Melodie východu a divoká oslava tance. V hlavní trojroli Benjamin Jusupov

Melodie východu a divoká oslava tance. V hlavní trojroli Benjamin Jusupov

Benjamin Jusupov se včera s Filharmonií Brno představil ve všech třech rolích, které v hudebním životě zastává, tedy jako dirigent, skladatel a klavírista. Pořadí neuvádím náhodně – myslím, že v něm na publikum i zapůsobil.

Dramaturgie koncertu spojila dvě Jusupovovy kompozice s klasickou protiváhou, jíž byla Beethovenova Symfonie č. 7. Benjamin Jusupov je rezidenčním sólistou této sezóny, jako skladatel se představil již na zahajovacím večeru svým violoncellovým koncertem a bylo to představení úspěšné. Na vstřícném přijetí měl jistě podíl i efektní violoncellový part a výborný sólista Alexandr Kňazev. To se opakovalo i včera při koncertu Nola pro flétny a smyčcový orchestr. Jeho nadšené přijetí bylo z velké části věnováno sólistovi Matthiasi Zieglerovi, který oslnil jak neobvyklou sbírkou nástrojů, tak jejich perfektním zvládnutím. Kontrabasová flétna vypadá majestátně už na pohled, její krásný hluboký zvuk odpovídá polohou fagotu, ale zároveň nepostrádá flétnovou jemnost. Při zesílení přes mikrofon se zvuk blížil hlubokým smyčcům. Další specialitou byla běžná příčná flétna doplněná o membránu, která její zvuk posouvala někam mezi hoboj a kazoo. Příčná flétna, basová flétna a elektronika ale dotvářely pouze základ pro pestrou práci se zvukovými barvami, kterou Matthias Ziegler dokonale ovládá a stála jako inspirace také u samotného vzniku skladby. Jeho flétny vedly neustálý dialog s orchestrem Filharmonie Brno, který v barevnosti a jejích jemných proměnách nezůstával pozadu.

Skladba samotná je pro Benjamina Jusupova typická: melodické uvažování vychází z jeho východních kořenů, samotná kompozice ale pracuje se všemi výdobytky západního uvažování v harmoniích, ozvou se prvky minimalismu, jemné proměny zvukových barev připomenou spektralismus. Jednotlivé prvky ale vytvářejí soudržný tvar, netrčí z něj jako osamělé nápady. Jusupovův skladatelský rukopis se v kompaktnější formě projevil v úvodní skladbě Con moto pro klavír a orchestr, v níž se sólistický part poněkud ztrácí, není prvoplánově efektní a hodně zapadá do celkového zvuku orchestru. O to více ale bylo možné si uvědomit, že Benjamin Jusupov je opravdu dobrý skladatel, který umí se současnými hudebními prostředky opravdu pestře, obratně a invenčně nakládat. Lidé jsou ovšem lidé a efektní sóla je oslní více než samotná kompoziční kvalita. Pokud jsem na začátku uvedl „žebříček“ dirigent, skladatel a klavírista, platí jen pro účinek na publikum. Ve skutečnosti se mi tyto tři kvality u Jusupova jeví jako vyrovnané na hodně vysoké úrovni.

Ve finále flétnového koncertu navrstvil Matthias Ziegler několik smyček, které vytvořily dojem současné taneční hudby. Přispěly k tomu krásné perkusivní zvuky kontrabasové flétny i monotónní, stále se opakující rytmický základ. Efektní finále, které publikum téměř vystřelilo ze sedadel, ale také vytvořilo perfektní odrazový můstek k Symfonii č. 7 Ludwiga van Beethovena. Je to snad nejenergičtější symfonické dílo mistra klasicismu a proroka romantismu, které Richard Wagner nazýval „apoteózou tance“. Symfonie kromě úvodu Poco sostenuto vlastně nemá pomalou větu a Benjamin Jusupov ji celou vedl maximálně energicky, „poněkud zadržovaně“ nezněl ani začátek. Svižná tempa ale nebyla na úkor srozumitelnosti, naopak se mi zdálo, jako by se Jusupov rozhodl ozřejmit strukturu celého díla. Srozumitelně modeloval témata a dbal na čitelnost harmonií i na drobné detaily v partituře, které se až puntičkářsky držel. Při monotónně kráčející druhé větě jako by se ozývaly minimalistické prvky první poloviny koncertu a ohnivá čtvrtá věta evokovala „techno“ závěr flétnového koncertu. Tím se mezi první a druhou polovinou večera vynořovala neviditelná spojení.

Koncertu předcházela beseda s Benjaminem Jusupovem a Matthiasem Zieglerem. Je to dobrý zvyk, ale zřejmě by bylo potřeba více zapracovat na formě takových úvodů a následně i na jejich propagaci. Výsledkem by určitě neměla být suchopárná přednáška, ale omezit se na pouhé dotazy z publika se mi zdá také nedostatečné. Skrze setkání s tvůrci večera se dokonale odkryl nedostatek, který s hudbou přímo nesouvisí, ale Filharmonie by jej měla i tak co nejrychleji vyřešit. Beseda skončila přibližně v 18.50, do začátku koncertu zbývalo 40 minut a poučený divák měl v této chvíli jedinou možnost: zůstat stát na chodbě. Občerstvení, které v Besedním domě funguje dlouhou dobu nouzově u jediného pultu (pro 453 lidí, když je vyprodáno), tentokrát nefungovalo vůbec – ani před koncertem, ani o přestávce. Na koncerty se samozřejmě nechodíme najíst ani napít, ale zdá se mi nehorázné vystavovat publikum takovému nepohodlí. Improvizované a individuální řešení tu přece jenom je: na rychlou kávu nebo víno si můžete odskočit přes plot k Moravské galerii do multikulturního prostoru Praha. Koncert sám byl ale výborný a za trochu obtíží i stál, takže se nenechte odradit.

Benjamin Jusupov: Con moto pro klavír a smyčcový orchestr, Nola, koncert pro flétny a smyčcový orchestr, Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur op. 92. Benjamin Jusupov – klavír a hudební nastudování, Matthias Ziegler – flétny, Filharmonie Brno. 12. března 2015, Besední dům, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Umělec sezony - Ziegler / Jusupov

13.3.2015, 19:30 / Besední dům

Během 24. ročníku festivalu čeká publikum v prostorách brněnských kostelů celkem devět koncertů. Pestrý program obsáhne středověké chorální zpěvy, renesanční vícehlas z unikátních brněnských rukopisů, Janovy pašije i zvuk varhan doplněný baskytarou.  více

Ve čtvrtek večer, necelou půlhodinu po astronomickém úplňku, nastoupil orchestr Filharmonie Brno na pódium Janáčkova divadla, aby předvedl dvojici velkých děl, která se pro své autory stala osudovými. Také z jejich spojení v rámci jednoho večera na člověka místy sahala smrt, tedy alespoň v představách.  více

Včerejší koncert Filharmonie Brno by se měl nějakým způsobem zakonzervovat a nainstalovat na viditelné místo v zázemí orchestru, ať už bude kdekoliv. Nebyli jsme svědky zázraku, ale poctivé a invenční práce od dramaturgie až po interpretaci. Publikum kromě dobré a dobře zahrané hudby dostalo mimochodem i příklad, jak by mohl a měl abonentní koncert vypadat.  více





Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

Nejčtenější

Kritika

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více