V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.
Ačkoliv na Velikonočním festivalu duchovní hudby vystupují především profesionální a etablovaná tělesa, dramaturgie festivalu dává prostor i mladým a studentům hudebních škol, kteří své interpretační umění teprve rozvíjí. Není to tedy poprvé, co studenti Pražské konzervatoře vystoupili na Temných hodinkách Velikonočního festivalu. Předloni tady zazněla v jejich podání Zpívaná rozjímání Františka Antonína Míči. Tentokrát se orchestr představil oratoriem kantora Josefa Schreiera a posluchači tak měli možnost nahlédnout do stále nepříliš známého hudebního života moravského venkova 18. století.
Schreierovo sepolkro sestávalo kromě úvodní sinfonie a závěrečného sboru ze sledu recitativů a árií, každý ze zpěváků tak dostal možnost prokázat své kvality v rozdílných skladbách. První árie Kde jsi, hříšníku připadla basistovi Davidu Malátovi v roli Spravedlnosti. Malátův projev byl srozumitelný, intonačně stabilní, jasný a příjemně civilní, zpěvák se nesnažil o násilné zdobení tónu nebo o nepřiměřenou výrazovost, pochvalu zaslouží také stejnoměrná barva hlasu v různých rejstřících a precizní artikulace textu. Tenorista Marek Žihla částečně doplatil na kulatost svého hlasu, kterému scházela potřebná průraznost, přes snahu orchestru zůstával jeho zpěv po většinu času upozaděn. V některých případech se však měkkost Žihlova hlasu probila kupředu a utvořila povedenou dvojici s continuem. V recitativu a ariosu Ach, lide, na stranu ustupte se objevily nesrovnalosti intonačního rázu a nějakou dobu trvalo, než zpěvák našel správný tón. Altistce Monice Machovičové nelze upřít jasný, srozumitelný a intonačně stabilní přednes ve vyšších polohách, samotné přechody k hlubším tónům a zpět by však mohly být jemnější a charakterově stejné. Nezřídka se studentům zpěvu (a nejen těm) stává, že při přechodu k hlubším tónům se jim zásadně změní barva hlasu; zatímco tedy altistčiny výšky zněly jemně, v nižších rejstřících vyvstávala na povrch určitá drsnost. Také u sopranistky Anny Petrtylové se podobné „rejstříkování“ objevilo, i když v menší míře. Zpěvačka zápasila spíše s recitativy, které byly intonačně i výrazově nejisté, zatímco árie byly vesměs vydařené. Obzvláště árie Plač, plač, ó hříšníku byla interpretována s pozoruhodnou lehkostí a výrazovou pestrostí, pochvalu zaslouží také umírněné zdobení ve výškách.
Orchestr byl až na pár výjimek rytmicky i intonačně spolehlivý, především úvodní sinfonia byla povedená. Občasné zádrhely se objevily převážně v duetu Hříšníka a Božího milosrdenství, celkově se však jednalo spíše o drobné intonační nesrovnalosti než o nějaký zásadní interpretační lapsus. Dirigent Kydlíček dbal na dodržování dynamické jednoty v rámci orchestru i jednotlivých jeho částí, a to vždy s ohledem na zpěváky.
I přes kritičtější tón recenze, je třeba mít na paměti, že se jedná o studentské těleso sestávající z hudebníků a zpěváků, kteří své interpretační umění teprve pilují a zdokonalují.
Schreier: Oratorium na Velký pátek
Barokní orchestr Pražské konzervatoře / Jakub Kydlíček
Anna Petrtylová canto (Genius caelestis)
Monika Machovičová alt / alto (Milosrdenství / Misericordia)
Marek Žihla tenor (Hříšník / Peccator)
David Malát bas / bass (Spravedlnost / Iustitia)
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Jezuitská, 18. duben 2019
Zatím nebyl přidán žádný komentář..