Obdivuhodné výkony mladých konzervatoristů

16. listopad 2024, 12:00
Obdivuhodné výkony mladých konzervatoristů

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfová.

Před zahájením pozval Tomáš Krejčí na pódium profesorku Alenu Veselou, která se osobně s Vítězslavou Kaprálovou ještě znala. Alena Veselá prozradila, že s rodinou dokonce krátce bydlela u Kaprálů ve vile a s Vitkou se kamarádila. Připomněla také, jak se jednou Kaprálová zúčastnila anonymní kompoziční soutěže, ve které porazila svého profesora Vítězslava Nováka. Na závěr Tomáš Krejčí poděkoval profesorce Veselé za zásluhy o JAMU i brněnskou hudební scénu obecně a dedikoval jí představení.

Inscenace vyprávěla příběh Vítězslavy Kaprálové, nadějné a talentované skladatelky, jejíž život skončil v pouhých pětadvaceti letech. Hudební koláž Tomáše Krejčího byla sestavena chytře: texty jednotlivých skladeb/písní/árií perfektně zapadaly do příběhu, a to i v případě dialogů mezi postavami. Scénář byl dostatečně dramatický a děj bez slabších míst. Režijní koncept Alexandry Bolfové rozdělil ústřední roli Vitky mezi tři zpěvačky. První znázorňovala Vitčino dětství a studia, druhá období přibližně do začátku 2. světové války a třetí závěr života v Paříži (pro zjednodušení nadále v textu označovány jako Vitka 1, 2 a 3). Vitka 3 se navíc objevila i v samém úvodu opery a přidala tak retrospektivní prvek - jakoby příběh vyprávěla sama Kaprálová. Rozdělení ústřední role mezi tři zpěvačky byl povedený. Ukázat svůj talent mohlo trio studentek, toto řešení znázornilo tři etapy života, aniž by se inscenaci zdržovaly obměny kostýmů.

Scéna Alexandry Kubenkové a Anny Tiché (taktéž autorky kostýmů) byla jednoduchá. Nejvýraznějším prvkem bylo plátno se záhyby v její zadní části, které bylo později použito jako šat znázorňující smrt Kaprálové. Z pohledu diváků napravo se pak nacházel klavír s fialovým přehozem využívaným jako rekvizita, na nástroje se pochopitelně několikrát také hrálo. Na protější straně se nacházel další klavír využívaný toliko hudebně. V pravé přední části scény byl umístěn stolek, u něhož seděla vypravěčka, která svými komentáři doplňovala dění na pódiu. Ani kostýmy nebyly složité, ale možná o to funkčnější. Dívčí část sboru byla oblečena v béžových šatech s bílými nárameníky a růžovým límcem. Chlapecká část pak měla bílou košili a kalhoty různých odstínů hnědé barvy. Kostýmově odlišené byly hlavní postavy: Vitka 1 byla oblečená do zlatavých šatů a krátkého růžového kožichu, Vitka 2 měla černé kalhoty, vestu a bílou košili, a Vitka 3 oblékla dlouhé modré šaty a perlový náhrdelník. Postavy Bohuslava Martinů a Jiřího Muchy nosily oblek, v prvním případě šedý a v druhém výraznější zlatý s modrým zdobením. Scéna ani kostýmy nebyly extravagantní, ve své jednoduchosti však dostačující a funkční. Dynamice celého představení pomáhala choreografie Ladislavy Košíkové, za jejíž nejsilnější místo lze označit dirigování Vitky, kdy se na pódiu za sebou objevily všechny tři představitelky a svými pohyby se navzájem doplňovaly, což vytvořilo velice efektní prvek.

Hudba Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové byla upravena z velké části pro trio ve složení Helena Fialová – klavír, Arnau Petřivalský – housle, a Michaela Fialová – klarinet. Muzikanti se museli často vypořádat s velmi technicky náročnými pasážemi, které odehráli bez sebemenšího zaváhání. Taktéž energie, kterou do hry vkládali, byla obdivuhodná a přednes velice procítěný. I sbor byl perfektně připravený. Až na pár drobností byl jejich zpěv čistý, a to i v místech, která byla vypůjčena z oper a rozhodně nevznikala pro dětský sbor. Během inscenace se předvedla jak dívčí, tak chlapecká část rozděleně i pospolu. Interpretace těchto náročných skladeb byla na velmi vysoké úrovni, i když chlapci byli oproti dívkám ve značném kvantitativním oslabení. Na výkonu to nebylo znát a jejich společná barva byla nádherná. V místech, kde byl potřeba opravdu nízký bas, se pak ke sboru přidal Tomáš Krejčí a pohotově studentům pomohl. Ve většině případů bylo navíc velmi hezky rozumět zpívaným textům.

Trojice mužských zpěváků Šimon Beneš (Bohuslav Martinů), Jakub Rohoška (Jiří Mucha) a Pavel Pelikán (Hadač) si se svými party poradili zdařile a jmenovaní ke zpěvu přidali povedené herectví. V drobné, ale dobře uchopené roli profesorky se představila Markéta Jasvecová. V představení naprosto zářily Adéla Ráboňová, Anežka Šmerdová a Kateřina Škárová, tedy představitelky tří životních fází Kaprálové. Intonace všech byla na velmi vysoké úrovni a všechny také zaujaly na studentky až překvapivou vyspělostí projevu. Přestože byly všechny tři Vitky výborné, o kousek výše přece jen vynikala Vitka 2 v podání Anežky Šmerdové, jejíž zpěv jde označit za zralý operní projev. Podobně jako sboru šlo navíc i hlavním protagonistům velmi dobře rozumět. Celou inscenaci povedeně doplňovala Agáta Zavřelová v roli studentky/vypravěčky, která příjemným projevem komentovala dění na pódiu a přednášela úryvky nejen z Vitčiny korespondence.

Připomenutí života talentované a předčasně zesnulé skladatelky Vítězslavy Kaprálové bylo v podání studentů Konzervatoře Brno úhrnem okouzlující. Většina výkonů byla perfektní. Studenti pod vedením Tomáše Krejčího připravili dojemný večer plný krásné hudby a dokázali, že ač se jedná teprve o vycházející muzikanty, už nyní mají brněnské kulturní scéně co nabídnout.

Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů: Vitka Osudová (Koleda milostná), světová premiéra

Operní studio Konzervatoře Brno

námět a hudební koláž: Tomáš Krejčí

dirigent, vypravěč: Tomáš Krejčí

režie: Alexandra Bolfová

scénář: Tomáš Krejčí a Hana Mikolášková

choreografie: Ladislava Košíková

hudební nastudování: Katarína Duchoňová, Helena Fialová, Tomáš Krejčí 

scéna a kostýmy: Alexandra Kubenková, Anna Tichá

light-design: Alexandra Bolfová, Alexandra Kubenková a Anna Tichá 

osoby a obsazení:

Vitka 1. část: Adéla Ráboňová

Vitka 2. část: Anežka Šmerdová

Vitka 3. část: Kateřina Škárová

Bohuslav Martinů: Šimon Beneš

Jiří Mucha: Jakub Rohoška

Profesorka: Markéta Jasvecová

Hadač: Pavel Pelikán

Studentka/vypravěčka: Agáta Zavřelová

sbor Konzervatoře Brno

klavír: Helena Fialová

housle: Arnau Petřivalksý

klarinet: Michaela Fialová

čtvrtek 14. listopadu v 19 hodin, divadelní sál divadla Reduta

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce