Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kam.
Čtvrteční večer zahájila předehra z komické opery Abu Hassan Carla Maria von Webera (1786–1826). Ačkoliv se v interpretaci objevilo pár nepřesných nástupů, orchestr zaujal energickou hrou, podpořenou povedeným budováním frází zejména pomocí pestré práce s dynamikou. Po předehře přišla na řadu Sonáta č. 1 pro klarinet a orchestr Johannese Brahmse (1833–1897) v instrumentaci Luciana Beria (1925–2003). Berio skladbu, napsanou původně pro klarinet a klavír, upravil s citem
a respektem k originálu. Ačkoliv v interpretaci alespoň z větší části zůstala zachována pozitiva zmíněná u první kompozice koncertu, orchestr se potýkal s výraznějšími problémy v souhře, a to uvnitř tělesa samotného i mezi orchestrem a sólistkou. Oproti tomu výkon klarinetistky Sharon Kam byl vynikající. Předvedla nádherně znělý kulatý tón i v těch nejjemnějších a nejtišších částech. Velmi citlivě si pohrávala s frázováním, což se v několika místech podařilo skloubit také se hrou orchestru.
V závěru první poloviny se koncert vrátil ke Carlu Maria von Weberovi a Filharmonie Brno společně s Sharon Kam provedla Concertino Es dur pro klarinet a orchestr. Ačkoliv neduh v podobě problematické souhry v několika místech zůstal, oproti Brahmsově Sonátě se to výrazně zlepšilo. Sharon Kam opět předvedla ukázkovou práci s tónem i frázováním a ani při nejmenším jí nezaskočilo několik technicky velice náročných běhů, při kterých byly všechny tóny perfektně vyhrány s ukázkovou lehkostí. Za zmínku stojí také vyvážení intenzity zvuku, kdy se klarinet
a orchestr velice dobře doplňovaly a sólistka se ve zvuku Filharmonie Brno neztrácela.
Druhá polovina koncertu patřila Symfonii č. 3 a moll „Skotské“ z pera Felixe Mendelssohna Bartholdyho (1809–1847). Přestože problematická souhra muzikantů se občas opět objevila, například v závěrečných staccatech I. věty, v rámci celého koncertu byl orchestr sehraný nejlépe. Naplno zde tak mohla vyznít velmi dobrá práce dirigenta Ivora Boltona s vedením frází pomocí prudkých změn dynamiky i pozvolných crescend či jemných tempových nuancí. Výraznější problémy s intonací až na pár výjimek nenastávaly a v rámci různých nástrojových skupin se objevovaly náročnější běhy, které ve většině případů nedělaly muzikantům problém. Když už se chyba objevila, nebylo to ve schopnosti běh vyhrát, ale opět spíše v již několikrát zmíněné souhře.
Čtvrteční koncert je potřeba hodnotit ve třech rovinách. První z nich byl naprosto brilantní výkon klarinetistky Sharon Kam, ve kterém bychom jen stěží hledali chybu. Výborně si poradila se všemi technickými nástrahami, ale zároveň předvedla ukázkové hudební cítění. Druhou rovinu představovala souhra orchestru, která představovala nejvýraznější problém při celém koncertu. Z pohledu diváka to není možné vyčítat pouze samotným muzikantům, ale také dirigentu Ivoru Boltonovi, jehož gesto se velmi často zdálo jen stěží čitelné. Je velmi pravděpodobné, že některým orchestrům jeho styl dirigováni dozajisté sedí, u Filharmonie Brno se ale bohužel dá předpokládat spíše opak. Zde si neodpustím jednu (možná nevhodnou) poznámku – dirigent si během celého koncertu neustále povytahoval kalhoty, což nejen že působilo až neesteticky a komicky, ale zároveň kvůli tomu občas na moment přestal dirigovat a problém v souhře se pak objevil velmi lehce. Ano, nepadnoucí kalhoty můžou představovat problém, ale celá situace by šla určitě řešit elegantněji či alespoň o něco méně nápadněji. Třetí rovinou koncertu bylo pak hudební cítění. Kdybychom si odmysleli problémy v souhře, Bolton, podobně jako členové Filharmonie Brno, během celého koncertu prokazoval výrazný cit pro prováděné skladby. Jednotlivé fráze byly pečlivě vystavěné a (ať už tempové nebo dynamické nuance) dávaly smysl. Rozdíly mezi těmi nejjemnějšími pianissimy a burácivými forte byly výrazné a celkový projev tak byl záživný. Je velká škoda, že tyto pozitivní aspekty zastínily výše zmíněné nedostatky.
Carl Maria von Weber: Abu Hassan, předehra
Johannes Brahms / arr. Luciano Berio: Opus 120 no. 1 / Sonáta č. 1 pro klarinet a orchestr
Carl Maria von Weber: Concertino Es dur pro klarinet a orchestr op. 26
Felix Mendelssohn Bartholdy: Symfonie č. 3 a moll „Skotská“ op. 56
Sharon Kam – klarinet
Filharmonie Brno
Ivor Bolton – dirigent
čtvrtek 5. 2. v 19 hodin, Besední dům






Zatím nebyl přidán žádný komentář..