Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).
Po vytažení zlaté zástěny se divákům zjevila monumentální a vizuálně velice atraktivní scéna Marka Cpina. Dominovala jí zlatá barva, která automaticky evokovala starověký Egypt, aniž by se na stěnách objevovaly například hieroglyfy. Všechny tři stěny byly složené z rozměrných čtverců, které kromě vizuální funkce plnily také například funkci vchodů na scénu či v nich byli umístěni herci nebo harfistka. Výrazný prvek, který také povedeně podtrhl atmosféru starověkého Egypta, obstaralo velké slunce uprostřed scény. Během inscenace tento žhnoucí kotouč kromě výšky zavěšení měnil také barvu od zářivě bílé až po temně rudou. Jelikož se scéna během představení měnila pouze v detailech, velký podíl na vykreslení jednotlivých prostor měl výborný světelný design Přemysla Jandy (například prosvětlený chrám vs. temná kobka v závěru opery). Kostýmy Lindy Boráros také přímo vycházely z egyptské kultury a ladění rób sboru a tanečníků především do béžové, světle modré či černé barvy vhodně podtrhlo výrazné oděvy hlavních hrdinů.
Režijní pojetí Magdaleny Švecové bylo střídmé, přesto naprosto funkční. Odpustila si experimentování či hledání významu tam, kde kolikrát ani není. Za zmínku stojí především uchopení princezny Amneris. Ta zde není vykreslena jako vyloženě negativní postava, ale spíše jako postava tragická, jejíž osud je podobně smutný jako osud Aidy a Radama. Režisérka dokázala využít monumentální scénu; výborně vyzněly rozdíly davovými výstupy, které se objevovaly především v první polovině a těmi, kdy se v obrovském prostoru nacházela pouze jedna nebo pár postav a to samo o sobě vytvářelo dojem jisté izolovanosti hrdinů, což vyvrcholilo v samém závěru opery. Režie byla z velké části poměrně statická – v kontextu inscenace i opery samotné to ale nepředstavovalo výraznější problém. Tuto statičnost navíc zčásti rozbíjeli tancem členové Baletu NdB2, jejichž choreografii připravil Marek Svobodník. Tanec přinesl nejen oživení čistě instrumentálních částí a dokreslení atmosféry, ale v závěru třetího dějství byla jeho pomocí také efektivně vyřešena přestavba. Velmi hezký prvek představovalo umístění některých muzikantů přímo na scénu – harfistka v prvním dějství, či hráči na trubku „aidovku“ při Triumfálním pochodu v jednání druhém.
Pěvecké výkony hlavních hrdinů byly na velmi vysoké úrovni. Představitel Radama Sung Kyu Park disponoval silným hlasem, který bez problému zaplnil celý prostor Janáčkova divadla. Celkově byl jeho zpěv suverénní, pouze pár tónů nebylo nasazeno úplně jistě a sólista na ně musel „sklouznout“. Hlasy Márie Porubčinové (Aida) a Anastasiya Martyniuk (Amneris) se k sobě velmi hodily a na scéně se skvěle doplňovaly. Jejich pěvecké výkony byly přesvědčivé a intonačně čisté. Jako jediný drobný nedostatek lze u první jmenované zmínit poměrně silné vibrato, které bylo výrazné zejména na dlouhých tónech ve forte pasážích. O něco méně prostoru dostal představitel Amonasra Luis Cansino, který ovšem i na poměrně malých hudebních plochách dokázal ze své role vytěžit maximum. Podobně přesvědčiví byli i ostatní představitelé menších rolí Pavel Švingr (egyptský král), David Szendiuch (Ramfis), Eva Esterková (kněžka) a Vít Nosek (posel).
Za velmi zdařilé lze označit také výkony sboristů, které na inscenaci připravil sbormistr Martin Buchta. Členové sboru NdB byli dokonale sezpívaní, jejich zvuk byl celistvý a pod hrou orchestru se neztrácel. Orchestr pod vedením Jakuba Kleckera hrál precizně – muzikanti byli sehraní a chyby v intonaci se neobjevovaly. Dirigent si povedeně pohrával s frázováním, přičemž ani při náhlých accelerandech či ritardandech nedošlo k sebemenšímu rozhození v souhře. Orchestru se navíc s pomocí dirigenta podařilo vytvořit dynamicky hluboký projev od nejniternějších pianissim až po silná forte. Atraktivitě hudebního projevu ještě přidalo střídání muzikantů v orchestřišti a na či za scénou (odkud se několikrát ozval také sbor).
Brněnská Aida je přesvědčivou inscenací, která v první řadě zaujme uhrančivým vizuálem. Přesto se nejedná pouze o laciné pozlátko, protože režijně funguje, inscenace má skvělý spád a hudební nastudování je výborné. Toto uvedení jedné z nejpopulárnějších oper všech dob je jednoznačným aspirantem na repertoárovou operu, která s brněnským operním publikem zůstane jistě hodně dalších let.
Giuseppe Verdi: Aida
Jakub Klecker – hudební nastudování, dirigent
Magdalena Švecová – režie
Marek Cpin – scéna
Linda Boráros – kostýmy
Přemysl Janda – světelný design
Marek Svobodník – choreografie
Patricie Částková – dramaturgie
Martin Buchta – sbormistr
Mária Porubčinová j. h. – Aida
Sung Kyu Park j. h. – Radames
Anastasiya Martyniuk j. h. – Amneris
Pavel Švingr j. h. – egyptský král
David Szendiuch – Ramfis
Luis Cansino j. h. – Amonasro
Eva Esterková j. h. – kněžka
Vít Nosek – posel
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB, balet NdB2, Dětský sbor Brno, komparz
sobota 31. 1. v 18 hodin, Janáčkovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..