Ostatně jako každý rok tak i letos přinesl Hudební festival Znojmo svým návštěvníkům operní dílo ve vlastní produkci. Pro letošní 18. ročník s podtitulem Návraty domů a naši andělé strážní si pořadatelé připravili scénické provedení oratoria Josepha Haydna Návrat Tobiášův. Starozákonní příběh o zkoušeném manželství i slepém otci mohli diváci shlédnout v interpretaci Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka a režii Tomáše Ondřeje Pilaře při premiéře 15. července 2022 (toto představení navštívil autor recenze) v jízdárně Louckého kláštera – repríza a derniéra pak připadají na následující dva dny. V sólových rolích vystoupili Shira Patchornik (Sára), Lucie Kaňková (d’Azaria), Dagmar Šašková (Anna), Theodore Browne (Tobiáš) a Adam Plachetka (Tobit). Kostýmy navrhla Ivana Ševčíková Miklošková, choreografii vytvořil Martin Šinták a světelný design připravil Tomáš Příkrý.
Il ritorno di Tobia (Návrat Tobiášův) z roku 1775 je Haydnovým prvním oratoriem. Přestože jej nakonec ve skladatelově odkazu zastínila dvojice Die Schöpfung (Stvoření) a Die Jahreszeiten (Roční doby), nelze dílu upřít – tak trochu nepříliš dramatickému libretu navzdory – strhující hudební působení. Nicméně na rozdíl od Stvoření a Ročních dob se Návrat Tobiášův příliš neuvádí, což se rozhodl změnit uměleckým tým v čele s Tomášem Ondřejem Pilařem a Romanem Válkem. Současně se ani nejedná o první spolupráci režiséra Pilaře s Hudebním festivalem Znojmo a souborem Czech Ensemble Baroque. Už při 15. ročníku této akce zde režisér zpracoval Händelova Saula s Adamem Plachetkou v titulní roli. Pilařův charakteristický rukopis je typický i pro Návrat Tobiášův. Charakterizuje ho výrazná práce se symboly a archetypy, silný vizuální zážitek a jistá, snad až surrealistická „snovost“ světa. Toto působení umocňuje také skvělý light design (Tomáš Příkrý) scény, která vychází z několika krajinomaleb konce 18. století. Také užití ohně jako rekvizity bylo povedené a nápadité. Ačkoliv se toho na jevišti někdy dělo více než dost – samotná akce mezi postavami, choreografie sboru i baletní čísla – vše až na pár okamžiků nepůsobilo přehnaně a netříštilo pozornost. Kostýmy byly inspirovány dobovou módou, avšak s modernizujícím přístupem. Výsledek tak byl vkusný a ideálně zapadá do Pilařova uchopení i stylu.
Přestože byla režijní stránka nepochybně povedená, výpravná i poutavá ještě větší uznání si zaslouží pěvecké výkony zpěvaček Shiry Patchornik, Lucie Kaňkové a Dagmar Šaškové. Zatímco Shira Patchornik v roli Sáry se pyšnila sametově měkkým, jemným a emočně silně nabitým projevem, Lucie Kaňková ohromila lehkostí, se kterou zvládala náročné koloratury, i oslnivou prací s výrazem, kterou jí role společníka d’Azaria/anděla Rafaela umožnila. Dagmar Šašková jako starostlivá matka titulního hrdiny Anna dokázala svým jasným mezzosopránem výtečně postihnout veškeré emoční polohy, které se v díle objevují. Přesvědčivý tak nebyl jen bol a strach o syna Tobiáše, ale také radost z jeho návratu. V optice nakládání s emocemi byl nejpůsobivější jímavý duet Dunque, o Dio Dagmar Šaškové s Theodorem Brownem v roli Tobiáše. V samostatných výstupech byl Browne technicky bezchybný, avšak mu mírně scházela akcentovanější práce s výrazem a emocemi. Obzvláště v árii Quando mi dona un cenno by neuškodilo mírnější tempo, které by zpěvákovi usnadnilo vytvořit skutečně jímavou lyriku. Také výkon Adama Plachetky – s místy opravdu nepřiměřeně masivním vibratem – byl dle mého zastíněn trojící zpěvaček, ačkoliv je třeba vyzdvihnout emočně silné a veskrze uvěřitelné (herecky i pěvecky) ztvárnění slepého a zkroušeného otce hlavního hrdiny: v recitativech i v áriích.
Sbor pod vedením Terezy Válkové nelze dostatečně vynachválit – intonačně bezchybný, dynamicky pestrý, rytmicky jednotný a s maximálním pochopením toho, co se děje na jevišti. Není ostatně žádným tajemstvím, že sbor Czech Ensemble Baroque je prakticky celý složen ze sólistů, kteří mají výtečné hudební cítění a vybroušenou pěveckou techniku. Ohromně působivá crescenda a maximální intonační jednota napříč celým sborem – a to i ve velmi náročných polohách, kterými Haydn příliš nešetřil – způsobily, že každý výstup sboru byl perlou představení. Také orchestr byl na velmi dobré úrovni, a přestože se ke konci první poloviny tu a tam objevily nějaké intonační nesrovnalosti v žesťové sekci. Druhé dějství kladný dojem z výsledku umocnilo a zrovna žesťová sekce zde nebývale zazářila. Orchestr jako celek byl dynamicky pestrý a Válek citlivě rozhodoval, kdy dát které sekci vyniknout a kdy naopak usilovat o homogennější hudební celek. Snad jen některé závěry frází mohly působit mírně mechanicky a některá tempa svižněji, než by bylo třeba. Celkově se však rozhodně jednalo o kvalitní provedení po všech stránkách.
Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo si vybral neprávem opomíjené oratorium, kterému vdechl snové režijní uchopení, fantastické pěvecké výkony i povedené orchestrální nastudování. Do kulatého výročí festivalu zbývají pouhé dva roky a lze očekávat, že oslavy takového jubilea budou více než impozantní. Ještě předtím, než však začneme spekulovat, jaké jevištní dílo se objeví na 19. či 20. ročníku, si mohu ti, kteří Návrat Tobiáše ještě neviděli, zajít do jízdárny Louckého kláštera udělat vlastní obrázek na dnešní derniéru.
Tobia (tenor) – Theodore Browne
Anna (mezzosopran) – Dagmar Šašková
Tobit (bas) – Adam Plachetka
Sara (sopran) – Shira Patchornik
Raffaelle (sopran) – Lucie Kaňková
Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir
Režie – Tomáš Ondřej Pilař
Dirigent – Roman Válek
Sbormistryně – Tereza Válková
15. července 2022, jízdárna Louckého kláštera, 20:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..