První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).
Čtvrteční koncert zahájila Koncertantní symfonie Es dur pro housle, violu a orchestr Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791) – kompozice, v níž autor experimentoval se spojením dvou ustálených forem, tedy instrumentálního koncertu a symfonie. Mozartovi se tak povedlo propojit stále větší vlastní nároky na komplexitu hudebního tvaru s atraktivitou sólistických výkonů, které jsou nesmírně poutavé pro publikum i hudebníky samotné. Jedním z nejvýraznějších prvků díla je naladění violy o půl tónu výš, což tomuto nástroji dodává o něco lesklejší tón, než je zvykem. Uchopení Mozartovy Koncertantní symfonie Filharmonií Brno v čele s Tomášem Netopilem zaujalo především neutuchající energií, která se projevovala ve svižných i v těch pomalejších částech. Také volné a dynamicky nejslabší pasáže si zachovávaly tah a muzikanti ve výrazu ani na chvíli nepolevili. Chvályhodná energie byla podpořena stoprocentní soustředěností všech zúčastněných, která byla potřebná pro přesnost v tempových i dynamických změnách. Právě díky tomu mohly krásně vyniknout například ritardanda na konci frází. Houslista Fedor Rudin i violista Pavel Nikl předvedli publiku ukázkovou techniku, která se projevila zejména v rychlých postupech hojně se vyskytujících v partech obou sólových nástrojů. Ačkoliv se violista v některých místech potýkal s ne úplně přesnou intonací, tento drobný nedostatek alespoň částečně dohnal výrazem své hry, ve které ovšem nepokulhával ani jeho kolega. V četných svižných společných bězích byli oba sólisti vždy perfektně rytmicky sehraní. A tyto postupy pak mohly vyniknout i proto, že se orchestr sólistům sílou zvuku velmi zdařile podřizoval.
Než se ozvaly tóny Mozartovy Symfonie č. 40, provedl silně prořídlý orchestr krátkou kompozici Confluere litevské skladatelky Justė Janulytė (*1982). Skladba, jenž vznikla na společnou objednávku Filharmonie Brno, Radio France a L’Orchestre National des Pays de la Loire, zazněla v české premiéře a plnila funkci současného úvodu či komentáře ke zmíněné Mozartově „Čtyřicáté“. Na provedení Confluere byla pozoruhodná především plynulost rozsáhlého crescenda v první části a poté taky postupné zeslabování v závěru. Hudební plocha, ve které byly nejvýraznějším prvkem dlouhé držené tóny či rychlé „drhnutí“ jednoho tónu, tak poskytla povedený kontrast ke dvěma krajním dílům.
Závěr patřil Symfonii č. 40 g moll Wolfganga Amadea Mozarta, jedné ze dvou symfonií, které skladatel napsal v mollové tónině. Zajímavostí může být, že obě mollové symfonie (druhá je Symfonie č. 25), jsou napsány v naprosto totožné tónině – tedy g moll. Pro její interpretaci se Filharmonie Brno opět značně rozšířila. Hned na úvod orchestr zaujal prvotřídní energií, kterou do hry muzikanti vkládali. Tomáš Netopil uchvátil propracovaným frázováním, které se prolínalo celou skladbou, a bylo slyšitelné už v krásném klenutí prvního tématu. Podobně jako v díle prvním si pak orchestr ukázkově poradil s dynamickými rozdíly v podobě prudkých skoků i postupných změn. Celková dynamická hloubka projevu byla téměř neskutečná. Taktéž rytmická sehranost byla perfektní. Právě díky ní mohly vyniknout jak náhlé zaseknutí hudebního toku, tak například ritardanda na konci frází. Ani v intonaci není možné orchestru cokoliv vytknout.
Filharmonie Brno předvedla během prvního letošního abonentního koncertu nadstandartní výkon, zejména procítěností a energií vloženou do hry. Tomáš Netopil se nebál jít v dynamice téměř do extrému, což všem kompozicím jen prospělo. V kombinaci s velmi vhodně zvolenými tempy tak čtvrteční koncert určitě představoval zážitek i pro ty, kteří se v klasicistní hudbě tolik nevyžívají. Je škoda, že Symfonie č. 40 nezazněla ihned po Confluere, ale tento tok byl přerušen potleskem. Nepřerušení hudebního proudu by přineslo zajímavý hudební efekt. I takto ale prostřední skladba do celistvé architektury koncertu perfektně zapadla.
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertantní symfonie Es dur pro housle, violu a orchestr KV 364
Justė Janulytė: Confluere pro komorní orchestr, česká premiéra
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 40 g moll KV 550
Fedor Rudin – housle
Pavel Nikl – viola
Filharmonie Brno
Tomáš Netopil – dirigent
čtvrtek 10. 1. v 19 hodin, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..