Již před několika měsíci se uskutečnil křest prvního CD ansámblu MusEquality, jenž si klade za cíl otevírat nové interpretační možnosti klasické hudby prostřednictvím vlastních aranží vycházejících z lidových kořenů a neobvyklé instrumentace. Kombinace dvou houslí, akordeonu, cimbálu a kontrabasu vytváří podmínky pro novou interpretaci skladeb, která ctí jejich původní charakter a současně odhaluje další, dosud méně zřetelné výrazové i zvukové vrstvy.
Úvodem zní Caprice Tzigany as moll Antala Bély Babaie v úpravě, jež dává vyniknout imitacím mezi jednotlivými hlasy i razantním unisonovým úsekům. Ty zdůrazňují kompaktnost ansámblu a rytmickou i artikulační disciplínu hráčů. Zastřený charakter tóniny dodává celku specifickou barevnost, která se dobře pojí s technickou náročností díla – rychlé pasáže, brilantní běhy i ornamentika působí plasticky a přirozeně. V sólovém partu exceluje houslista Viktor Janoštín, jehož výrazová flexibilita udává první skladbě jasnou interpretační tvář.
Vivaldiho La Follia potvrzuje, že ansámbl se nebojí kombinace stylů ani práce s tradičním barokním variačním formátem. Typické basso ostinato zůstává čitelné, zatímco jednotlivé variace jsou jasně odlišené a vystihují svůj charakter. Housle bratrů Janoštínů uvádějí skladbu vyváženým dvojhlasem s citlivě provedenými ozdobami a barokní artikulací. Cimbál Michala Procházky zde místy nahrazuje basso continuo spolu s kontrabasem Lukáše Holubíka; jeho melodické figury a houslové flažolety společně vytvářejí zajímavý kontrast v textuře.
První věta Andante z Klavírního tria č. 39 („Gypsy“) se vyznačuje zpěvnou, melodicky propojenou linií a jemnou harmonickou architekturou typickou pro Haydnovo střední období. Klidné tempo dává prostor plynulému frázování i dynamickým kontrastům mezi melodií a doprovodem. Sonátová forma umožňuje přirozené předávání témat mezi hráči, kteří přesně znají svou úlohu, i když se jejich role postupně mění. Výrazným momentem je akordeonové sólo Jaromíra Žižky – stylově přesvědčivé, interpretačně vyspělé a obohacené o barevný kontrapunkt. Závěr věty doplňují běhy v cimbálu, jež zvýrazňují virtuozitu a rytmickou pružnost souboru.
Rondo all’Ongarese, třetí věta téhož tria, přináší živou pasáž inspirovanou romskými houslovými mistry. Neobvyklé instrumentační obsazení MusEquality zde vyniká a zároveň respektuje originální part. Existující videoklip tuto hudební energii ještě umocňuje. Výběr Haydnova tria jasně ukazuje schopnost tělesa plynule přecházet mezi klasickým repertoárem a folklorními vlivy.
Další track představuje autentickou maďarskou lidovou píseň Kállai kettős, určenou k párovému tanci. Folklorní kořeny členů ansámblu jsou zde mimořádně patrné. Díky zkušenosti s improvizací a technicky jistému provedení dokážou vystihnout charakter tradiční hudby různých regionů. Interpretace spojuje promyšlenou hru s hlubokým porozuměním tradici, čímž vzniká mimořádně živý celek.
Šestá skladba vrací posluchače do klasického repertoáru: Ravelova Kaddisch z cyklu hebrejských písní pracuje s typickou duchovní modalitou. Houslové plochy Viktora Janoštína tvoří zpěvný, introspektivní oblouk, zatímco akordický doprovod cimbálu dotváří harmonickou strukturu a rezonanci celku.
S Indifférence akordeonisty Tony Murény se ansámbl přesouvá k hudbě 20. století. Akordeon Jaromíra Žižky zde nese nejen melodii, ale také kontrapunktickou roli, formuje harmonický rámec a umožňuje variabilní dynamiku i frázování. Kombinace volné melodické linky a rytmické pružnosti připomíná eleganci francouzských salonních valčíků.
Sarba de concert přibližuje cimbál Michala Procházky v kontextu rumunské lidové hudby, kde má tento nástroj pevné místo. Typické basové vzorce a nepravidelné metrum vytvářejí dynamickou, rytmicky proměnlivou strukturu, do níž hráči vnášejí energii i spontánnost.
Rumunské tance Bély Bartóka patří k nejznámějším skladatelovým dílům, a proto je obtížné nabídnout posluchači novou perspektivu. MusEquality však přináší výrazově pestrý a neustále se proměňující zážitek. Kombinuje původní Bartókův klavírní part pro cimbál a housle s autentickým zpracováním lidové melodiky v proměnlivém obsazení housle, akordeon, caval, kontrabas a cimbál. Ansámbl tak navozuje atmosféru prostředí, ze kterého Bartók čerpal přímou inspirací ve své tvorbě. Charakterové proměny – od syrové dravosti ke kultivované zpěvnosti – jsou provedeny s precizní technikou a citlivou dynamikou, což zvýrazňuje hluboké porozumění stylu i výrazovému potenciálu díla.
Bonusový track Vojake Sheja opět míří k romské tradici a přirozeně uzavírá dramaturgickou linii celého alba. Nahrávka končí odkazem k vlastním kořenům MusEquality i k jejich uměleckému cíli: spojovat klasickou hudbu s autentickým živým folklorem.
Album jako celek působí dojmem pečlivě vystavěného projektu mladého ansámblu, který předkládá své autorské aranže ve vyzrálé podobě. Booklet zaujme vizuálním zpracováním, profesionálními fotografiemi a jednotnou estetikou; snad by však potěšily podrobnější informace o jednotlivých skladbách a bližší představení členů souboru, jež by přinesly ještě bohatší kontext.
MusEquality:
Viktor Janoštín, housle
Lukáš Janoštín, housle/viola
Michal Procházka, cimbál
Jaromír Žižka, akordeon
Lukáš Holubík, kontrabas
Juraj Mišejka, mix/master
Marek Cimbál, Benjamín Hájek, režie
Petra Závodná, fotografie
Gabriela Polomíková, grafika a vizuál ansámblu
Petra Ponczová, styling










Zatím nebyl přidán žádný komentář..