„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.
Zámecký galavečer se odehrál ve spolupráci s koncertním cyklem Schloss Thalheim Classic, Velvyslanectvím ČR v Rakousku a Českým centrem ve Vídni a jeho program tvořila dvojice komorních klenotů české hudby – Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ (1876) Bedřicha Smetany a Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 (1887) Antonína Dvořáka v interpretaci Pavel Haas Quartet (Veronika Jarůšková – housle, Marek Zwiebel – housle, Šimon Truszka – viola, Peter Jarůšek – violoncello) a klavíristy Borise Giltburga.
Jen málokteré obsazení je vhodnější pro osobní a důvěrná sdělení než právě smyčcové kvarteto. Pestrostí výrazů se vyrovná i podstatně větším tělesům, přesto si stále zachovává jedinečně intimní charakter, který dovede být křehký, lyrický a jemný, stejně jako bolestný či drsný, vždy však sahající přímo po duši posluchače. Celá řada skladatelů nalezla ve smyčcových kvartetech útočiště pro myšlenky, které by nechtěla (nebo nemohla) ventilovat v opulentním orchestrálním prostředí. Také Bedřich Smetana, jehož 200. výročí udávalo tón letošnímu Roku české hudby, si pro svoji autobiografickou skladbu zvolil smyčcový kvartet. Její program vychází ze Smetanova celoživotního vztahu k hudbě a obrací se jak k bujarému a tancem naplněnému mládí, tak i k osudovému „volání hudby“, které z Bedřicha Smetany udělalo zakladatele moderní české národní hudby.
Úvodní věta „Z mého života“ Allegro vivo appassionato je zhmotněním romantického principu v hudbě. Sám skladatel k větě dodává, že vyjadřuje „náklonnost pro romantiku jak v hudbě, tak i v lásce, v životě vůbec“. Právě zde se nachází Smetanovo „volání osudu do boje tohoto života“, které bylo v interpretaci Pavel Haas Quartet provedeno se strhující energií a neodbytnou dravostí. Je to nicméně dokonalé (ano, nejedná se pouze o prázdný superlativ) uchopení dynamiky, které staví nastudování Pavel Haas Quartet do zcela jiné ligy. Každý sebemenší dynamický záchvěv byl fantasticky vypointován, a i v té nejtišší dynamice překypoval zvuk výrazem a emocionalitou. Hudebníci dosáhli kompaktního zvuku, který byl v každém okamžiku nejen skvěle vyvážený, ale především zachovával, ba dokonce akcentoval i sebemenší citové vzruchy věty.
Rozpustilá druhá věta kvartetu Allegro moderato à la Polka byla prodchnuta veselou lehkostí a bezstarostností, přičemž v kontrastním B díle věty si hudebníci dali velmi záležet na sladkém a líbezném výrazu, který rovněž těžil z bezchybné a maximálně muzikální práce s dynamikou a frázováním. Následující Largo sostenuto je hořkosladkým popisem Smetanova milostného života, resp. jak sám autor uvádí: „blahost první mé lásky k dívce, která později se stala věrnou mou ženou. Boj s nepříznivým osudem, konečné dosáhnutí cíle“. Pavel Haas Quartet se zde výtečně vypořádal s inherentní melancholií věty, která v sobě nese temnou předzvěst tragického odchodu Smetanovy lásky. To vše kulminuje v závěrečném Vivace bujarou radostí z „poznání způsobu živlu národní hudby“, kterou však přerušuje náhlý zvrat v podobě skladatelovy ztráty sluchu, a to včetně onomatopoicky ztvárněného tinnitu. Smířlivý závěr a s ním i poslední „přeběhnutí mrazu po zádech“ byly skvělou tečkou za první polovinou večera.
Na Smetanu navázal neméně významný velikán české hudby Antonín Dvořák s Klavírním kvintetem č. 2 A dur, op. 81. Skladatelův druhý klavírní kvintet spadá do Dvořákova období folklórních inspirací, čemuž odpovídají i názvy vět (Dumka, Furiant), skladba samotná však výhradně „slovanská“ není – reprezentuje Dvořákovu kompoziční syntézu, která se stejnou měrou obrací k „národním“ hudebním prvkům, i k evropským skladatelským principům. Skladba byla po premiéře roku 1888 přijata s nadšením, jak ostatně dokládá i dobová kritika z pera Josefa Bohuslava Foerstera: „Jest to dílo vzácné ceny, svěžího thematického materiálu a imponující hloubky zpracování. Přednost nelze dáti žádné větě, neboť vřelé allegro a poetická dumka unášejí stejně jako bujný Furiant a rozmarné Finále. Že působí skladba i překrásným dojmem zvukovým a obsahuje četné zajímavé i originální effekty instrumentální, jest u Dvořáka nepochybno.“ O měsíc později pochválil skladbu při své návštěvě Prahy také Petr Iljič Čajkovský.
Ačkoliv se jedná o čtyřvětou skladbu, každá z nich by mohla být vlastním uzavřeným celkem. Dvořák každou z nich vnímá jako samostatnou jednotku, které dává melodickou samostatnost i přesvědčivě vygradovaný závěr. Úvodní Allegro ma non tanto je nicméně i vzhledem ke své délce ústřední větou kvintetu a vzhledem k formálnímu rozvržení dává také maximální množství prostoru interpretům k výrazové práci s tématy. Pavel Haas Quartet, obohacený o klavíristu Borise Giltburga, tento prostor zcela využil. Každý hudební motiv sledoval jasný vývoj a interpreti si dávali záležet, aby každá expozice nového materiálu byla svěží a jedinečná. Velkou roli hrálo především bezchybné sehrání hudebníků a vycizelovaná, naprosto jednotná hudební vize, podepřená opět nebývale pestrým penzem příkrých dynamických rozdílů a energických crescend a decrescend.
Druhá věta, Dumka, staví na melancholickém motivu, který prokládá rychlými a veselými mezihrami. Řídí se sedmidílným rondovým schématem ABACABA a pokaždé, když se vrací část A, je její sazba obohacena a motivicky rozvedena. Z hlediska délky je prakticky srovnatelná s větou úvodní, přesto Dumka ještě lépe ilustruje, jak interpreti z Pavel Haas Quartet spolu s Borisem Giltburgem dokáží pracovat s melancholií a veselím. Nachází se zde totiž ta nejkřehčí místa skladby, stejně jako jedna z nejrozpustilejších. Rozpustilejší se objevují snad už jen ve scherzu Furiant, ten sice neobsahuje charakteristické prvky tance – typické střídání dvojdobého a třídobého rytmu – avšak živelným charakterem se mu blíží. Ačkoliv se jedná o nejkratší větu, patří k nejtěžším úsekům skladby a nese se téměř výhradně ve virtuózním duchu. Zejména oba rychlé krajní díly obsahují celou řadu náročných míst, se kterými se však interpreti s lehkostí a bez jakýchkoliv nesnází poradili. Závěrečné Finale překypuje invencí a melodickou svěžestí a v provedení Pavel Haas Quartet se jednalo o adekvátní tečku, za bezchybným večerem.
Samostatnou zmínku si zaslouží také spojení kvartetu s klavíristou Borisem Giltburgem. Pětici hráčů se podařilo vytvořit jednotné, a přesto fluidní těleso, ve kterém má každý nástroj svůj osobitý hlas. Není to náhoda – Boris Giltburg a členové Pavel Haas Quartet si totiž hudebně výtečně vyhovují, což ostatně dokládá i nahrávka výše zmíněného Klavírního kvintetu č. 2 A dur Antonína Dvořáka pro Supraphone, která byla oceněna prestižní cenou Gramophone Award.
Druhý koncert česko-rakouského partnerství uzavřel nejen letošní ročník celoevropského projektu České sny 2024, ale stal se rovněž pomyslnou třešničkou na dortu mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, který sám o osobě již 30 let propojuje města jižní Moravy, Vysočiny a právě Dolního Rakouska. Především je ovšem výmluvným dokladem toho, jak mezinárodní spolupráce a chytře koncipované projekty pomáhají šířit umění i mimo velká centra evropských národů. Koncert česko-rakouského partnerství potvrdil, že stavět kulturní mosty mezi generacemi, společenskými vrstvami i celými národy by mělo být jedním z nejvyšších cílů každého z nás. A dnes možná ještě více než kdykoliv předtím…
20. prosinec 2024, 19:00
Rakousko, zámek Thalheim
2. koncert česko-rakouského partnerství
Závěrečný koncert projektu České sny 2024
Galakoncert MHF Concentus Moraviae
Pod záštitou J. E. Jiřího Šitlera, velvyslance ČR v Rakousku
Pavel Haas Quartet
Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel / housle
Šimon Truszka / viola
Peter Jarůšek / violoncello
Boris Giltburg / klavír
Program:
Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“
Antonín Dvořák: Klavírni kvintet A dur op 81
Zatím nebyl přidán žádný komentář..