboký zvuk odpovídá polohou fagotu, ale zároveň nepostrádá flétnovou jemnost. Při zesílení přes mikrofon se zvuk blížil hlubokým smyčcům. Další specialitou byla běžná příčná flétna doplněná o membránu, která její zvuk posouvala někam mezi hoboj a kazoo. Příčná flétna, basová flétna a elektronika ale dotvářely pouze základ pro pestrou práci se zvukovými barvami, kterou Matthias Ziegler dokonale ovládá a stála jako inspirace také u samotného vzniku skladby. Jeho flétny vedly neustálý dialog s orchestrem Filharmonie Brno, který v barevnosti a jejích jemných proměnách nezůstával pozadu.
Skladba samotná je pro Benjamina Jusupova typická: melodické uvažování vychází z jeho východních kořenů, samotná kompozice ale pracuje se všemi výdobytky západního uvažování v harmoniích, ozvou se prvky minimalismu, jemné proměny zvukových barev připomenou spektralismus. Jednotlivé prvky ale vytvářejí soudržný tvar, netrčí z něj jako osamělé nápady. Jusupovův skladatelský rukopis se v kompaktnější formě projevil v úvodní skladbě Con moto pro klavír a orchestr, v níž se sólistický part poněkud ztrácí, není prvoplánově efektní a hodně zapadá do celkového zvuku orchestru. O to více ale bylo možné si uvědomit, že Benjamin Jusupov je opravdu dobrý skladatel, který umí se současnými hudebními prostředky opravdu pestře, obratně a invenčně nakládat. Lidé jsou ovšem lidé a efektní sóla je oslní více než samotná kompoziční kvalita. Pokud jsem na začátku uvedl „žebříček“ dirigent, skladatel a klavírista, platí jen pro účinek na publikum. Ve skutečnosti se mi tyto tři kvality u Jusupova jeví jako vyrovnané na hodně vysoké úrovni.
Ve finále flétnového koncertu navrstvil Matthias Ziegler několik smyček, které vytvořily dojem současné taneční hudby. Přispěly k tomu krásné perkusivní zvuky kontrabasové flétny i monotónní, stále se opakující rytmický základ. Efektní finále, které publikum téměř vystřelilo ze sedadel, ale také vytvořilo perfektní odrazový můstek k Symfonii č. 7 Ludwiga van Beethovena. Je to snad nejenergičtější symfonické dílo mistra klasicismu a proroka romantismu, které Richard Wagner nazýval „apoteózou tance“. Symfonie kromě úvodu Poco sostenuto vlastně nemá pomalou větu a Benjamin Jusupov ji celou vedl maximálně energicky, „poněkud zadržovaně“ nezněl ani začátek. Svižná tempa ale nebyla na úkor srozumitelnosti, naopak se mi zdálo, jako by se Jusupov rozhodl ozřejmit strukturu celého díla. Srozumitelně modeloval témata a dbal na čitelnost harmonií i na drobné detaily v partituře, které se až puntičkářsky držel. Při monotónně kráčející druhé větě jako by se ozývaly minimalistické prvky první poloviny koncertu a ohnivá čtvrtá věta evokovala „techno“ závěr flétnového koncertu. Tím se mezi první a druhou polovinou večera vynořovala neviditelná spojení.
Koncertu předcházela beseda s Benjaminem Jusupovem a Matthiasem Zieglerem. Je to dobrý zvyk, ale zřejmě by bylo potřeba více zapracovat na formě takových úvodů a následně i na jejich propagaci. Výsledkem by určitě neměla být suchopárná přednáška, ale omezit se na pouhé dotazy z publika se mi zdá také nedostatečné. Skrze setkání s tvůrci večera se dokonale odkryl nedostatek, který s hudbou přímo nesouvisí, ale Filharmonie by jej měla i tak co nejrychleji vyřešit. Beseda skončila přibližně v 18.50, do začátku koncertu zbývalo 40 minut a poučený divák měl v této chvíli jedinou možnost: zůstat stát na chodbě. Občerstvení, které v Besedním domě funguje dlouhou dobu nouzově u jediného pultu (pro 453 lidí, když je vyprodáno), tentokrát nefungovalo vůbec – ani před koncertem, ani o přestávce. Na koncerty se samozřejmě nechodíme najíst ani napít, ale zdá se mi nehorázné vystavovat publikum takovému nepohodlí. Improvizované a individuální řešení tu přece jenom je: na rychlou kávu nebo víno si můžete odskočit přes plot k Moravské galerii do multikulturního prostoru Praha. Koncert sám byl ale výborný a za trochu obtíží i stál, takže se nenechte odradit.
Benjamin Jusupov: Con moto pro klavír a smyčcový orchestr, Nola, koncert pro flétny a smyčcový orchestr, Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur op. 92. Benjamin Jusupov – klavír a hudební nastudování, Matthias Ziegler – flétny, Filharmonie Brno. 12. března 2015, Besední dům, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..