Mozartovský večer s krátkým výletem do 21. století

Mozartovský večer s krátkým výletem do 21. století

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).

Čtvrteční koncert zahájila Koncertantní symfonie Es dur pro housle, violu a orchestr Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791) – kompozice, v níž autor experimentoval se spojením dvou ustálených forem, tedy instrumentálního koncertu a symfonie. Mozartovi se tak povedlo propojit stále větší vlastní nároky na komplexitu hudebního tvaru s atraktivitou sólistických výkonů, které jsou nesmírně poutavé pro publikum i hudebníky samotné. Jedním z nejvýraznějších prvků díla je naladění violy o půl tónu výš, což tomuto nástroji dodává o něco lesklejší tón, než je zvykem. Uchopení Mozartovy Koncertantní symfonie Filharmonií Brno v čele s Tomášem Netopilem zaujalo především neutuchající energií, která se projevovala ve svižných i v těch pomalejších částech. Také volné a dynamicky nejslabší pasáže si zachovávaly tah a muzikanti ve výrazu ani na chvíli nepolevili. Chvályhodná energie byla podpořena stoprocentní soustředěností všech zúčastněných, která byla potřebná pro přesnost v tempových i dynamických změnách. Právě díky tomu mohly krásně vyniknout například ritardanda na konci frází. Houslista Fedor Rudin i violista Pavel Nikl předvedli publiku ukázkovou techniku, která se projevila zejména v rychlých postupech hojně se vyskytujících v partech obou sólových nástrojů. Ačkoliv se violista v některých místech potýkal s ne úplně přesnou intonací, tento drobný nedostatek alespoň částečně dohnal výrazem své hry, ve které ovšem nepokulhával ani jeho kolega. V četných svižných společných bězích byli oba sólisti vždy perfektně rytmicky sehraní. A tyto postupy pak mohly vyniknout i proto, že se orchestr sólistům sílou zvuku velmi zdařile podřizoval.

Než se ozvaly tóny Mozartovy Symfonie č. 40, provedl silně prořídlý orchestr krátkou kompozici Confluere litevské skladatelky Justė Janulytė (*1982). Skladba, jenž vznikla na společnou objednávku Filharmonie Brno, Radio France a L’Orchestre National des Pays de la Loire, zazněla v české premiéře a plnila funkci současného úvodu či komentáře ke zmíněné Mozartově „Čtyřicáté“. Na provedení Confluere byla pozoruhodná především plynulost rozsáhlého crescenda v první části a poté taky postupné zeslabování v závěru. Hudební plocha, ve které byly nejvýraznějším prvkem dlouhé držené tóny či rychlé „drhnutí“ jednoho tónu, tak poskytla povedený kontrast ke dvěma krajním dílům.

mozart_janulyte_2024_foto_Dominika Praskova_01

Závěr patřil Symfonii č. 40 g moll Wolfganga Amadea Mozarta, jedné ze dvou symfonií, které skladatel napsal v mollové tónině. Zajímavostí může být, že obě mollové symfonie (druhá je Symfonie č. 25), jsou napsány v naprosto totožné tónině – tedy g moll. Pro její interpretaci se Filharmonie Brno opět značně rozšířila. Hned na úvod orchestr zaujal prvotřídní energií, kterou do hry muzikanti vkládali. Tomáš Netopil uchvátil propracovaným frázováním, které se prolínalo celou skladbou, a bylo slyšitelné už v krásném klenutí prvního tématu. Podobně jako v díle prvním si pak orchestr ukázkově poradil s dynamickými rozdíly v podobě prudkých skoků i postupných změn. Celková dynamická hloubka projevu byla téměř neskutečná. Taktéž rytmická sehranost byla perfektní. Právě díky ní mohly vyniknout jak náhlé zaseknutí hudebního toku, tak například ritardanda na konci frází. Ani v intonaci není možné orchestru cokoliv vytknout.

Filharmonie Brno předvedla během prvního letošního abonentního koncertu nadstandartní výkon, zejména procítěností a energií vloženou do hry. Tomáš Netopil se nebál jít v dynamice téměř do extrému, což všem kompozicím jen prospělo. V kombinaci s velmi vhodně zvolenými tempy tak čtvrteční koncert určitě představoval zážitek i pro ty, kteří se v klasicistní hudbě tolik nevyžívají. Je škoda, že Symfonie č. 40 nezazněla ihned po Confluere, ale tento tok byl přerušen potleskem. Nepřerušení hudebního proudu by přineslo zajímavý hudební efekt. I takto ale prostřední skladba do celistvé architektury koncertu perfektně zapadla.

Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertantní symfonie Es dur pro housle, violu a orchestr KV 364

Justė Janulytė: Confluere pro komorní orchestr, česká premiéra

Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 40 g moll KV 550

Fedor Rudin – housle

Pavel Nikl – viola

Filharmonie Brno

Tomáš Netopil – dirigent

čtvrtek 10. 1. v 19 hodin, Besední dům

Foto Dominika Prášková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce