Nespojitá linka Klein–Spilka–Zouhar–Haas

Nespojitá linka Klein–Spilka–Zouhar–Haas

Koncem roku 2013 vyšlo CD s hudbou skladatelů svázaných s Brnem. Díla Dalibora Spilky a současného autora Víta Zouhara jsou obklopena skladbami Gideona KleinaPavla Haase. Album natočil Ensemble Opera Diversa za řízení Víta Spilky. Tolik fakta a dál musím přiznat, že si s nahrávkou ani po několikerém poslechu nevím tak úplně rady.

Nedá se říct, že by na ní bylo něco špatně a čistě z hudebního hlediska je na ní řada věcí spíš potěšujících. Ensemble Opera Diversa hraje pod vedením Víta Spilky s chutí a energicky, dokonce bych řekl, že jsou této energii obětovány i jemnější dynamické nuance. Nahrávalo se v koncertním sále na JAMU a ačkoliv se nejedná o live záznam s publikem, atributy živé nahrávky jsou z výsledku cítit i slyšet. Zvuk je na klasické poměry dost syrový a místy na mě působí až rockovým dojmem – nemyslím to jako výtku. Je ovšem otázka, jak to bude znít konzervativnějším posluchačům. V Ritorni per archi e cembalo Víta Zouhara se atmosféra nahrávky posouvá až jakémusi  barokně minimalistickému metalu – především v závěrečném Prestu.

Vít Zouhar je jediným žijícím autorem alba a naráží zde na věc, které jsem si už několikrát všiml na koncertech. Jeho skladby se velmi těžko zařazují do kontextu soudobé hudby a pokaždé jaksi trčí ven. Ne snad proto, že by skládal něco extrémního, ale jeho zaujetí raným barokem kombinované s minimalistickými postupy se strašně špatně kombinuje s čímkoliv, co bychom mohli třeba jen velmi zhruba zařadit do jakési pofidérní brněnské školy. Pokud bychom hledali stylového souputníka, asi by to byl Michael Nyman (když opominu Zouharova kolegu a občasného spolupracovníka Tomáše Hanzlíka). Dílo Víta Zouhara si dovedu lépe představit v sousedství Cacciniho nebo Monteverdiho než mezi Daliborem Spilkou a Pavlem Haasem. Zmiňuji se o tom proto, že v tom vlastně tkví největší problém, když chci album vnímat jako celek. Pokud bych si na pořadí autorů už chtěl za každou cenu naroubovat nějaké schéma, mohla by to být čtyřvětá symfonie, v níž hraje Zouharova projasněná hudba úlohu scherza, ale i tak je v ní pořád cosi cizorodého – samozřejmě v rámci této nahrávky.

Co mě dramaturgicky naopak těší, je zařazení Gideona Kleina a Pavla Haase do kontextu čistě hudebního – bez terezínského stigmatu. Je samozřejmě těžké odloučit krutý osud těchto skladatelů od jejich hudby, ale myslím, že je také dobré učinit pokus vnímat je čistě hudebně. Zkusit je alespoň nyní vyvést z terezínského ghetta do normálního života a alespoň takto jim pomoci k návratu domů. Z jejich hudby je totiž dobře patrné, že se hlásí k moravskému folkloru. Partita pro smyčcový orchestr Gideona Kleina je orchestrální verzí jeho smyčcového tria, její folklorní grunt je nepřeslechnutelný a druhá věta je tvořena variacemi na píseň Ta kněždubská věž. Folklorizující motivy blízké Leoši Janáčkovi jsou slyšet i ze Studie pro smyčcový orchestr Pavla Haase. Ta je díky svému provedení v rámci nacistického propagandistického filmu jistě jednou z nejznámějších terezínských skladeb – zoufalého a specificky „terezínského” v ní ale není vůbec nic. Patří opravdu spíš k janáčkovské škole, kterou druhá světová válka téměř dokonale zruinovala. Partita in A pro smyčcový orchestr Dalibora Spilky má klasické třívěté schéma, ale s Haasem a Kleinem si rozumí díky své modální melodice. Ne sice přímo folklorní, ale náladou blízké. Z poněkud jiného světa je předcházející Spilkova Tristezza, skladba vážného charakteru s optimistickým závěrem.

Vzhledem k tomu, že albu dominují autoři spojení s Brnem, mi není jasná ani volba motivu z Vysočiny na titulní straně bookletu. Použití terezínských akvarelů uvnitř akcentuje motivy, které v hudbě obsaženy nejsou – výtvarná stránka jde zcela proti hudebnímu obsahu. Průvodní text v bookletu stručně představuje autory a jejich skladby, proč ale byly zvoleni zrovna tito autoři a zrovna tato díla, to už si musí posluchač domýšlet sám. Z nahrávky samotné to podle mého názoru nevyplývá a to je také důvod, proč vlastně pořádně nevím, co s ní. Poslouchá se dobře, ale spíš po částech než jako ucelený výsledek zřetelné hudebně dramaturgické koncepce.

CD Klein, Spilka, Zouhar, Haas. Ensemble Opera Diversa, Vít Spilka. Celková stopáž 50:17

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Se svou novou operou Ponava (Ztracené řeky) se Ensemble Opera Diversa posunul k vážné a působivé alegorii o současném světě. Jmenuje se podle brněnské podzemní řeky, ale není o Brně. Je o světě a spodních proudech, které jsou neviditelné, ale věrné a stále nablízku.  více

Ensemble Opera Diversa a přidružený sbor Ensemble Versus připravily na začátek své sezóny koncert duchovní hudby v chrámu svatého Augustina na Kraví hoře. Solidní interpretační úroveň byla vysloveně potěšující, lehce rozkolísaná dramaturgie do určité míry pochopitelná – až na jednu výjimku se jednalo o tvorbu současných autorů.  více


Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce